Tak ja teď v následujícím měsíci a půl budu v situaci,kdz bych opravdu potřebovala pomoc.Rodina tu není,takže kamarádek.Jenže já jsem nějaká zvláštní a je mi trochu nepříjemné si o tu pomoc říkat.Nahrnulo se mi teď všechno najednou a už teď mám z toho nervy.Terry navíc je pryč tento týden,ale protože to byl studijní pobyt,tak si musí nadělávat hodiny a nemůže si vzít žádné volno v práci.Pak v únoru jede pryč 2x(pul mesice bude pryč)Mě nejspíš budou ve čtvrtek za týden vytahovat pod narkozou všechny osmičky(zuby moudrosti) a já pak nemůžu být doma sama s Violkou.A taky se hrozně bojim. Takže na čtvrtek bych potřebovala dát po školce Violku k nějaké kamarádce a Terry by ji pak vyzvedl.V pátek budu taky nepoužitelná,ale když ji terry do školky odveze,musel by ji nekdo vyzvednout.Všechny mé kámošky ale mají děti 2 a tak se jim další autosedačka do auta nevejde. Navíc je mi to prostě celé blbé,protože ja mám dítě jen jedno a přijdu si,že tak tedy mám spíš já pomáhat jim.Navic ted v nedeli potrebujem jít někam s manželem něco vyřídit jen sami = potřebujem se soustředit.To už jsem napsala Dáše,ještě neodpověděla.Byly by to jen 2 hodiny.Pak potřebuji od nich napsat dopisy pro imigrační a musí to být s notářsky ověřěným podpisem..to už souhlasily...ale je to hodne prace.Na konci ledna musim do L.A na ambasadu a uz kamaradka souhlasila,že u nich můžu přesspat.Ale opět - pokud nebude volno ve školce.Terry potřebuje aby mu 2 dny odpoledne někdo Violku pohlídal.No a ja potřebuji v půlce unora zajistit ješte 1 den,kdy mi jejich aspon 2 manželé pomůžou něco nosit a další 2 dny,kdy by někdo pohlídal Violku a už je mi to tak blbé!Nechci je vysávatPřemýšlím jak to mezi ně rozdělit,ale už ted si prijdu tak blbe přijímat jejich pomoc.Achjo!!! Nemluvě o tom,že mám ještě narozeniny a tak mi asi koupi něco dobrého a sejdou se se mnou..a také jsem doufala,že budem moct jit s terrym na večeři - ale už by to asi bylo moc