Pokojíček - diskuze

Já měla velký pokoj s bráchem. Pak když jsme zůstali sami s otcem. Tak jsem měla svůj malý pokojík, který jsem měla strašně moc ráda a bráchá měl svůj velký, kde spával společně s taťkou. Když se přistěhovala macecha tak bylo po pokojíčku a já měla dohromady s bráchem a ke všemu takový kde byl balkón takže tam nebylo ani žádné soukromí.

My na to, jaké mám rodiče jsme měli takový... Normální pokoj, všichni 3 dohromady. Ale můj manžel jako dítě neměl žádný. S bráchou spávali na chodbě v kutlochu na patrovce jen tak za závěsem. Jeho mamka, nevlastní otec a nejmlaší dcera spávali v ložnici a pak zvlášť měli ještě obývák. Obývák byl asi důležitější než aby měly děcka svoje soukromí.

My meli pokoj s barachou. Zarizeny byl pekne, to jo. A v detstvi mi bracha vubec nevadil. Ale nejak ve 13 letech me tam zacal strasne stvat. v noci hrozne chrapal, vecer furt svitil a cetl si, kdyz uz jsem chtela spat, porad jsme se hadali o skrinky, o psaci stul, proste zadny soukromi. Nastesti sel v 15ti na intr, jezdil jen o vikendech a byl zas klid. Ted se mame hrozne radi, s usmevem na ty nase bitky vzpominame

Já měla nejdřív pokojík s bráchou když jsme byli malí, pak jsme dostali každej svůj a když se narodila a trochu odrostla segra nastěhovali ji ke mě, ale jen na chvilku a pak sem ho měla zas pro sebe. Měla sem ho velkej a moc hezkej

vyrostla jsem v bytě 2+1 - kuchyň, obývák, ložnice - takže žádný dětský pokoj, byly jsme 3 děti

Já měla pokojík se ségrama. Měly jsme ho i jako ložnici. Spaly jsme na rozkládacích křeslech. A vešly jsme se a myslím, že to soužití probíhalo úplně v pohodě.

Prvních asi osm let jsem spala v ložnici s babičkou a dodnes na to s láskou vzpomínám, na všechny ty pohádky co si vymýšlela, jak mi v zimě nahřálavala peřinu na radiátoru... pak se náš dům zvětšil o jedno patro, to měl brácha asi 3 roky a měli jsme pokojíček dohromady. S mladším bráchou to byl děs běs a tak jsem časem byla ráda, že mu taťka uvolnil svou pracovnu, jenže to už byla na světě i o deset let mladší ségra a šoupli mi do pokojíčku zase ji. Ale bylo to i přes věkový rozdíl mnohem lepší než s uprděným bratrem. Vždycky jsem docela záviděla kamarádkám, které měly svůj vlastní pokoj a měly tam jen své věci.

Měl ajsem pokoj ze ségrou a protože ani dnes nemáme dobrý vztahy, tak asi nemusím popisovat jak to tam bylo.

měla jsem ho dohromady se sestrou. Formulujme to tak, že z povinnosti spolu jakžtakž vycházíme, aby byl klid v rodině. Pokud nejsem nucena, nevyhledávám s ní kontakt. Myslím, že to mluví za vše Jak já vždycky záviděla každému, kdo měl nebo má vlastní pokoj.

Já jsem žádný úplně svůj neměla, a nikdy mi to nevadilo. Mě stačil můj koutek a moje soukromí, mám to tak dodnes.

Já měla svůj pokojíček. Kolikrát bych ho bývala obývala s nějakým sourozencem Ovšem jak jsem byla starší, tak jsem si začla užívat jedináčkovství i toho soukromí

já jsem byla jedináček takže pokojík pěkně pro sebe.Měla jsem tam svoje soukromí a klid a mám to tak ráda vlastně dodneška.Mám ráda svůj klid.Jinak pokojík vybavený universalem,Marťa ho měl ještě loni v pokojíku.nadčasový nábytek.