Odloučení - diskuze

Tak jsem si přečetla i to u tchýní. A jediné co mě napadlo, že to třeba tchyně ještě na poslední chvíli odvolá. Jinak ty tvoj epocity jsou normální a absolutně pochopitelne, ale to ty určo víš. Já bych dala tchyni hodinovou instruktáž o těch nebespečích a jak má děcko hlídat. Kdybych si ale myslela že to nebere vážně tak byhc ho nikam nepustila. Nejde to že bysi jela s nima? A nebo jí to prostě nedovolila? Původně se ělo jít jinam tak prostě nesouhlasit se změnou? Snad to bude v pohodě

Nadi,tak moje první odloučení na noc s Matějem bylo,když měl skoro čtyři roky a už byl na světě Jakub.Bylo to neplánované,protstě ho Petr od rodičů už nepřivedl,jen přišel pro oblečení.Pod vlivem hormonu jsem začala šíleně brečet a hysteričit,jak mi to mohl udělat,když na to nejsem psychicky připravená:-DJinak odloučení už obou na noc proběhlo minulý rok a já jsem se po několika letech konečeně vyspala,ale bylo mi smutno.Mě je smutno pokaždé,úplně mě svírá srdíčko,ale na druhou stranu si šíleně odpočinu.Vím,že je o ně perfektně postaráno a kluci tam jsou šíleně spokojení.Právě ted jsou pryč,odpoledne si pro ně jdem a já tady sedím ještě v pyžamu a relaxuju:-)

Tak náš Matěj ještě u nikoho na noc nebyl.A ta představa,že ho tu nebudu mít tak je mi ouzko už teď.Takže tě plně chápu.Taky bych šílela a to ještě pokud si nejsi s tchýní jistá tak je to asi normální.Ale myslím,že si to nakonec užiješ a všichni budete spokojení.

Ja si tez nedovedu predstavit, ze jednou mala bude nekde beze me. Nebo spis ja bez ni. Nikomu ji nedam, uz ted s tim vsechny seznamuju Je to normalni, mame je holt rady a jsou nase, nooo

Naďulko,já Tě úplně chápu.Já jsem bez Danielky taky ještě nikdy v noci nebyla.I když jsem zcela mimořádně byla někdy někde v noci déle,ráno jsme se probudily spolu.(viz.maturák).Věř,že do toho tchýni něco vleze(třeba pečení dortu a kremrolí) a vy bude zase spolu.Jsi báječná maminka s velikým srdíčkem.Držím palce

Nadi úplně chápu tvoje pocity, i když už jsem bez Ondry byla, ten pocit byl hrozný. Pořád jsem našim volala jak to zvládá a co dělá. Naštěstí jsem byla naprosto přesvětšená že u mých rodičů je v naprostém bezpečí.

@Silvinka Ono by se to snášelo líp, kdyby nebyli 120 km daleko, v místě, které Kubík prakticky nezná (byli jsme tam, když mu byl rok - pak už ne). A v neposlední řadě, kdyby si ho tchýně už někdy dřív vzala sama aspoň na dvě hoďky ven...

Holky moc děkuju.

@nadule1 Za takových okolností bych byla šíleně nervozní a obrečela bych to jak se znám.Budu na vás myslet♥

Nadi, když si tchýně brala poprvý Kubíka, tak jsem brečela od tý doby, co jsem to věděla a vygradovalo to, když odjížděl. Kubík tady brečel, takže to bylo fakt psychicky vyhrocený. Ale teď už Kubík odjíždí s úsměvem na rtech. Já se teda pořád bojím, protože pokaždé přijede s nějakým zraněním, ale vím, že ho to tam baví. Bydlí kousek od lesa a je tam pěkná příroda. Mají hodně zvířátek, takže to tam Kubík miluje.Uvidíš, že příště až Kubík odjede, tak to tak hrozný nebude. Drž se!

Nadi to je normální, tyhle pocity jsem měla poprvé taky a nejen poprvé, minulý víkend byla Markétka od pátku do neděle u prarodičů a jediný kdo to nejhůř snášel jsem byla já. Pořád jsem jim volala, občas když jsem si na ní vzpomněla mi ujela slza..no prostě bez ní je mi smutno. Zas nám to pomohlo, odpočinuly jsme si od sebe a i ona se v neděli očividně na mě už hodně těšila..ale stejně byl to hodně dlouhý víkend.

Kubík je šikovný kluk a určitě to zvládne líp než ty. Pokud bude nějaký problém tak ho přivezou dřív nebo zavolají. Alespoň si chvíli trošku odpočineš.