Mizerný spánek (a bude hůř) - diskuze

Už jsem to tu dřív psala, že trpím v noci úzkostí a tak. To bylo na začátku těhotenství. Teď už úzkosti nemám, ale nespím. Budu končit 4. měsíc a 4 měsíce už nevím, co to je spát celou noc. Vím, že je to spíše rázu psychického, ale prostě každé ráno jsem jak zombie a až budu cítit pohyby, tak si myslím, že bude se spaním totální konec. Třeba vám popíšu dnešní noc jak probíhala. Večer jsem byla hodně unavená, v 11 jsem usnula, přítel se dívá u mého spaní na televizi (máme jen 1 místnost). Po půl hodině mě vzbudil, když vypínal televizi a než se uložil a tak. To bylo půl 12. V půl 1 mě vzbudil opět chrápáním, nebo spíš takovým syčením, které vydává, když spí na zádech. Několikrát jsem na něj mlaskala, nepomohlo. Spí jak zabitej a já mu to děsně závidím. Šla jsem na wc a napít se. Lehnu si, po půl hodině usínám. Najednou opět probuzení, přijíždí pan domácí z práce (čtvrt na 2), bydlíme nad jejich garáží a otevírání vrat by probudilo každou z vás, si myslím. Ale přítel stále spí. Tak čumákuju do dvou. Přehazuju se na posteli, která šíleně skřípe (musím mít špunty v uších). V půl 3 mě vzbudí přítelův mobil, přichází sms a mně se rozbuší leknutím srdce. Ve 4 mě vzbudí první vlak, co jede kolem. V 5 mě vzbudí vedle přes sádroš paní domácí, která jde prát a uklízet a se vším tříská. V 6 vstává její syn, který honí tři kočky po celém baráku, neskutečně řve a směje se. V půl 8 se otevírá znovu garáž, celá jejich rodina odjíždí. V 7.45 zvoní přítelův budík a odchází. Já usínám, v 9 nejsem k probuzení, obličej mám zmačkanej a jsem totálně neodpočinutá. Takže tak asi. Závidím všem, co spí.