Ahoj Léňo,hlásím se do klubu nespících matek . Největším šokem bylo, že první dcera spala již od 7. týdne, to není překlep, týdne, celou noc. U syna jsem si na základě této zkušenosti plánovala, co všechno zvládnu. Budil několikrát v noci, přesně jak píšeš, už jsem při pohledu na budík, který se posunul o pouhých 10 minut, nahlas nad postýlkou řekla: \"Co zas proboha chceš.\" Manžel spal 2 roky v jiné části domu, neboť by to jeden z těch chlapů nepřežil, je téměř 100% jasné, který. Jednou jsem si dokonce dělala čárky, kolikrát budil a již ve 4 ráno jsem jich měla 12!!! Když jsem jej chtěla nechat vybrečet, nastěhovala se k dceři, aby věděl, že tam nikdo není, opět jsem prohrála. Vydržel ječet se dvěma pětiminutovými pauzami tři a půl hodiny. Pak jsem to vzdala, další pokus se konal za 2 měsíce, se stejným průběhem i výsledkem. Vzhledem k tomu, že v noci chtěl stále mléko nebo čaj, dudlík vyplivl v 8. týdnu a už jej odmítal, tak vypil některou noc i přes litr tekutin. U tohoto množství hrozí riziko edému mozku.Když se na to dívám zpětně z dnešního pohledu, zkusila bych dnes popřemýšlet o nedráždivé stravě na večer, vyvětrané a nepřetopené místnosti s dostatečnou vlhkostí. Z počátku bych na dítě v klidu mluvila, poté již nebrala z postýlky. Pokud bych nabyla dojmu, že je problém v tom, že dítě chce přítomnost matky, čím dříve bych jej nechala vybrečet, tím lépe. Rozhodně bych jej dnes \"nefutrovala\" jídlem, stal se z toho začarovaný kruh, kdy po jídle nastupovaly problémy se zažíváním, ty si chtěl uklidnit dalším jídlem a tak to šlo až do rána.Držím Ti palce, abys byla rozhodně úspěšnější než já.