Nosní mandle - diskuze

Tak nějak pořád přemýšlím kam to napsat a jestli vůbec, abych nepolekala některé maminky, ale u každého dítěte je to jiné. Včera ráno jsme byli na odstarnění nosní mandle. Jelikož byl Petřík nejmladší tak byl na řadě jako první za což jsem ráda, protože čekat až na nás příjde řada by bylo hrozný. Ráno dostal Petřík na oblbnutí injekci a já nakázaný udržet ho v posteli a tak jsme si prohlíželi a četli časopisy a knížky. Po půl osmé přijeli sestřičky s lehátkem pro Petříka a mě nabídli, že můžu jít kousek s nimi,čehož jsem využila. Po asi půl hodině mi ho přivezli, ale pro mě to byl tak trošku hrozný pohled. U nosu a pusy měl totiž několik kapek krve. Petříka mi dali do postele a tím jak na něj ještě působila narkóza tak byl uplakaný, stěkal se, kopal a převaloval se. Na krk tedy dostal chladivý obklad a kanylu mu obvázali obvazem, aby si ji nevytrhl, ale ten obvaz se mu dost nelíbil. Po asi půl hodině tišení Petřík konečně asi na hodinku usnul. Vzbudilo ho, když mu šla sestřička měřit tlak přístrojem, který se navléká jen na prst. Tak jsme zase bojovali s měřením. Myslela jsem, že Petřík ještě zabere, ale už neusnul. Místo toho si sundával z krku chladný obklad, sundával si obvaz. Nakonec se mi podařilo ho přesvědčit, že alespoň obvaz na ruce necháme. Po tom co jsem strčila i prst do přístroje na měření tlaku, tak ho tam dal i Petřík dobrovolně bez nějakého boje a pak si to po chvilce ještě jednou zopakoval. Pak jsem zase další asi půl hodiny přesvědčovala Petříka, že papučky nemáme a tedy se ještě chodit nebude a za další půl hodiny jsem mu vysvětlovala, že domů se nejde. Takže něco přes 2h mě tam prokňoural a nebo probrečel. Při tom mu z nosu teklo, protože díky mandlím byl pořád zahleněn a tak s hlenama šla z nosu i nějaká krev a nás Petřík z to byl úplně špatný, po chvilkách jsme chodili umývat. Na konec se mi ho podařilo přesvědčit, že si má nos nechat na pokoji a netřít si ho. 2h po operaci tedy mohl pít a za další 2 h jíst. Na jídlo tedy dostal jogurt, ale tak půl hodiny na to snědl masozeleninovou přesnídávku, kterou jsem si raději vzala, kdyby se Petřík nemohl dojíst. Chvilku na to měl další jogurt. Pak si dal ledňáčka a od 17h do asi 18h se po chvilkách ládoval pudinkem s piškoty a čajem. Takže apetit měl pořádný a odpoledne po tom co přestala působit narkóza byl jak vyměněný, už žádné kňourání a slzičky, ale byl zase pohodový dítě. Hodně se tam skamarádil z 6 letým chlapečkem. Hrali si tam spolu, koukali na pohádku tím, že se chytli za ruce, občas jeden druhýho pohladil po hlavě. Petřík dokonce chtěl aby s ním šel ten chlapeček na záchod. Myslela jsem, že druhý den domů ani bez chlapečka neodjedeme, ale nakonec to proběhlo v pohodě.Druhý den ráno jsme šli už v 8h k paní doktorce na prohlídku a pro propuštěcí zprávu. Jelikož to paní doktorka vzala hromadně tak během 10 minut bylo vše vyřízeno. Pak se Petřík rozloučil s chlapečkem a šli jsme vyřídit ještě poplatky a na oddělení pro kabelu.Než jsme však odešli tak jsem ještě dala sestřičkám na oddělení kafe a moc jim poděkovala za péči. Byli totiž skvělý. Na odstranění mandlí nás bylo 5 a děti brali tak po půlhodině. O všechny se starali stejně dobře, i když to byl tedy fofr. Taky tam na nás byli všichni milí a co chvilku se nás ptali jestli něco nepotřebujeme. V případě potřeby jsme měli zmáčknou zvonek u postelí a sestřičky během chvilky přišli. Z mého pohledu nemám vůbec žádnou výtku ohledně péče a přístupu. Vše nám ochotně řekli a vysvětlili.Co se týká ostatních maminek tak jsem se tam potkala s jednou která bydlí kousek od nás a když viděla jak na tom Petřík po tom co ho přivezli je tak ji vyhrkly slzy, holčičku totiž zrovna měla na zákroku. Další maminka zase málem zvracela ze svým synem a tak sestřička otvírala okno a nabízela mamince, ať se jde projít, že tam s chlapečkem počká. Co se týká mé osoby, tak jsem si vždy myslela, že díky Ondrovi jsem otrlá matka, ale pletla jsem se. První slzy mě vyhrkly, když píchali Petříkovi injekci a další když ho přivezli, ale to jsem si řekla, že se musím vzchopit a mluvit na něj, kdo jiný by ho měl uklidnit než já, že můj hlas snad pozná, i kdyby moc nevnímal. Co se týká stavu po narkóze ostatních dětí tak holčička ze začátku kňourala a po tom co se probrala tak už neusnula. Chlapeček ten po narkóze taky nějakou dobu kňoural, ale pak na 2-3h usnul. Takže ono je to fakt u každého dítěte jiný. U Ondry jsem taky nějaký kopání nebo brečení po narkóze neznala a vždy mě na 2h usnul. Co se týká nějaké bolesti tak zřejmě žádná nebyla, protože i když jsem se ptala Petříka jestli ho bolí krk nebo něco tak mi tvrdil, že nic. Od bolesti tedy prý dostávají něco na sále a pak popřípadě dají něco i na oddělení.Jsem ráda, že to máme za sebou. Co se týká naší první zastávky po propuštění tak ta vedla do nejbližší cukrárny na dobrou točenou krémovou zmrzlinu. Tu má totiž Petřík nejraději a měl ji slíbenou.