můj nepěkný zážitek - diskuze

Když jsme se tenkrát rozhodli pro mimi,bylo mi 19 let.Trvalo 8 měsíců,než se nám to povedlo.Dostala jsem průkazku,další kontrola až za měsíc,mudr měla dovolenou.Do poradny jsem šla už v těhu šatičkách(samozřejmě bez bříška)cca 12tt,pyšná a natěšená.Až na divné bolesti břicha kdykoliv jsem se zvedala,mi bylo skvěle a už to doktorku zarazilo,doslova ze dne na den mi přestalo být zle....Dodnes vidím ten její pohled.Vyšetřila mě,něco se jí nezdálo,potom hned vnitřní uz,tam mi řekla,že mimi neodpovídá délce těhu,že nevidí srdíčko.Poté jsem třikrát během týdne šla na krev,aby se zjistilo,zda se zvyšuje hodnota hcg.Byl to týden plný smutku,kdy jsme čekali,jak vše dopadne.Nedopadlo to dobře,musela jsem do nemocnice.Ještě tam jsem si pořád říkala,že to přece nemůže jen tak skončit.Nakonec další vyšetření potvrdilo,že plod odumřel a já jsem musela na vyšetření.Bylo prý jen otázkou času,kdy bych začala krvácet.Byla jsem na dně.Nepředstavitelná bolest.Možná to bylo i tím mým věkem.Bylo mi 20.Nyní bych to asi brala jinak,ale tenkrát jsem neměla takový přístup k informacínm jako ted a ani jsem neměla možnost si o tom s nikým pokecat.Bylo to šílené období,do toho měla švagrová miminko...No děs.Zjistili jsme,že na vině byli naše rozdílné rh faktory.DO půl roku jsem otěhotněla,měla jsem rizikové těhotenství,brala jsem hormony na udržení a nakonec se nám narodil Matěj.Po třech letech se nám narodil Jakub.Děti jsou vytoužené a moc je milujeme.Ale i přesto si často vzpomenu na to vše a ještě mě to docela bolí... Tak to byl můj příběh...nikdy jsem o tom s nikým tak do hloubky nemluvila,snad vám to nebude vadit,že jsem se tak rozepsala.