poradna 36+0 - diskuze

Helenko, moooc držím psalečky a uvidíš vše bude v pořádku. A už stříháš metr? S tou sterilizací to chápu. Já měla jít u Vojty po 6ti nedělí. Nějak před porodem mi to nepřišlo, ale po porodu jsem se začla bát co kdyby náhodou jsem se neprobudila a doma mám miminko a tokový ty černý myšlenky. Kdych šla u Vojty na císaře tak už to mám za sebou. No ale tobychom se teď netěšili na Peťulku. Prostě to tak mělo být. Každopádně mě to tentokrát asi nemine. Léky nesmím tělísko taky ne a těhotním celkem dobře a vzhledem k mé diagnoze a už i věku si dalšího prďolku nemůžeme dovolit a myslím že tři děti v dnešní době opravdu stačí. A pravděpodobně mi to napíšou na doporučení lékaře, tak to bych platit taky neměla. Posíláme hubánky a Helenko drž se!!!!!!

@hopik Aha, tak to pak chápu.

@Buik moc se mi nechce, ale je to jediný řešení...

Ty jo, chceš jít do sterilizace, jo?? Ufff

@Myšice no přesně, to jsou vymoženosti moderní doby... a člověk už neví, co by chtěl

@hopik Je to asi těžký rozhodování :-(, chápu, že tě to mrzí, člověk nejdřív musí na umělé oplodnění a nakonec i na sterilizaci, to je paradox. Tak se drž

Heli ja jsem si ted pri cisari taky nechala udelat sterilizaci a jsrm rada, ze uz se nemusim bat ci do sebe cpat hormony. A co se tyce cisare, tak jsem se ted po druhem citila lip nez po prvnim, i se lip hojila, driv chodila.... Maleho mi hned nosili na prilozeni a od druheho dne jsem ho mela u sebe a v pohode. Drzim palce, aby vse bylo v poradku a kdyby neco tak napis...

@hopik tak to chápu, já měla deprese z jednoho, neumím si představit mít dvě a u nás jsou teda jenom dvoulůžkové pokoje s vlastní sprchou a tak, takže pohoda, byla jsem tam s jednou maminkou taky po císaři a měly jsme celkem hodné děti, ale první dny kdykoli jsme chtěly odpočívat nebo se vyspat, tak nám děti sestřičky odnesly a nosily třeba na krmení a tak, hlavně první noci to po tom císaři bylo fajn a kojení je moje noční můra, vydržela jsem jenom tři měsíce, ale byly to asi nejhorší tři měsíce mého života, obdivuju všechny maminy, které si to užívají a kojí dlouho snad budeš mít návrat z porodnice v pohodě, já už mám doma skoro 4letou pomocnici s ní to je taková pohoda

@Courtney mockrát děkuji, že jsi napsala. To je fakt super přístup u vás. Pro mě byl kojení taky boj, ale vydržela jsem nakonec 7 měsíců (i když jsem to chtěla vzdát po 1. týdnu a pak skoro každý den). Strašně se mi ulevilo, když jsem přestala. Jinak mi kluci pořád připadli, že nejsou naši, že se o ně jen musím starat, jak třeba sestřička v nemocnici. Taky pořád brečeli a byla jsem fakt fyzicky i psychicky vyfluslá. Asi jsem taky měla nějakou depresi, ale neměla jsem čas to nějak řešit. Začlo to v porodnici, když jsme museli spát při rozsvíceným světle a měli jsme 4 miminka na pokoji (3-lůžák), takže furt některé brečelo, že jsem těch 6 dní spala max. 2 hodiny za den. A pak už se to odvíjelo všechno dál a dál a nabalovalo... Proto moc doufám, že teď to bude lepší (nebo aspoň horší už to snad být nemůže) jestli nezrušili nadstandard, tak si ho chci zaplatit a být sama a mít klid a návštěvy manžela kdykoliv. Protože ten začátek s dvojčaty mě opravdu vyčerpal na celej rok. A doma už se nevyspím a neodpočinu.

@hopik tak to věřím, že to nebyl dobrý zážitek, ono i to porodnictví a ten přístup k rodičkám postupuje hooodně dopředu mě po prvním porodu taky dceru donesli asi jenom dvakrát a to na chviličku, zato teď mi ji nosili skoro pořád a když zrovna nemohly, tak se strašně omlouvaly, že toho mají moc, ale že za chvilku pak už jsem byla na normálním pokoji, ale pořád chodily sestřičky se ptát, jestli něco nepotřebujem a tak :) a to jsem myslela, že když odmítnu kojit, že se nebudou snažit malého mi nosit, ale hodně jsem se spletla, přístup byl i v tomhle skvělý...s tím, že jsi začala mít ráda své děti až později se netrap, já to měla taky tak, až od roka jsem si ji začala užívat, do té doby jsem trpěla silnýma depresema a neměla jsem k tomu miminku vůbec vztah, stydím se za to, ale teď v porodnici mě ujistili o tom, že je důležité o tom mluvit, že je to normální já skončila na antidepresivech a jelikož jsem nesnášela kojení, tak jsem ho prostě vypustila i když mě to stálo hodně rozhodování, je to teď po druhém porodu o hodně lepší, i ta láska k tomu miminku je taková nějaká jiná, je to moc fajn. Přeju ať si to taky tak užiješ :)s dvojčatama a miminkem budeš mít určitě pěkný kolotoč

@Courtney mockrát děkuju za povzbuzení. Před 2,5 lety jsem rodila u Apolináře a mám na to dost špatné vzpomínky. Po porodu děti odnesli a neukázali nám je. Pak je donesl ukázat manžel, když už byli celí zabalení v zavinovačce, že jim koukal jen obličej, a to asi na 1 minutu ve chvíli, kdy mi klesl tlak (jak vrací zašitou dělohu do břicha) a chtělo se mi strašně zvracet z toho poklesu tlaku, bylo mi fakt strašně zle, než mi anesteziolog něco píchl do žíly. Pak mi je přinesli někdy v noci po operaci asi 3x na 1 minutu, sestřička otrávená, že mi musí dát jednoho a za chvíli druhýho, tak jsem neměla možnost si je ani prohlídnout nebo se s nima pomazlit, jen jsem je zkusila přiložit k prsu. A přiznávám (i když je to hrozný a nikde jsem to veřejně nepřiznala), že mi tak rok trvalo je mít opravdu ráda a uvěřit, že jsou opravdu naši. Teď budu rodit naopak v malinké porodnici ve Slaným, kde se rodí 2-3 děti za den, tak doufám, že ten přístup bude jiný.

@hopik však uvidíš, ono já se na normální porod ani nijak psychicky nepřipravovala, přiznám se, že jsem měla strach z něčeho neznámého, ale zase je to určitě krásný pocit, ale u nás v Havířovské porodnici už i po císaři přikládají miminko hned mamince na bříško a nechají jí ho hned nakojit a tak, pokud se něco zkomplikuje, že by to u maminky nešlo, tak ho dají tatínkovi na holé tělo, takže i u toho císaře to dost postoupilo, u mého prvního porodu tahle možnost ještě nebyla, u druhého jsem ji nevyužila, jelikož jsem nechtěla kojit, ale to je už věc jiná tak přeju ať se dobře rozhodneš, ono s tou sterilizací je to jednodušší tím císařem no, máš to při jedné operaci