když ne, tak ne! - diskuze

ještě jeden bonbonek sem přidám - kdysi jsme se s Pavlem bavili o našich představách o životě, jak by co mělo být, a shodli se na tom, že správné pořadí svatba - dítě nám objema vyhovuje a přijde ...no správné. na miminku jsme pracovali a o svatbě zatím nemluvili, ale kdyžb jsem ¨zjistila, že jsem těhu a časem jsme to řekli rodině, přišla Pavla švagrová s otázkou¨, kdy se vezmeme: \"nevezmeme\" zněla jeho odpověď a mě v tu chvíli polil studený pot. je rozvedený a chápu, že už nemá k instituci manželství takovou důvěru, ale nečekala jsem to a už vůbec ne že se to dozvím takhle. probrečela jsem 5 měsíců, moc mi záleželo na tom, abychom byli opravdu rodina, všechno jak má být. ale nemohla jsem mu to ani říct, protože bych si připadala jako že škemrám o to, aby si mě vzal. když už po celé rodině oznámil, že před porodem se rozhodně brát nebudeme, přišel teprve za mnou a zeptal se... no zeptal, asi takhle: \"ale ty nechceš svatbu, že ne?!\" a to s velmi vyděšeným výrazem. dá se na to odpovědět jinak, než \"ne\"?! já řekla ne, probrečela si to až do nějakého 8.měsíce a pak jsem se zařekla, že když to vidí tak moc odlišně, když je pro něj to manželství taková blbost, tak si ho nevezmu ani po porodu. miluju ho a on mě taky, je nám dobře, kloučka máme krásnýho, ale nevezmu si ho. lidi by se neměli brát proto, že je to pohodlnější před úřadama, nebo vhodnější až budou chtít hypotéku. ne. já se chtěla vdát, protože ho mám ráda, vážím si ho a byla bych hrdá, kdybych mohla být jeho ženou. on by měl ke sňatku jiný motivy, tak o žádnou svatbu nestojím...