:-))) - diskuze

No já ji přežiji, ale jestli přežije ona mě. Tchyně se mě ptala na radu, kde si vydělat na lázně. Prý potřebuje 6.000,-, že se za všechno musí platit... Spolkla jsem teda radu, že když na něco nemám, tak se tam necpu. Celý život dělala cifršpiona, což je práce asi psychicky namáhavá, ale o fyzické námaze by se dalo polemizovat. Už několikrát jsme se na toto téma bavily, ale asi čekala, že před manželem nebudu až tak drsná a ve svých názorech polevím. Tak jsem jí začala jmenovat, samozřejmě s přihlédnutím k tomu, že je už stará (to nám všem tvrdí ona sama) a nezvládla by pracovat v kuse dýl jak asi měsíc, možná dva. Jako první možnost bylo do práce, kde jsem pracovala, do potravinářské výroby, bude sezona a v tu sezonu tam chodí na brigádu studenti, myslím, že i důchodce by tam vzali. Tam prý neberou, tak jsem jí oznámila o té nadcházející sezoně. Mockrát už dřív říkala, že by nezvládla chodit na tři směny, což je podle mě o tom, že se jí prostě nechce,(protože když jsem tam dělala, jezdily tam i 70-ti leté paní ze Slovenska vydělat na dárky pro vnoučata) tak jsem jí nemilosrdně oznámila, že když bude ten jeden měsíc chodit na ranní, odpolední a noční, má to tak za 12.000,- čistého. Málem ji omyli a návrh neprošel. Pak jsem jí navrhla do Penny(ne proto, že jsem tam chodila já, ale proto, že ho mají vedle ve městě) to taky neprošlo, jako další byla na řadě další potravinářská firma, ale není tak velká jak ta předešlá navrhovaná a prý taky že ne. No a nakonec mě napadlo sadit do lesa stromky a to prý že ne, že už by to nezvládla (jsme u toho, jak je stará...). Manžel celou dobu seděl, poslouchal a usmíval se, protože věděl, že nic co navrhnu jí nebude po chuti. Tak jsem se otočila k němu a říkám, jestli ho napadá ještě něco, kam by mohla mamka tak na měsíc nastoupit a pak zase odejít. Tchyně se hned drala ke slovu, že nikde nic není a nic nejde sehnat. Tak jsem jí pověděla, že když se chce, všechno jde. Manžel se zase jenom smál. Tímto debata skončila. Mě (už poněkolikáté) vytočila, od té doby co je v důchodě mele o tom, že potřebuje brigádu, už dávno jsem jí navrhovala úklid někde v kancelářích, ale to by ju prý nebavilo, tak včera jsem to ani nezmínila, když jí řeknu, že má doma internet, ať si něco najde tam ,tak nééé, že to neumí a přitom v práci kolik roků s počítačem dělala. Je mě jasné, že je to všechno asi v člověku, ale přece jenom nechápu, proč po mě chce vědět takové věci, když je už předem jasné, že se tím nic nevyřeší a nic nezmění. Jestli čeká, že jí budu litovat a přizvukovat, jaká je chudina, že má důchod vyšší než já rodičák i s přídavkama na tři děcka a jak je strašně těžké sehnat brigádu (když její o dva roky starší sestra chodí občas vypomáhat na benzinku)... Tak bohužel to čeká u špatného člověka, nejsem z těch, co by litovali, když k tomu opravdu není důvod...Je to asi dlouhé, ale tak nějak jsem si musela trochu ulevit...Ale i něco pozitivního se událo: Bavili jsme se o volbách, manžel po ní teda trochu pokřičel, politické názory... a byli jsme pozvaní k ní na oběd, protože nemáme trvalé bydliště v místě kde bydlíme, ale musíme jinam, což je městě vedle kde bydlí tchyně... Tak snad pokud pojedeme nebude se bavit o tom, kde sehnat brigádu...