Když se teď řeší ty svatby... - diskuze

já si myslím, že jsou to jen kecy...dneska se všichni (ženský i chlapi) tvářej hrozně nezávisle, ale dle mýho by se 80% ženskejch ráda vdala, né kvůli tý svatbě, ale prostě pro pocit, že je ten chlap opravdu chce...taky si některý lidi myslej, že svatba znamená automaticky nějaký okovy, konec \"svobody\" a tak dále, že najednou zestárnou a zfotrovatí či zmatrónovatí...zrovna o víkendu o tom byl pořad se Šárkou Kubelkovou, tak jsem se docela bavila...

já jsem rozhodně pro papír, taky že jsem vdaná, a budu jen doufat, že mé děti to po nás zdědí a nebudou chtít žít léta jen na psí knížku Neodsuzuju ty, co se brát nechtějí, ale vadí mi, když spolu mají děti a ani přesto se nevezmou (už kvůli dětem).Před pár dny jsem slyšela v rádiu nebo kde, že v ČR se nesezdané páry (co spolu žijí jako rodina) rozcházejí snad v 80% případech, kdežto rozvody jsou u cca 40-50% manželstvích. Prostě kdo na to má papír, tak si rozchod opravdu rozmyslí, nehodí všechno hned za hlavu.Si myslím JÁ!

Taky myslím že u ženských je to jen zakrývání toho že je ten jejich ještě nepožádal o ruku. Považuju svatbu za jakýsi důležitý obřad-nejen kvůli majetku a dětem ale hlavně kvůli těm dvěma lidem co si slíbí před svědky,že se budou milovat navždy!!!! Možná jsem naivní ale já věřím na lásku a na manželský slib a jsem moc ráda že jsem vdaná paní,že jsem si mohla vzít ty nádherný princeznovský šaty,závoj,líbat se na důkaz zpečetění manželství a nosit ten zlatý kroužek s monogramem,že jsem byla středem světa aspoň v ten jeden den a že si mě můj muž vzal. Přála bych to všem ženám !

@lucie73 Luci,výborně napsané

Já jsem vdaná a jsem moc ráda,že nežijem jen tak.Nedovedu si představit,žít s mužem,mít děti a přitom nebýt manželé.Vadil by mi i ten fakt,že bych měla jiné příjmení.Ono když dva nejsou svoji,je jednodušší od druhého odejít,nemají takovou tu zodpovědnost.Pro mě to vůbec není \"jen papír\",ale pocit,že jsem s mužem,kterého miluji spojila svůj život.

Asi napíšu nesmysl, ale pro mě je svatba hlavně důkaz toho, že opravdu k sobě patříme(já vím, že spousta lidí se pak rozvádí a tím pádem to co jsem napsala je scestné, ale snad se nás to týkat nebude). A taky mám pocit, že slovíčka manžel/manželka jsou mnohem hezčí, jemnější než přítel/přítelkyně.

@ Souhlaím s tebou.Je to prostě úplně o něčem jiném žít jen tak a nebo jako manželé,já v tom prostě cítím větší sílu :-)

jen je na tom smutné to,že si někteří chlapi myslí,že když maj ženu pod čepcem tak jí můžou tlouct,zahýbat a využívat. A tak se některým ženám ani nedivím,pokud mají špatnou zkušenost. Já jsem duší optimista,ale stojím rovnýma nohama na zemi a vím že se toto děje. Jen je mi líto,že to tak je :-(

@lucie73 cítila jsem to podobně,jako se tady píše.měla jsem dlouhé bílé šaty, zlatý kroužek a líbala jsem svého muže na úřadě.....bylo mi na den přesně 22 let.....a bylo to hezké:-)za rok se nám narodil syn a už v té době jsem věděla, že jsem šlápla vedle. že ten chlap, který se tvářil jako nejlepší na světě není nejlepší a že to co sliboval nikdy nesplní. nebyla jsem štastná ani spokojená, ale byla jsem jeho žena a matka jeho syna, tak jsem to prostě musela vydržet..... 14 let.pak mi došla trpělivost a podala jsem žádost o rozvod.ted jsem \"jenom\" přítelkyně a matka podruhé a doopravdy už se vdávat nechci a nebudu. kdybych si to už jednou nevyzkoušela, určitě bych chtěla svatbu kvůli ní samotné i dalšímu co se s ní pojí!!!! ale takhle mi úplně stačí pocit, že se všichni máme rádi, že můj přítel je chlap co si nesere přes pysky a je na něj 100% spoleh a příjmení neřeším. oba moji synové se jmenují po svých otcích a já mám své rodné příjmení. nemyslím, že by to byl nějaký velký problém. vztah papír neřeší, vztah je veliká dávka sebekontroly. lásky, poctivosti a práce. dobrý vztah je jako víno. čím starší, tím lepší:-)ale ten postřeh, že sezdaní se méně rozcházejí je pravdivý. mají to totiž s rozchodem zatraceně těžší a někdy zbytečně dlouho trpí, než se rozhoupají k zásadnímu kroku.

@lucicína To je samozřejmě něco úplně jiného a každá by asi měla strach z dalšího manželství. Ale já mluvila se svými vrstevnicemi (27 let), které ještě žádnou takovou špatnou zkušenost nemají, proto jsem tak trošku nechápala jejich postoj. Navíc ani jedna nemá rozvedené rodiče, se svými partnery jsou vesměs od tří do pěti let. Jen mě to trošičku rozhodilo, dávaly mi najevo, že jsem trdlo, že jsem se vdala, ale já si za svým rozhodnutím stojím.

myslím si, že to jen tak říkají, ale kdyby přišlo na věc, tak sou sezdané všechy. Já žiji s přítelem jen tak a mě to teda vadí, ale přece jen je rozvedený víc než rok a tak to nechávám u ledu.nemůžu ho do ničeho nutit, ale kdyby přišel s otázkou, vezmeš si mě? tak by to nestačil ani doříct a už by znal odpověď.pro mě je svatba dost důležitá a neberu to jen jako papír. tak třeba se někdy dočkám

Tím že jsem se mi manželství nevyvedlo, tak na tu věčnost už něvěřím.Třeba jednou zas začnu. Pro mě je to jen papír se kterým jsou někdy strašný problémy.