Ahoj holky, jak to máte s pomocí vašich chlapů s děckama a domácností? Máte třeba taky pravidelně chvíli jen pro sebe? Možná jsem sobec, ale přijde mi, že by to tak mělo být (aspoň občas). Naší malé je osm měsíců a já jsem za celou tu dobu nebyla chvíli bez ní(a to fakt nekecám). Za celou tu dobu jsem si třeba někam sama nebyla schopná vyrazit (ať na nákup, na procházku nebo třeba si zacvičit nebo si jenom pustit v klidu jeden blbý film). Mám jí hrozně moc ráda a jsem s ní ráda. To samé s přítelem - je super partner a táta, ale je dost pracovně vytížený a malé se věnuje, jen když zrovna ten čas má (což není bohužel moc často). Není schopnej pochopit, že pro mě fakt není pomoc, když si s malou hraje pět minut, pak mu zazvoní telefon a zase jde makat (je s námi přece často doma - to jo, ale je zavřenej v pracovně, takže ho stejně skoro nevidíme a na malou má čas, jen když zrovna nezvoní telefon.) Večer končí tak kolem půl osmý, když už se jde malá koupat. Je fakt, že když je s ní, tak jsou naprosto úžasná dvojka, ale já už se cítím nějak šíleně unavená a tak nějak v depce. Přijde mi, že za osm měsíců se od malé nehnout není normální - nebo je? Kdyby si ji třeba někdy o víkendu vzal do kočárku alespoň na dvě hoďky a já mohla být chvilku sama.. Už jsme kolikrát o tom mluvili, ale nikdy to nedopadlo. Nejhorší je, že když už náhodou výjimečně o víkendu nedělá, tak jsou tu zase na jedno odpoledne nasazení tchánovci, což je teda taky odpočinek naprd, protože je člověk akorát musí obskakovat. Já nevím, jsem fakt takovej sobec, že chci alespoň chvilku jen pro sebe? Na jednu stranu mám výčitky, že o tom pořád přemýšlím, protože přítel maká, aby nás živil, ale na druhou stranu on má taky své koníčky, kterých se nemusel vzdát.Omlouvám se za román, asi to muselo ven.