Nemocnice-vztah k nim - diskuze

jj, i já mám odpor, a to jsem byla v nemocnici jako malý mimino a pak až rodit. Ani v porodnici se můj odpor nezlomil, dá se říct, že jsem tam těch pět dní dost trpěla

priznam se,ze mam odpor...ja trpela i v porodnici a hned jak to slo jsem utikala pryc...a to mam za posldeni leta spis dobre zkusenosti...alw proste to uz ve me zustalo...preji at to mate rychle za sebou a uz nemusite...

ja to mam tak na pul, nemam vzdy uplne nejlepsi vzpominky na vsechno,ale na druhou stranu proste vdek za to ze me aspon nekdo leci a ze mi pomaha to asi prevlada

Můj vztah k nemocnicím je veskrze neutrální.V podstatě je nevyhledávám a pokud jsem tam já nebo děti odeslány,čeká od nich pomoc.Jinak s Evčou jsem zažila mnoho nemocnic,takže jsem si určitý obrázek udělala.Zvlášť o těch pražských.

Já nemocnice měla vždycky ráda a docela jsem je i vyhledávala. Jsem sestřička a vůbec mi nevadily. Od doby co jsem rodila, jedu kolem Motola a svírá se mi žaludek a není mi dobře a v něm už vůbec ne.Příbuzná měla rakovinu. Podstoupila chemoterapii atd. a nemocnic se šíleně bojí. Už týden před nějákym vyšetřením je nervozní a zvrací a to třeba nejde o vyšetření z kterého bude pak špatná diagnosa. A když jde do nemocnice je šíleně bledá a chce co nejdřív odtamtad.Takže já myslím pokud jsi nemocná a tráviš v nemocnici hodně času, je tvůj postoj a pocity úplně normální

@jecidlo me ani ted nejde o chovani lekaru pristupu k peci ale uz ten pocit ze tam budu muset byt.Ja vim ze nam tam pomozou a je to potreba ale ..vis jak to myslim

@medox tak asi si sni budu moct podat ruce.boli me zaludek,nemuzu se najist..uz aby to bxlo za nami.Ja sice mam silene zazitky u nas z nemocnic,z motola kupodivu dobre ale diky jednomu uzasnemu lekari.takze tak.ale uz aby jsme byly doma,.

@pokorny77 neboj, blbě se radí když to člověk nezná, ale budeš tam jen nějákou dobu a brzo půjdeš domů. Takže to nebude trvat věčně, chce to asi jen zatnout zuby a vydržet

Mi nevadí.Vnímám pobyt v nemocnici jako dovolenou.Ale já byla vždy jen kvuli porodu a to mě ještě po 3 dnech vykopli.

jako pacientka nemocnice nesnasim.nesnasim je tam,kde to neznam.jsem sestricka a je to moje prace,takze to pak vnimam jinak.kdyz jsem delala na chire a v praci me chytnula slinivka,prevlikla jsem si jen uniformu za kosili a bylo to.vsichni kolem me behali,o nocnich jsme pak blbnuli atd.kdyz jsem delala na ORL a sla jsempak na vyndani zelez po operaci hlavy,tak jsme si lehla taky na svoje oddeleni.a den a noc travila na sesterne a blbnuli jsme.to jako v poho.ale lezet tam,kde to neznam atd je pro me utrpeni.a menim se k nepoznani.proto se pak nedivim ani pacientum,kdyz prijdou do spitalu,ze zacnou \"nepremyslet\" a stava se z nich uplne nekdo jiny.ze si ani nevzpomenou na spooousty duleziytych veci atd..

Není se v tvém případě čemu divit. Kdybych tam byla tak často jako ty tak to taky nenávidím. Ale snad ti pomůžou a nemocnice se ti potom budou velkým obloukem vyhýbat. Moc bych ti to přála.

Myslím si, že bych to nezvládla.