Nechat uřvat miminko ano nebo ne - diskuze

tak u mně je to napůl,záleží na pláči,když vím,že hraje na city (brečí,na chvilku přestane...poslouchá a pak zase spustí )tak jí nechám tak 15 min.pak zakročím

Hodně záleží na tom jestli opravdu plače nebo jen tak fňuká a kňourá.Ta starší nikdy u nás v posteli nespávala a ani o to neplakala.Není ani moc závislá na mě a vždy mě nechala odejít když hlídal někdo jiný. Ta malá už do postele chodí,protože jsem hotová a usínám při kojení,tak bude naučená rychle na spaní se mnouJinak určitě se bez slz neobešlo usínání,když už jsem uspávala dvě hodiny tak mě došla trpělivost a chodila jsem jen po pěti minutách pohladit a to byla ze začátku mela hodně dlouho.

prvni 2 mesice jsme dvojcata uspavali houpanim,nosenim a podobne,pak uz jsem trochu pritvrdila a nechavala je ubrecet ale jen chvili,bylo to hrozny,2 mimina,kazde spalo jinak a kojeni hruza-jedna pila z prsu a druha prs odmitala,takze jsem musela odstrikavat,bylo to fakt dost narocny a jsem fakt rada ze uz tohle mame za sebou

@Eva+2 treperendy Když byla mimi tak jsem nenechávala a nebo jen chvilku ,ale to byly vyjímky. A ted ji nechám ,ale za 5 min je klid a nebo když už to trvaá dlouho tak tam jdu.Jsu zastáncem vyřvat .ale s mírou.

@mimka Moni já vim,že je to kolikrát těžký.Já bych to jen nedokázala,ale tim tě neodsuzuji.Nechat,ale plakat mimčo třeba těch 90 minut to je hrozný,pro mě nepřijatelný.Každý to hold vidí jinak.

@BarčaKa ahoj Evi ja kdyz byl malinkej tak casto spal s nama v postely ale pak jsem se moc nevyspala boleli mne hodne zada a tak jsem rekla ze se musi naucit spat v postylce nekoli mesicu jsme skakali na mici,ted je to tak ze nechavam vybrecet ale uz vim kdy to zabvere a kdy je potreba jit a chvilku ho pomazlit treba uspat,ja uz si po tom nasem padu nemuzu vzit Jakuba k nam do postele nejde to i kdyz jsme tam oba Jakub je tak rychlej ze nevime kdy a je u nohou a nezastavi ho ani nase telo proste nas preleze:-(je to tak 2-3dny co jsem byla tak unavena a vnoci ho dala k prsu a usnula muzu Ti rict ze jsem se pak tak lekla myslela jsem ze zase upadl ale to jen pritel zaviral dvere a tak jsem ho hned vzala z postele a prenesla do postylky:-(rve mi srdce kdyz malej breci ale bohuzel uz mam urvana zada a nemuzu ho porad chovat uz tak nejak rozlisuji kdy je to jen z trucu a brzo to prejde a kdy opravdu chce pochovat takze Tim nikoho neodsudzuji:-)

@Eva+2 treperendy Ahojky, promin ja jsem neschopna napsat kratky prispevek, i kdyz se snazim.Asi te zklamu,ale jak jsme tvorili odznova spaci rytmus tak jsem rocni Violku nechali plakat hodinu.Ale on to neni ani tak plac - to bych asi nenechala - on spis jak my rikame \"nadava\", pokrikuje, rozciluje se co jsme si to dovolili.:-)Kdyz zjistila,ze fakt neprijdem tak usla a pak uz to bylo jen 20 minut, pak 10, pak 5.Proste prestala, kdyz to prestalo mit na nas ucinek.predtim jsme s ni prochodili po byte hodiny a bylo to umorne.Jinak nejsme primo v SF,ale vyhled na nej celkem pri prochazce mame a moc se mi libi.A presne jak pises - v LA jsem byla pred 3 rokama a zklamalo me silene.Spinavy,sedivy NIC :(

Evi ale to záleží na situaci, než na chtění rodičů. Já třeba od narození nenechávala brečet, vždycky jsem ji vzala a dopadlo to tak, že skoro do konce 4.měsíce mi neusla jinak než při skákání na balonu (a to i přes den). Víš co to byly za muka, každý večer třeba i 3 hodiny na rukách?? A teď ona nám hezky rychle přibírala, takže ve třech měsících už měla 5 kilo. Začly mi šílené bolesti krční a hrudní páteře a brnění v rukách už i při kojení. Prostě jsem to nedávala a manžel s uspáváním nechtěl mít nic společného. Dokonce i když jsme jeli k našim nebo někam jinam na noc, tak jsme museli balon vzít sebou, protože jinak nebyla šance.No a při dovršení 6.kila jsem se štajfla, že už otroka dělat nebudu, protože jsem z toho byla fyzicky i psychicky vyčerpaná, nehledě na žádné společné večery s manželem, a nechávala jsem ji v postýlce řvát. První týden brečívala v rozmezí 40 a 90 minut, druhý týden už jen okolo 30 minut, a další až po současnost brečívá tak 10 minut, výjimečně půl hodiny.Takže závěr - taky nejsem příznivcem toho, aby se nechávalo mimi plakat, ale když není jiné východisko?

@janney Jani, to je to stejné u nás. A naprosto souhlasím. Malé mimi bych plakat nenechala a většího záleží na okolnostech.

@lucie73 Luci,já jsem na tom úplně stejně.Tu starší jsem někdy nechala plakat a dodnes si to vyčítám.Tuhle chovám taky pořád,je to mazlínek.

Já jsem při toběs první dcerkou jsem to s výchovou přeháněla a na rady těch,,chytřejších,,jsem jí nechala brečet.S tou druhou je to jiné,ta je pořád se mnou,plakat jí nenechávám ani přes den ani v noci.Když bulí tak jí obejmu a když se vzteká tak jí hubuju ale nakonec stejně pochovám.Je to klidné a celkem hodné dítě,nevyřvává si v noci mou přítomnost a to taky řvala když nechtěla být v postýlce,vždycky jsem jí chvíli pochovala,pohladila,zazpívala a bylo to dobrý a šlo se zase hajat.Dnes spí sama,ve tmě,v patře v ložnici,hlídám jí chůvičkou a když zabulí že chce napít tak tam hned běžím.Prostě normálně jak to asi dělá většina maminek.S tou starší jsem to nezvládla tak dobře a spíš mám pocit že jsem to pokazila a nemá ve mě takovou důvěru jako má ta malá.Možná je to i povahou ale kus viny na tom určitě mám i já.Takže plně souhlasím s názorem,raděj pochovat a chlácholit než nechat vyřvat.Omlouvám se za délku příspěvku

@janney No tak koukám,že nejsem sama.Nechci nikoho odsuzovat,ale když člověk někdy čte,že maminka nechá miminko plakat třeba půl hodiny,tak je mi miminka hrozně líto.Já jsem za tu naší tak vděčná,že by mi to rvalo srdce,Jani ty jsi to napsala dlouhý.Jak se máš za velkou louží.Já byla v San Francisku taky a byla to nádhera,zato Los Angeles mě zklamalo.