Poporodní blues, aneb nic není náhoda - diskuze

@ Deprese je sice zatěžující nemoc, ale opravdu není na ústavní péči. To je stejný nesmysl, jako kdyby tam měli skončit všichni vozíčkáři, nevidomí, neslyšící apod. Je to sice někdy celoživotní záležitost, ale každý má právo s menší či větší dopomocí ho žít pořádně.

@káka1

@jezurka Jsi moudrá a šlechetná žena Taky Vás máme rádi ježečci

Hani ani nevím, co napsat.. na BOLu je super, že tady vždycky člověk najde podporu a nemusí se v tom plácat sám..mám tě ráda!

@moninif To je zajímavé a docela závažné téma.Jasně, že hormony můžou chybět. Však určitě víš, že komu chybí hormony štítné žlázy, tak má vole (zjednodušeno) a chlap s nadbytkem testosteronu je nadrženej (ještě více zjednodušeno).A teď už by měl zase nastoupit nějakej psychouš, aby vysvětlil, co všechno se dá maskovat povahou a ovládáním a co ne. Já si teda myslím, že se to moc nedá, ale teď mluvím jen z vlastní zkušenosti, ale já to moc neumím. Umím si teda vysvětlit, že teď jsem naštvaná, páč budu mít MS, teď jsem smutná, protože jsem třetí den po porodu, ale s tou samotnou emocí pracovat moc neumím. Přitom s běžnou nenáladou způsobenou třeba nějakou drobnou nepříjemností umím pracovat docela dobře.Co si tak jako myslím, že by se tohle mělo normálně učit ve škole, aby každý věděl, že to existuje, že se s tím může setkat, aby to rozpoznal u sebe a u hlavně u druhých, a pochopil, že není depka jako deprese a někdy je odborná (a třeba i léková) pomoc třeba.

Ne, ježečku. Díky Tobě a ostatním si nepřipadám teda zralá na blázinec. Děkuji Ve středověku by mě upálili na hranici A vážím si Tvých slov. Nenapsala bych to lépe. Líbí se mi, že jsi napsala, že je možná dobré, že to zde napsala, protože díky tomu se možná některá podobně smýšlející maminka zamyslí nad tím, co třeba napíše

@káka1 drž se

@škubanek

@káka1

@zajic ty jo, to je zajímavé. Jako myslím teď fakt. A je možné, že někomu ty hormony jednoduše řečeno chybí, nebo jich má málo? Nebo to člověk povahou umí maskovat? Zajímavé téma...

@Courtney přesně bylo to, je a bude

@jezurka andělská ochranitelko

@zanlena

@káka1 Chudátko,ty jsi to tak popsala,že pomalu brečím taky, za tebe.Drž se,jednou mu to natřeš.

Tak mám pocit, že ho mám zrovna ode dneška. Pořád bulím, sotva malý zabrečí, tak jsem vytočená, rozbrečelo mě i to, že manžel jde večer s našimi společnými kamarády zapíjet naše mimčo a já \"jak ta kráva\" budu sedět doma a poslouchat celou noc ten brekot, protože malý se prostě rozhodl noci prořvat a ten starší je celý den jak torpédo. Sakra, já ho devět měsíců tahala, blila, nespala, všechno mě bolelo, já ho porodila, kojím, nespím a chlap jde zapíjet, bude se bavit, to mi přijde tak nefééééér. Navíc mě ještě všechno po bolí, z porodnice mě vykopli dva dny po císaři i přesto, že jsem si noc předtím stěžovala na hrozné bolesti břicha. Prostě hrůza. Chvíli malého chovám a mám takové křeče v břiše a zádech, že brečím bolestí. No co, ženský musí holt vydržet hodně, nic jiného nezbývá, že.

@zajic jak tak pročítán tuhle diskuzi, tak tenhle fakt je nejdůležitější a jako jediná věc k pamatování. Díky za tip, pokud někdy v budoucnu budu někoho mordovat, a´t vím, kdy možu a kdy nee

@ To není přece pravda, že to za komárů nebylo. Minimálně v té naši rodině jsou depkaří vystopovatelní až do Rakouska Uherska.Nečetlas \"Vyhoďte ho z kola ven\"? To taky není z doby po revoluci. Spíš se o tom víc mluví a není to stigma. Což je dobře.Za komárů se skutečně zavírali do cvokhauzů, stejně tak jako někteří postižení. Aby nebyli vidět a nekazili nám to naše šťastné komunistické ideální žití.

@ vidíš sama, že se to holek dotklo.. ani se nediv, jsi na webu o porodech..možná je dobře, žes to tady napsala, je hodně lidi, co má tyhle názory, třeba to pomůže k tomu, že o tom začnou přemýšlet

@ jasně, takže se nechám zavřít do blázince a bude mi fajn? nepřeju nikomu tu zkušenost, ale nad svým názorem by ses možná zamyslet měla...mimochodem jsem probírala jsem to se svou babičkou a ta si vzpoměla na několik žen co skočily po porodu se svými dětmi pod vlak nebo ze skály, protože to prostě nezvládly...a rozhodně to nebylo po pádu komunismu, jen se o tom kdysi nemluvilo, byla to ostuda pro rodinu apod. i teď je dost takových případů a proto je dobré o tom mluvit a ne to zlehčovat a podceňovat

@ Psychické nemoci byly vždycky, akorát se ti \"blázni\", přesně jak píšeš, zavírali do ústavů a dávaly se jim elektrošoky. A taky se o tom tolik nemluvilo. Ve středověku blázny nahnali na loď, kterou zapálili a pustili po proudu, případně je odsoudili v čarodějnických procesech. Vlastně je to o dost jednodušší, než se tím zabývat a přemýšlet, jak těmto lidem pomoci, že?

@jezurka NIKOHO NECHCU URAZIT, co bych z toho měla.Je to jen diskuze...

@ protože tím tady ubližuješ holkám, které s tím zkušenosti mají.. jako bys tvrdila, že neexistuje rakovina, že to je výmysl moderní zhýčkané doby, že si to ti lidi namlouvají, přitom kdyby se trošku snažili, tak je nic nebolí..nic proti tvým názorům, ale lidi s depresí nebo psychickými problémy to mají i tak dost těžké.. a ještě si číst, že si to beztak vymýšlejí, to jim moc nepomůže, zvlášť ne maminám s poporodní depresí nebo psychózou, ty to nejspíš rozhodí ještě víc, od toho na web o těhotenství nechodí a Karolínka to byl jen příklad, neber si to osobně, jen jsem chtěla naznačit, že když máš takový odmítavý názor, tak by to měl někdo v tvém okolí se skutečným problémem potom těžké..

@zajic No, on je výzkum a výzkum... To mě nějak nedocvaklo v moment odesílání reakce.Výzkumy o psychologických poruchách a já nevím čem pro mě prostě nejsou důvěryhodné.

@jezurka Jste hodní, jak se snažíte o mou osvětu.Deprese, psychózy a já nevím co jsou podle mě moderní nemoci od doby co padnul komunismus. A pokud tímto někdo opravdu trpí, tak má být v ústavní péči.Jako zamyslet se můžu, jenže k čemu mě to je? Věc se má podle mě řešit až přijde, na co si budu zatěžovat teď hlavu tím, že budu myslet na to, co kdyby náhodou měla Karolína nějakou psychózu... mám spoustu jiných starostí, které je nutné řešit teď a ne za 10 roků.

@ Ano, chci říct, že při nástupu poporodní deprese dochází k zcela jasnému a měřitelnému poklesu hladiny určitých hormonů.Při rozvoji deprese je dobře měřitelný úbytek serotoninu, při určitých typech nedostatek některých neurotransmiterů popř. receptorů pro tyto neurotransimtery. Je to dost stejné jako s těma svíčkama do auta.Na výzkumy máš nepěknej názor, to jako na veškerý výzkum? Ono i to auto s těmi svíčkami vzešlo s nějakého výzkumu, všechny léky, každej elektrospotřebič, i přece na škole ses musela setkat s nějakým výzkumem, v potravinářství jede výzkum jak sviňa...

@zajic Vzdělání mám SOU v potravinářství, tudíž nejsem odborník na takové věci.Tak to já si taky občas pořvu, i zařvu, podle situace.Ale podle mě je to dáno povahou.Se svíčkama trošku blbé srovnání, já řidičák nemám a přitom jsem je viděla, do auta dáváš samé hmotné věci. Chceš jako říct, že s nástupem hysterického záchvatu do tebe vstoupí jasně hmatatelný a viditelný ďábel a pak se díky tomu chováš jak magor?Jinak na výzkumy mám taky celkem nepěkný názor a nevěřím jim.

@Sphinx Sama říkávám, že teď momentálně je můj názor takový a makový. A pokud jednou dojde k situaci, kdy se budu s daným problémem potýkat, nevylučuju, že názor nepřehodnotím.

@luciasek84 To by bylo super, aby se do téhle debaty vložil psycholog či psychiatr, protože já mám pocit, že mícháš trošku hrušky a jabka.Jasně, jistá hysterie může být povahový rys. Což nesouvisí se sklonem k depresím, jakožto nedostatečné chemii v mozku, teď nemyslím depky. A to dle mého zas až tak nesouvisí s poporodním bluesem, který je dán poklesem hladiny hormonů. A laktační psychóza je ještě zas něco jiného. Ono to má asi hodně podobné vnější projevy, ale vnitřní příčina je jiná. Můžeš mít libovolné kombinace těchto poruch nebo si vybrat jen jednu.My jsme v rodině psychycky labilní všichni, ale ani já ani maminka jsme žádné extra poporodní deprese neměly. Anebo jak jsme labilní od přírody, tak se to ani nepoznalo, o jednu scénku víc nebo míň...

@luciasek84 To, co si myslíš, že je dáno v povaze a charakteru je určitý charakterový rys... a ano, ten člověk může být celý život negativistický, nešťastný uzlíček nervů, vyhrožující sebevraždou, myslící často na smrt a hroutící se před každým, i malým problémem. Ale to ještě nemusí znamenat medicínskou diagnózu, opravdovou depresi, laktační psychózu nebo něco podobného. Pokud jde \"jen\" o naturel člověka, tam to ještě jde, do určité míry, ovládat vůlí, argumenty nebo nějakou psychologickou terapií. A pak jsou stavy, způsobené hormonálně nebo \"chemicky\" a tam už člověku prokazatelně v těle něco nefunguje a vůlí, argumenty ani láskou blízkých to ovlivnit nejde. Je to nemoc, jako každá jiná. Máš pravdu v tom, že nic není černobílé a zrovna tento problém je dost hodně složitý, proto nemám ráda takové jednoduché závěry. Probrat to můžeme... ale možná by ti o tom řekla mnohem víc Courtney. Zkus se jí zeptat, jestli to vše, co popisovala v jiném příspěvku, bylo dáno její povahou a charakterem. .

@luciasek84 díky moc rodino moje

@Sphinx jo to já prostě mám

Jinak jsem měla po porodu zdravotní potíže a to se odráželo i na psychice, ale jyk se zpravoval zdravotní stav tak se zpravovala i psychika.

Jedna moje příbuzná ta to řešila prášky a pak spolužačka ta to asi ani prášky nezvládla a ve 32 letech se oběsila. Nechala po sobě tak měsíční miminko a 2 nebo 3 letého kluka.

@škubanek Berem te:)

@luciasek84 jsem vaše labilní hysterické trojče

@zajic PMS??? Před menstruací to si budu pamatovat

@Courtney trojčata

@jezurka

@zajic Tyyyyjo nespravedlnost

@Sphinx Ty jo, to se asi neshodneme... :)třeba máme v rodině sebevrahy. Dokonce i otec se synem, je to dlouho, další generace skončila jen u pokusu, mám to v sobě trochu i já - občas mě přepadají přesně ty myšlenky, které se asi honí těm lidem. Neříkám že jsem silnější, spíš mám ještě část genů z druhé strany která mě \"drží\". A nemyslím si že by o mě kdokoliv kdo mě zná, někdy tohle řekl. Jako ano, ta poslední reakce možná může být vyvolána nějakou obrovskou hormonální emocí, ale právě že si myslím že je to dáno v té povaze a v tom charakteru. Ale já zas neznám ty případy o kterých mluvíš ty - někdy to probereme, nic není černobílé, třeba si ten názor trochu poupravím

@luciasek84 A ještě mám hormonální perličku - říkala ségra právník, že pokud žena vraždí a má prokazatelně v době vraždy PMS, tak je to polehčující okolnost.

@Courtney No zrovna ty musíš mít hodně bujnou fantazii, když sis vystřihla takovou ukázkovou Já to naštěstí nezažila, ale předsudky neinformovaných jedinců obecně ráda nemám

@luciasek84 No ale to jsi to úplně špatně pochopila, já ke slovu hysterka vůbec nemám vyhraněný vztah a dokonce ho pravidelně používám A klidně tak nazvu i samu sebe. To slovo samotné v tom totiž nehraje vůůůůbec žádnou roli. Jde jen o princip a obecný přístup k problému. Přesně jak píše Courtney... lidé, kteří v těchto matkách vidí jen \"labilní hysterky\", budou tento problém vždy jen zlehčovat a nikdy nepřijmou fakt, že z určité emotivní nálady se může vyklubat vážný medicínský problém, který je možný vyřešit jen odbornou pomocí a ne vlastní vůlí. A to vůbec neznamená, že by muselo jít o celkově nervově labilního jedince. Tohle se ti může stát i jen jednou za život a zbytek života budeš ten nejtvrdší, nejodolnější a nejméně emotivní člověk. A víš proč? Protože to vůbec není o povaze, charakteru, vůli a běžné nátuře toho konkrétního člověka, ale právě o nějaké chemické reakci v těle, kterou ničím neovlivníš.

@Sphinx už jsem se několikrát setkala s tím názorem, že problém jménem laktační psychóza neexistuje, že je to jen výmysl labilních matek, které jsou prostě neschopné

@Courtney Si mamku podám!!!!

@Sphinx A to si právě myslím že je přesně to jak negativně vnímáš to slovo \"hysterka\". Já ti rozumím jak to myslíš, jakmile je to v rodině nebo se v těch kruzích pohybuješ, tak je jasné že tě to víc zasahuješ a vidíš do toho jinak...

@zajic Děkuju za názor

@zuzka83 Já byla taky hysterická dvakrát v životě. První když jsem dostala přímý důkaz že táta má ženskou a já ho vyškrtla ze svého života a podruhé když mi doktor zavolal že mám rakovinu. Tyhle stavy, to jsem vůbec nebyla já. Naprosto přesně tak, jak to popisuješ. Vůbec nechápu, když se na to dívám zpětně. Psychika je svině

@luciasek84 Začnu tím, čemu rozumím, takže biochemické hormonální okénko: V těhotenství je třeba, aby se matka nestresovala, tak je nadopovaná hormony, které způsobují dobrou náladu (a jistě otupění až zblbnutí). Po porodu cca třetí den dojde k velkému hormonálnímu propadu, proto to blues.Tělesná blízkost dítěte, kojení a spol. vylučuje taky nějaké ty šťastné hormony, asi proto tolik ženských prořve ten pobyt mimina v UV.Proč se to sleduje... to už by asi vysvětlil lépe ten psycholog. Asi když si tak přečteš jen tady, kolik maminek přemýšlelo o sebevraždě a strčení kočáru ze skály, tak asi proto.Já taky myslím, že bych nechtěla své soukromé věci povídat cizímu člověku, který mně poslouchá jen proto, že je za to zaplacenej, jinak mu jsem tak nějak jedno.S tím vyplakáním, to jo, to mi pomáhá. A normálně, jak jsi to napsala, tak jsem si uvědomila zajímavou věc. S vyplakáváním jsem přestala, jak tak nějak holky stárly a reagovaly na to rozpačitě. Taky to není zrovna společensky přijatelná forma odreagování, lidi docela čumí. A já jsme teď, jak už jsou holky větší, mezi lidmi hodně, i v práci a tak. Jenže si myslím, že nedostatek vyplakávání u mě vedl k migrénám, páč ty mám tak poslední rok. Ale to už vůbec neumím rozklíčovat a vysvětlit ani chemicky ani jinak.

@luciasek84 Ale Luci, v této diskuzi totiž vůbec nejde o nějakou \"špatnou náladu\" nebo lehkou \"psychickou nerovnováhu\". To samozřejmě máme každý nastavené úplně jinak, každý úplně jinak reagujeme na různé situace, problémy, každý se jinak vyrovnáváme s životními těžkostmi. Na druhou stranu ale jsou stavy, které jsou zcela reálně ovlivněny hormony a chemickými procesy v těle.... a pak můžeš být ten nejsilnější, nejpragmatičtější a nejoptimističtější člověk na světě a přesto ti to bude prd platné a bez medicínské pomoci tě jednoho rána najdou někde viset, a to i přesto, že zcela objektivně vůbec žádný problém v životě nemáš. A věř mi, že o tom, bohužel z toho nejbližšího okolí, vím dost hodně Proto mi poněkud vadí předsudky lidí, kteří si utvoří radikální názor, aniž by o problému cokoliv věděli a všechny hází do koše \"nevyrovnaná hysterka\". Ale to je můj obecný problém. Pokud k nějakému problému nebo tématu nemám dostatek informací, vědomostí nebo osobních zkušeností, snažím se buď zjistit co nejvíce nebo alespoň netvořit nesmyslné radikální soudy. Ale jak je vidět a nejen v tomto případě, i toto má každý jinak

@luciasek84 Lucinko my jsme normálně dvojčata :D nás musel někdo po porodu rozdělit

@škubanek taky jsi to neměla lehké Hani

@zajic Tak jo, hormony existují. Ostatně já bych bez hormonálních léků do půl roka umřela, je to dostatečný důkaz?:)))))No a já si i pamatuju že jsi tu jednou psala, že tě něco rozbrečelo (prkotina) a prostě jsi se z toho vyplakala. A to už poporodní blues určitě nebyl, holky jsi měla větší. Tak nemůže to být prostě tím že v určitou chvíli se něco nakumuluje (stres, atd) a prostě to v jednu chvíli \"nezvládneš\"? Že by to třeba s hormonama zrovna po porodu nesouviselo? Nebo pak teda uznat, že za obojí stavy můžou nějaké hormony ale v čem je pak ten poporodní \"jiný\" a hodný toho aby se víc sledoval? Protože máš u sebe ještě malé dítě? Nevím, prostě se ptám, teď jako úplně vážně, by mě to prostě zajímalo jak to funguje... já si myslím že je to dáno povahou. A psycholog tě může nějak \"nasměrovat\", ale třeba já myslím že práce psychologa je něco jako víra v boha. Buď v to věříš, nebo ne. A když ne, tak prostě nepomůže. Já třeba bych neměla na to někomu vykládat o svých nejniternějších přáních, tužbách, o svém životě. Dokonce si i myslím, že bych mu \"lhala\" jen proto, aby uznal že jsem v pořádku a nechal mě být. Ale neschazuju tu práci, nestavím se rozhodně nad někoho jiného, třeba kdoví, třeba jednou takovou pomoc budu potřebovat a ještě za ní budu vděčná. Ale životní postoj je trochu skeptický k mé povaze

@Sphinx Já se teda teď trošku přikloním na stranu druhou. Co je špatného na tom být hysterka? Jo, to slovo samo o sobě zní hnusně, ale tak vypovídá to prostě o nějakém stavu který daný člověk nezvládne. Já třeba uznávám že jsem hysterka, jsou věci které mě rozklepou, rozbuší a téměř položí na lopatky. Zrovna porod a následující dny k nim nepatřil, ale nemyslím si že bych tím pádem byla nějaká špatná, odsouzeníhodná. A taky si nemyslím že tím by mě zrovna třeba Martina odsoudila, holt jsem trochu psychicky labilnější. Prostě někdo má povahu takovou, že ho semele kde co, někdo ne. Někdo na to potřebuje pomoc psychologa, někdo to zvládne sám.

@ Teď nerozumím, na co názor?Že neexistujou hormony? Přísahám Ti, že jsou.Nebo že hormonální výkyv nemůže vyústit v depresi či hysterii (nazvat to můžeme jakkoliv)? Teď fakt nevím, jak bys takový názor mohla mít, to by bylo popření mnoha výzkumů, to není něco, co si vymyslel jeden psycholog od stolu. Nevím teda, jaké máš vzdělání, ale mám pocit, že je to asi stejné, jako kdybych já prohlásila, že nevěřím ve svíčky v autě, nikdy jsem je neviděla a beztak tam nic takového není. A bůhví, jak je to s tou naftou, jestli to auto není taky kapičku hysterické, když furt něco takového chce.I kdybychom připustili, že poporodní blues je výmysl zhýčkaných paniček, tak si stejně přece ty ženské zaslouží pomoc.Hele, fakt si myslíš, že jsem seděla v té porodnici a řvala jen proto, abych na sebe upoutala pozornost přetížených sester? To fakt není můj styl, navíc mi to bylo zcela k hovnu, páč stejně neměly čas mě utěšovat a upřímně, pěkně jsem je štvala. Věděla jsem to, chtěla jsem to zastavit, nešlo to za boha.Nebo jaká myslíš, že by pro to byla motivace, důvod?Jak jsem psala už v jiné diskuzi, tak páru mým blízkým psycholog hodně pomohl. Rozhodně to není zbytečné povolání. I když ségra mi říkala, ať já tam nechodím, že bych se s psychoušem akorát hádala. Že prej to pro mě není.

mám asi velké štěstí, nebo si už nepamatuju, ale po porodu jsem pokaždé prožívala krásné období a štěstí.. únava byla, stres, zdravotní komplikace.. ale smutek mě nějak míjelzato když jsem se musela vzdát svého děťátka v 21tt a jít na potrat, psychicky jsem se z toho složila.. málem jsem tam taky vykrvácela na stole, ani transfuzi pro mě nesehnali, měla jsem velké štěstí, že jsem to přežila.. potom mi skoro dva dny nefungovaly ledviny, skončila jsem na jipce, prostě všechno špatně.. psychicky jsem se složila, nebyla to asi deprese, ale zoufalství, smutek, stesk, nechtěla jsem to pochopit.. jediné, co mě z toho dostalo, byla moje roční holčička kvůli ní stálo za to vrátit se zpátky..

@ Marti to že nic podobného nepotkalo tebe neznamená, že chemická a hormonální nerovnováha, která ovlivní psychiku, neexistuje.. u depresí a podobných věcí opravdu nestačí \"chtít být normální, jako dřív\".. tam potřebuješ odbornou pomoc a léky, jinak se z toho sama nedostaneš.. bohužel je hodně lidí, kteří to nedokážou pochopit a tuhle nemoc podceňují pak to končí špatně.. mohla bys nad tím aspoň trošku popřemýšlet? máš dcerku a úplně klidně to může potkat i ji nebo tvoji jednou budoucí snachu.. tak třeba bys byla líp připravená

@ No, měla jsem trochu chuť ti reagovat i svým radikálním názorem na taková nepodložená prohlášení... nebudu. Ne proto, že by se mě to dotýkalo osobně, jen vím, že tady je každá diskuze bezpředmětná. Tvé názory a životní postoje jsou jasně čitelné, nic dalšího prezentovat netřeba. Ale přeji ti, aby ses ty sama nebo někdo tobě hodně blízký, nikdy nedostal do situace, kdy bys byla nucena tyto své \"radikální\" názory stejně radikálně přehodnotit.

@zajic Nemyslím, mám celkem radikální názor na takové věci a jak píšu výše Daně, prezentovat ho nebudu.

@Sphinx Jsou věci ve kterých mám dost radikální názor, pro ZNALCE celkem nepochopitelný. Prezentovat ho ale zde nebudu.Jen ještě doplním, že mám svůj názor i na psychology, ale abych se nikoho nedokla osobně rovněž jej nebudu prezentovat.