Holky, omlouvám se, vím, že to sem nepatří, ale asi do kolonky - dnešní nálada nebo tak, ale jste moje druhá rodina a prožívám s vámi vše a vlastně i vy se mnou.MÁM DEPKU.ALE TOTÁLNÍ....Pročítám si články, jelikož mám chvilku navíc, Matýsek spinká po usnutí v náručí a po pusinkování a úsměvech, co mi dal a najednou jsem koukla na fotečky - Kačenka od Mochomůrky a jsem tam!!!!!!!!!! Brečím jako blázen, jsem zoufalá a tak strašně bezmocná. Okamžitě jsem se šla podívat na moje zlatíčko, jak tiše soinká a jak je zranitelný a křehký a najednou jsem dostala výbuch pláče a hysterie. Mateřství je strašná věc....neodsuzujte mně za ta slova, nemyslím to zle, význam je takový, že vlastně mateřstvím člověk získává STRACH NEJEN O SEBE, ALE O TO MALÉ....prostě jsem až dospěla k tomu, že se asi půjdu někam poradit, jelikož se mi každý den stává, že si představuju, jak třeba v noci začně pískat dečka na dech, jak třeba se najednou něco stane, jak mi malý upadne nebo při koupání vyklouzne a já se dokonce přichytávám při tom, jak najednou musím řešit, že se něco stane a přitom se nic nestalo...holky, já z mateřství asi nešílím...TAK STRAŠNĚ MOC MALÉHO MILUJU, TAK STRAŠNĚ MOC SE O NĚJ BOJÍM, ŽE MĚ TO AŽ UBÍJÍ....bojím se odjet sama do krámu, když hlídá manža, ne, že by to nezvládal, ba naopak, ale prostě....nebo třeba mi řekne, ať jdu posedět s holkama, že to potřebuju, že se postará a já nejdu, páč co kdyby.....vím, že to cítíte stejně, že i vy milujete svá mimi a bojíte se, ale může vzniknout až panický strach, ktrý je na léčení se???? Páč to mám asi já.....umřu strachy.Stalo se mi, že mi malý při koupání, když jsem ho otáčela měl malinko dolní rtíky pod vodou a začal kuckat, ale pak už se smíl na tatínka a v poho usnul a nic se nedělo, ale já probrečela ceou noc, že jsem mu ublížila a že se mu mohlo něco stát a pořád jsem se ptala manži, jestli mu něco jako nemůže být...HOLKY, POMOOOOOOOCCCC