Tak jsem anštvaná. Byla tu na návštěve martinova sestra s jejím přítelem a vše nám skrytizovali. Prej jsme neměli kupovat oblečky na miminko, že to přináší smůlu. Měli jsme vše koupit až se mlaej narodí. Už vidim martina jak nakupuje dětske věci když ani nevi rozdil mezi bodyckem a overalkem a mimoto jsem si to uzivala to vybírání. Pak taky vidim jak po porodu žehlim a peru najednou hromadu dětskejch věciček a jak toho většina chybí. Pak jsme neměli kupovat pry postylku protož ekdyž je doma dřív tak dítě umře. Neměli jsme kupovat kočárek protože bude komplikovaný porod a dítě umře...a to ho kupovala moje mamka a u nás se ani nedotknul prahu a hned z krámu jel k ní. Takže defakto ani neni náš. Potom nám skrytizovali autosedačku že nechápou na co ji máme, že dřív přece sedačky nebyly a z porodnice taky maminky vozili děti a zvladli to. A že asi čekáme že nás jejich tatka bude všude vozit autem a budeme ho zneužívat. Což pardon ale rodim v unoru a bude asi mráz tak nepojedu s novorozencem autobusem. No a prostě vůbec, když jsme začali o toníčkovi tak dali jasně najevo že je to nezajímá, ba přímo obtěžuje. A to jsem se hodně krotila. Pak nezapoměli zkrytizovat, že máme v bytě tmu a že se štítěj vzít si odemě cukroví. přitom u nich doma nemejou vůbc záchod a maj tam fakt špínu a já mám skoro sterilno...to je nějáká deformace z práce. Potom nám povídali jak jsou děti hrozný a otravný a tak...omlouvám se že to sem píšu asi to nikoho nezajímá, ale já na to myslim už několik hodin a je mi do pláče...no nějáká ta slzička byla. Abych nezapoměla tak jsem jim povídala jak jsme byli včera v kostele a já jsem si tam jen tak myslela at je tonicek zdraví a at nejsou při porodu komplikace a pak jsem si zapalila betlemske svetylko a jak jsem vysla ven zafoukal vítr a zhasnul mi ho. No na to oni hned ze tonicek umre...Me to samozrejme taky napadlo a pak mi to oni takhle jeste reknou. No jsem rada ze jsem se z nich nesesypala...