Marnost nad marnost - diskuze

Řeč bude o mé matce/alkoholičce.Po návratu z naší dobrodružné dovolené mi píše brácha,že veze mámu do Bohnic,protože je úplně mimo a sesypala se,že to bez alkoholu nedává a konečně kývla na léčení.Na příjmu to s ní sepsali,dali jí dýchnout ( 2,47 promile a bráchovi přitom tvrdila že je v pohodě,že nic nepila a že to není pravda,že si tovymysleli,že tolik nadýchala ) V tomhle stavu jí prý nepřijmou,že to je na záchytku.Tu odmítla s tím,že zítra až vystřízlivý tak jí má brácha přivézt.Druhý den opravdu sedla bráchovi do auta a on jí tam dovezl,na příjmu to opět všechno sepsali a poslali jí domů s tím,že má nástup 22.6. Když mi to všechno opět volal,bylo mi jasné,že do té doby si to zase rozmyslí,tak jako už tolikrát.Nechápu,proč si jí tam rovnou nenechali,opravdu tomu nerozumím,proč člověka,který dobrovolně přijde a dobrovloně jim tam podepíše,že se chce léčit,tak že ho pošlou domů s tím,že má přijít za tři týdny.Přeci moc dobře vědí,jak to u takovýchhle lidí chodí,že jsou nespolehlivý.No nic,máma nám celou dobu tvrdila,jak se drží a že toho 22 opravdu nastoupí.Cha chá,samozřejmě že ne.Mluvila jsem s ní v pondělí a už mi to říkala,že nenastoupí,že se drží a že opravdu vydrží nepít.Nevěřím jí ani slovo.Už to tady bylo tolikrát,že v to už ani nedoufám.Prý se rozhodla nenastoupit,protože jí umírá máma.Ano,babička je na tom opravdu špatně,stará se o ní teta,má jí doma,ona pracuje celý život ve zdravotnictví.A babička už jen leží,nemluví,nevnímá...už je to tak dlouho a dlouho to tak ještě může být...Takže sice nám na chvilku svitla naděje,že máma konečně půjde na léčení,ale moc jsem tomu nevěřila.Momentálně jsem dost nakrknutá na tátu,který místo toho,aby jí tam dneska konečně odvezl (nabízela jsem se že bych jí tam odvezla já) tak jí prý dal poslední šanci nerozumím ani jemu,že jí dává 30 let pořád dokola poslední šanci.Přeci by se ulevilo i jemu,je to děsná psychárna bydlet s alkoholikem a o ostudě ani nemluvím.Takže nerozumím nejen tomu systému přijímání,ale nerozumím ani jemu.Nerozumím vlsatně asi vůbec ničemu,že jí dál nechá chlastat,psychicky se týrat. Ona prochlastala větší část mého života,pije od mého dětství,tu ostudu a ponižování jí nikdy neodpustím,nikdy nezapomenu na to jak se ke mě chovala a co všechno mi vlivem alkoholu řekla.Nejhorší na tom je,že pokud ona opravdu nebude chtít,tak k léčení jí nikdo nedonutí.Člověk,aby dostal léčení rozakzem,by musel něco provést,nějaký trestný čin.Na druhou stranu si říkám,že je vlastně úplně jedno,že nenastoupila.Protože ona se po třech měsících může vrátit z léčení a úplně v pohodě může začít pít dál,pokud bude chtít