máte tendenci přehánět ? - diskuze

Bohužel to mám naopak, někdy bych to chtěla umět, to přehánění . Jenom v té pohostinnosti jsem klasická Slezanka....teda pokud někdo nerozhodne, že se Velikonoce neslaví, a pak nezačne otevírat zvonícím a já, která to vzala vážně, nic nemám :-).

v jídle nepřeháním, nerada hostímve vyprávění taky ne a u ostatních mi to i vadív emocích, jak kdy, třeba se učím, že když mi je blbě (jako teď dva dny), tak už si nehraju na hrdinku a klidně nic doma nedělám, jen ať se manžel postará sámV nemocech dětí asi taky ne, už jsem si asi zvykla, že je pořád něco

Hmm. S jídlem to asi nepřeháním, ale je pravda, že když má přijet návštěva, tak jsem radši, když je toho doma víc než míň.Ve vyprávění občas úmyslně přeháním - aby to bylo vtipnější. Ale nevymýšlím si, to zase ne. Emoce? To někomu tak může připadat, ale já jsem emotivní člověk, takže to jde z mojí podstaty. Když se směju, tak mi tečou slzy, když jsem dojatá, pláču.Lítost. Myslím, že moc lítostivá nejsem. A nemoci dětí prožívám přiměřeně. Občas mě něco vyděsí, Kubíkovo operaci mandlí jsem nesla hodně špatně, rýma a kašel mě nerozhází :)

tak já nevím...fakt nevím. asi jak kdy, jak v čem, podle nálady. někdy přeháním, někdy zlehčuju..asi.

Jídlo přeženu vždy a vždy se to naštěstí sní. Mám velké oči. ( ted myslím jídlo pro hosty) Pro nás jsem v klidu.Vyprávění zkracuji, protože jinak se nedostanu k pointě. Jsem spatny vypravěč.Nemoci spíš zlehcuji, hlavne ty svoje. Ale mám obcas tendenci zlehcovat i ostatních. O deti se bojím, ale nejancím, nesnáším, kdyz maji hodne vysoke horečky. Ale oni na to trpí, takže vyčkávám.A emoce? Tak na to nemám asi objektivni názor, asi jak kdy spis si ale myslím, ze neprehanim. Ovšem chybička se někdy vloudí.

@zajic U příhod to mám stejne, kdyz nezjednoduším, nedostanu se k pointě. A jídlo? Tak tam to přeženu vždy, naštěstí se to i vždy snědlo. Proste mám velké oči.

@Honafa srdceryvně se tu řehtám :DD

Snazim se neprehanet a neprekrucovat.Nekdy to jde nekdy ne

@lucie73 Příhody spíš zjednodušuju. Jakože když chci říct, že se to stalo sestře od manželky Pepova bráchy, tak radší řeknu \"známá\". Protože pak se většinou zamotám do vysvětlení, kdo je to ten člověk a nedostanu se k samotnému příběhu.S jídlem mi to občas ujede, všichni to říkají a pak se to téměř vždycky sní.Emoce nepřeháním, to ostatní je skrývají

asi trochu jo, v jidle - nakupech asi vic, pak v nemoci - hlavne co se tyka maleho, jinak svoji nemoc vetsinou zvelicuju - ze to zas tak strasny neni..., ve vypraveni, popisu to mam asi podobne jako ty... no a kde asi prehanim uplne nejvic, jsou ty emoce - hlavne ta hystericka poloha mi jde

V jídle ráda přeháním, hlavně u návštěv, chci, aby bylo pro všechny dost. Přehánění v příbězích ne, u jiných mám pak tendence těm lidem úplně nevěřit (bohužel i pár ulhaných přeháněčů mám ve svém okolí) a fakt mě pak nebaví detekovat, co z těch jejich řečí je pravda.

Přeháním hlavně ve vypravění-nelžu,ani neupravuji pravdu jen dělám příběh zajímavější.Přeháním ,když mluvím s Gabkou.Třeba ji řeknu-ty si na sebe chceš vzít ty hnusné,skrčené,smradlavé,pokypané gatě?V jídle nepřeháním,v nemoci zlehčuji.Starostí,trápení zlehčuji.Přeháním naopak,že to nic není atd.V emocích-co jsou to emoce?ty já nemám.Lítost tu taky nemám.Přeháním ve smíchu-řehtam se jak husa ga ga ga ga.Nevadí mi to,mám ráda když lidi přehánějí,dělají velké gesta,srdceryvně brečí...