Můj první, krásný porod - diskuze

Celkově mé těhotenství bylo až neuvěřitelné. Prý jsem otěhotněla na prvního máje - jéé, z lásky, zjistili jsme to až na den dětí. Přesně, což už mi bylo nějaké podezřelé. Kdyby mi někdo řekl, že budu rodit na Valentýnka, tak mu ani neuvěřím. A ono fakt. Až do šestého měsíce jsem pořád zvracela. Nemohla jsem přijmout ani sousto. Chtěli mě poslat do nemocnice na kapačky, ale nechtěla jsem doma nechat manžela samotného, už tak to všecko těžce nesl, tak jsem se snažila, co to dalo. Byla děsná vedra, takže vydržet to byla muka! Břísko mi vůbec nerostlo. Už jsem se bála, aby miminko bylo v pořádku. S jídlem jsem bojovala každý den a na záchodě jsem už byla jako doma. Jen si tam ustlat. Termín porodu mi neustále zkracovali, takže nakonec to byla půle ledna. Když se blížil termín, pořád se nic nedělo. Dokázala jsem ji nosit až do 14. února, asi se jí moc ven nechtělo. :o) Ten datum byl už posledním termínem! V nemocnici se ještě ke všemu malovalo, tak jsem měla ten nejmenší pokojíček s malinkatým okýnkem. Jak probíhal porod?Vzhledem k tomu, že jsem měla streptokoka, nasadili mi antibiotika, hned na to kapačky. Prý tak za půl hodinky bych mohla ucítit nějaké ztahy. Jo, tak ty přišly asi za deset minut, nejdřív tak jakože trošku, pak už to bylo strašně silný, pořád jsem volala doktora, že musím tlačit, jinak to nejde. Nevěřili tomu, ale max. 5 jsem pořádně zatlačila a naše Adrianka byla se vším všudy za 20 minut venku. Potom mě ale zašívali asi tak stejně dlouho, dali si opravdu záležet. Když mi ji položili, nemohli jsme uvěřit tomu, jak je velká. Když jsem šla do porodnice, měla jsem bříškko jak v 6 měsíci těhotenství. A Adrianka měla 54 cm a 3700 g. Byla veliká, nafouklá, červená, ale nádherná. :o) A to jí zůstalo... Tak takhle probíhal můj porod. Těšíme se s manželem na další mimino. Porodu se nebojím, nic mne nebolelo ani během, ani potom, ale bojím se, že když to bylo tak rychlé, že porodím někde po cestě, třeba právě do porodnice.