Opět :( - diskuze

Tak máme s tchyňkou opět problém. Pominu hroznové víno a výčitky, že s malou nesedím nonstop doma na zadku. Celkově máme na výchovu jiný názor, ona je někdy jak z minulého století. Ona zastává názor, že dítě potřebuje jen najíst, přebalit, vykoupat, převléct, vozit v kočárku. Nějaké mazlení, chování..ani náhodou. A když řve, ať si řve. Já zas malou nerada nechávám brečet, snažím se přijít na to, co se jí nelíbí a pláč utišit. Samozřejmě, že ji klidně nechám chvilku vztekat, pokud vím, že jí nic není a opravdu se jí nemůžu zrovna pár minut věnovat. Neletím k ní na první kníknutí, ale vyřvat ji nenechávám, večer ji uložím a když je problém, sednu si k ní, dám dudlík, pohladím, povídám jí něco, ale už nezvedám a ona v klidu usne. Jiná věc je to, že ji občas trápí bříško. To vím, že pláče bolestí a chovám, utěšuju, hladím..to bývá navečer, dejme tomu půl hodinky pláče, než se vyprdíkuje nebo vykaká. Když jsme u tchyně, pravidelně servíruje jídlo zrovna když malá pláče. A pokud se nejde hned ke stolu, je zle. To pak z kuchyně slyším poznámky - hlasitě polohlasné - \"to děcko bude rozmazlený jak pes\" apod., i horší. Mně do očí nic neřekne. Jirka radši drží pusu, protože je rád, že je chvilku klid, je schopná rozhádat na půl roku celou rodinu. Pořád mi vnucuje třicet let staré oblečení po svých dětech (což se blbě odmítá), dokáže být jak mílius a během pár vteřin nesnášet celý svět..kolikrát nevím, co vůbec můžu a nemůžu říct, není mi tam příjemně, jsem pořád napnutá, co se zas stane. Navíc jde v září do důchodu, to se bude pořád nudit doma, nemá žádné zájmy. Chjo.