Holky potřebovala bych poradit. Bude to asi trošku delší, tak se předem omlouvám. Neřekla bych, že malá (skoro 18 měsíců) je nějaký mamánek. Od mala se teda nenechala pochovat nikým kromě mě nebo táty, později ještě od babičky a tety, které denně vidí. To mě ale až tak netrápilo. Začalo to někdy v říjnu - krátce po roce věku. Odjela jsem na sraz a malá prostě beze mě usnout nedokázala - plakala, ale strašně, takže jsem se vracela. Myslela jsem, že je jen problém v usínání s někým jiným. V zápětí na to jsem začala večer chodit od 18-19 hod na zumbu. A opět nastal problém, byl boj, aby taťka s malou vyržel. Nevztekala se, plakala. Pak se to maličko zlepšilo. Pak byly Vánoce - ty to přetrhly, zumba nebyla, byla jsem pořád doma. Po novém roce jsme začínali nanovo. Pak jsem se zumbou musela skončit - mám práci, 3x v týdnu na hodinku večer. No a to je kámen úrazu, odcházím před 18 hod jako zloděj, jen aby malá nezahlídla, že jdu pryč. Malá prý někdy pláče, někdy se jí vší silou daří tu hodinku udržet, jak kdy. Podle mě má prostě dobu cca od těch 18 hod kdy se od ní nesmím vzdálit, přes den je totiž s tatínkem celkem v pohodě, ale večer nemůžu pomalu ani na záchod bez ní. Dneska musím pryč na dýl - už teď mám hrůzu z toho co bude. Dojdu domů až po 20 hod, takže ještě bude k tomu malá unavená, nevykoupaná ( do vany s tátem nepůjde. Nepomáhá nic - vysvětluji, že jdu do práce, že se zase vrátím (to se mi pak rve do náruče), zdrhám po tajnu a stejně je to stejný. už z toho začínám být celkem na prášky, v práci přemýšlím, co se doma děje...nemáte někdo nějakou radu, co ještě zkusit, už fakt nevím