Tak máme za sebou první lekci.Cesta tramvají se dala,s kočárkem pomohli všichni,někdo ochotně,někdo míň,ale dobrý.Cestou se se mnou daly do řeči 2 babky,no to sem hned byla chytrá jak radio a já sem proklínala svůj dětský ksicht,vypadaly překvapeně,když zjistily,že Adámek je můj syn a ne bratr.Tam pak nastal problém,jak se k té budově dostat,protože tam vedlo jen dlouhatánské schodiště, a tak chudák jeden pán se nabídl,že mi pomůže kočárek snést,ale pak mi uvnitř řekli,že to má vchod úplně jinde,samozřejmě bezbariérový.Další zápich byl,že paní (moc milá) na recepci nám řekla,ať se převlíknem a počkáme tam,že pro nás nováčky přijde instruktorka..Tak sme teda čekali, až sme se nedočkali,naše skupinka měla skoro odplaváno a my tam pořád seděli.Naštěstí nás vzali s další skupinkou.Ale zmatku sem tam teda nadělala víc než dost.Je určitě lepší jít tam ve dvou,protože ačkoliv všude byli pro mimča různé odkládací plochy,tak třeba v šatně už ne,tak sem musela chudáčka Adámka nechat v jedné místnosti v postýlce a jít se převlíknout sama.To samé i ve sprše..ale příště už budem vědět,co a jak a vypilujem to.Jinak to bylo moc fajn,Adámek měl hned plno kamarádů,maminky si taky povídaly a v bazénku super,vodička teploučká,dělali sme cviky,které by mě asi samu od sebe nenapadly a pořád sme u toho zpívaly všemožné dětské písničky-to mě jako absolutního antitalenta trochu šokovalo,ale dětem se to líbilo.Adámek se tu a tam začal vztekat,ale nebyl sám..ze začátku to vypadalo,že mi chuderka v té vodě snad usne.Celkově ale spokojenost,příště už budem šikovnější