Myslela jsem, že ho něčím praštím - diskuze

našeho dědu. Na večer jde k nám a už po schodech slyším bleble, blabla a tak pořád dokola. Přišel k nám a na Petříka zase bleble, blabla. Prohlížejí si knížku a zase na něj takhle mluvil. To už jsem nevydržela a řekla mu, ať ho učí pořádně mluvit a né takový ptákoviny. Děda odešel a po chvice si Petřík začal prohlížet tu samou knížku s taťkem a začal taky pořád dokola bleble, blabla a tak jsme se snažili společně s taťkem mu říkat a vysvětlovat co v té knížce je, aby to říkal taky a na to nesmyslný žvanění zapoměl. Trošku to trvalo, ale povedlo se. Když jsme se potom o tom s taťkem doma bavili tak říkal, že byl taky za tohle vytočený. Blbosti se učí lehce, ale odnaučit to trvá. Doufám, že až příště děda příjde tak, že už to říkat nebude.