Mončičák - diskuze

kouká na mě z vytríny, kolíbá se v proutěné kolébce a miluji ho dodnes.... a kolik jich úúúúžasných mají v Puntanele...hmmm, ale jsou to mrchy drahý!

já jsem mončičáka hrozně chtěla, všichni měli hnědé a žluté, já dostala k nějakým vánocům růžového, ale nedrželo mě to moc dlouho, brzo skončil u ostatních plyšáku jako jim rovný :)

Mala a zbierala som ich

Ja mela dva - ruzoveho a zluteho; strasne jsem si s nima vyhrala, ale na jmena si nevzpomenu. Mozna ani zadna nemeli.

ja mela vsechny druhy a milovala jsem je

moncicaka ne,ale uz 38 let mam medvidka Kňťu

taky jsem jednoho měla, ale asi jako poslední ze třídy, už jsem byla větší nehrála jsem si s ním.Já měla ráda hudební hračky, xylofon a takovu trumpetku s klávesy.a jako úplně malá jsem si udělala ohrádku(dle mě domeček) z leporel, sedla dovnitř s panenkama, co přišly ke mně na návštěvu a klábosily jsme :-) .Jenom jednu oblíbenou jsem neměla.spíš si vybyvuju, že jsem furt vybarvovala omalovánky.

Ja je nedavno taky objevila a padla na me desna nostalgie. Moncicaka jsem mela takoveho maleho. Jmeno uz nevim. Ale vim, ze jsem mu okousala tlapky..

jednoho jsme podědili a stal se nejoblíbenější hračkou Míši, jednu dobu byl na něm přímo závislý, všude ho nosil s sebou, i do školky, ještě nyní v 11 letech s ním spí v posteli

já je měla,a dokonce jsem na ně pletla oblečení

Mončičáka jsem neměla, ale v 1. třídě jsem na Vánoce dostala panenku, s tou jsem si atrašně ráda hrála, byla hrozně hezká a jako jediná nebyla postižena mánií malování a stříhání vlasů. Mám ji ještě teď, ale už jen sedí v pokoju u děcek na skříni a práší se na ní.