S manželem jsme se v dubnu brali, protože jsem byla těhotná a před svatbou jsem potratila, ale i tak jsme se vzali. Před pár dny jsem mu v telefonu našla smsky od mojí nejlepší kamarádky, která mi i šla za svědka na svatbě, kde mu spala, že by ho pomazlila, bavili se, jak spolu půjdou někam sednout atd. K tomu mi rozumný vysvětlení nedal a ona taky ne. Pak jen, že to prý byla sranda, že se tak baví v práci - potkávají se tam. Odjela jsem k našim, ale potom jsem mu našla další zprávy, opět s mojí známou, jak po ní loudil telefon, aby ji mohl zavolat, ona mu psala, co bych na to jako řekla já a on že se to nemusím dozvědět, pak si psal s další, s tou se musel seznámit, když jsem ho pustila do Varů na jednu akci s četníkama na víkend. Té psal jak je hezoučká a jak by ji ... a ona že se dočká atd. Já mezitím těhotná doma, jsem teď v 30tt. Já nevím, co mám dělat, řekl mi, že si s něma jen psal, nic víc, ale já mu to prostě nevěřím, je to jak kdyby s něma spal. Slibuje, že už nic neudělá, že chce malou vychovávat, ale já se bojím, že to udělá znovu. Už to prostě nebude jako dřív a nevím, jestli to zvládnu. Malá se narodí, on zjistí, že na něj nemám čas už vůbec, bude mu to doma vadit a zase to udělá. Nedokážu s ním teď už ani spát ani se na něj podívat. 3 dny brečím, nespím, nejím, snažím se myslet na malou, ale to řvu ještě víc, protože snad byla udělaná z jeho strany z lásky a teď na to budem jen samy. Je mi jí líto, já jsem na sebe nasraná, kdyby nebyla ta malá na cestě, tak neváhám ani vteřinu, ale co teď. On si najde jinou, které to třeba dělat nebude a pak bude nasranej na mě, že mi musí platit alimenty, vždyť to tak je... Poradna nám asi nepomůže, já mám k němu už nedůvěru a možná i odpor. To ve mě asi nikdy nespraví...