Mě jednou vypustit ven a mám zase příhodu Opomenu teda sněžn... - diskuze

Mě jednou vypustit ven a mám zase příhodu Opomenu teda sněžné zamrzlé sněhové koridory, dost jsem litovala že jsem se někam vydala, ale ozdoby na stromeček se koupit prostě musely.Jela jsem autobusem s Toníkem v kočárku a vedle na plošině stála maminka s kočárkem speciálně upraveným a v něm asi 7 let starý opravdu hodně postižený chlapeček. Pořád dělal takové divné hlasité zvuky a tak sebou škubal a házel a rozhazoval rukama A potom ta paní vystupovala a poprosila nějákého pána aby jí pomohl s kočárem. A on na ní hrozně nepříjemně, že s takovim dementem jí pomáhat nebude, že ho měla hned po porodu dát do ústavu a netahat ho mezi normální lidi, že se mu z toho chce blejt. A nebo ho měla rovnou utopit jako kotě...Ta paní úplně tak zkoprněla a začaly jí týct šíleně moc slzy...a ani nevystoupila. Já něják nevěděla co jí na to říct. Tak jsem jí jen řekla že jí na další zastávce s kočárkem pomůžu a at si z toho nic nedělá, že je úžasná že se o malého stará, ale jen tak jsem to žbleptla, nevěděla jsem co na to říct a nechtěla jsem se jí vnucovat. Ale prostě jako tohle jí říct. Podle mě spíš zaslouží obdiv, když se člověk všeho vzdá a stará se o postižené dítě, myslím že rodiče měli spíš utopit toho chlápka mě je tak smutno poslední dobou z těch lidí...je jich tolik zlých