Když tak brouzdám kolem témat, vzpomněla jsem si na to, jak byla naše Verunka malá. Učila se mluvit a tak z ní padaly různé perličky.Např: kočárek - Verunčinou řečí kokojáček, pinochio - pinkojot, mochomůrka - mošomůrka.Vzpomínám na toto období velmi ráda, protože jsem se těšila čím mne opět překvapí. Teď už jí je 5 let, sice jsou to perličky, ale někdy jsou hodně dětsky pravdivé..Taky si vzpomínám, že jsme jednou byli v ZOO Lešné ve Zlíně ...naší princezně bylo asi kolem 2 let.Chtěla se s tátou projet na velbloudovi.Museli jsme postát v řadě, těsně před námi na velbloudovi jela malá holčička se starším bráškou...velbloudovi něco bimbalo mezi nožičkami a naše Verunka k tomu dodala: Mami, tati ten velbloud má uprostřed nějakou šnůru! Co to tam má? No všichni samozřejmě se smáli, co stáli za námi v řadě a já marně s manželem (celý s rudým obličejem) přemýšleli - jak vysvětlit překážející šnůru. Naše mrška se nedala obelstít a tak se zeptala pána, který vodil velblouda, zda tou šnůrkou velbloud čůrá... No byla to podařená situace, ale od té doby se díváme na všechny přírodopisné filmy a naše princezna nám to komentuje, že je tam např: samice sloní, samec lev atp...Ve školce pak chodila a vysvětlovala učitelkám, jaký je rozdíl mezi samicí a samcem.....Ještě minulý rok( a další zpátky) naše Verunka chodila do školky s tím, že čekáme stále miminka (dvojčátka)...všechny paní učitelky jen na mne koukali, že jsem tak štíhlá po těch očekávaných miminkách....No prostě...naše dětičky jsou pro nás jedno velké tajemno.