Kdy se postavit na vlastní nohy? - diskuze

Tak já vylítla z hnízda ve 22 letech.S mým budoucím manželem jsme šli bydlet do podnájmu do Třince,protože tam našel práci v nemocnici.Takže poprvé jsme bydleli a žili spolu.

ja odesla v 18 akousek...ale jeste jsem parkrat u rodicu skoncila vzdy docasneasi je to o podminkach a moznostech...ale urcite nechci at ve 30 jeste ziji s nama

Tak to urcite zalezi na situaci,moznostech,penezich a typu/velikosti budovy,kde clovek u rodicu bydli.Myslim,ze ale po skole a po 20letech veku by k tomu nejak clovek mel dospet.Ja chtela bydlet sama odjakziva.Na skole jsem byla ale vlastne az do 20 let.I tak jsme se v den co mi bylo 18 sebrala a sla bydlet k babicce na druhem konci Prahy.( nai ne tak kvuli nesziti se s rodicemi jako kvuli deptani od segry)Babicka jeste pracovala denni a nocni sichty.Starat se o sebe (prat,varit a pod nebyl pro me uz davno problem).Ale u babicky to bylo narocne,protoze je puntickarka a musela jsem furt lestit sporak a furt me za neco vynadavala,musela jsem zapisovat cas telefonovani a pak ji za to davat penize a hlavne,nesmela jsem privest nikoho na navstevu.Pak pro me jednou jeden kluk prijel a ja mu potrebovala neco ukazat (projekt do skoly s kterym mi mel poradit)- byl tam 5 minut,ale zrovna vesla babicka - poruseni pravidel a tak me tyden na to vykopla a sla jsem zpet k rodicum.Tam jsem byla neco pres pul roku a pak jsem se vdala a zas odstehovala.Meho byvaleho manzela brachove bydli stale u maminky a to jednomu uz je 35 - a jeste si tam do maleho krcalku ssebou nastehuji ruzne pritelkyne - hruza.Byla by mi hamba(a mamka jim furt pere a zehli).

Já odešla v 21 do Prahy za prací a myslím že u mě to už bylo tak akorát. Brácha z domu odešel v 26 a myslím, že mamka už byla ráda, že ho nemá na krku. Obecně to vidím tak kolem té 20, nejpozději dejme tomu do 25..pak už je to jen lenost.

Já odešla v 18 ti, rok před maturitou. Takže jsem ještě chodila na střední. K tomu jsem dělala brigádu u MC donalda abych se uživila. Schválně jsem si našla kluka co už nebydlí u rodičů a já se k němu mohla nastěhovat.Bydleli jsme tehdy na klasické ubytovně plné slováků, ukrajinců apod. V jednom pokoji s náma bydlel ještě kluk Mirek Takže jsem šla vlastně ke dvoum cizím klukům, protože jsem se k tehdejšímu příteli nastěhovala po měsíční známosti. Má touha vypadnout od matky byla opravdu veliká. Když jsem pak začala pracovat jako sestřička našli jsme si s přítelem podnájem v paneláku a to už bez MirkaStrašně ráda na tu dobu vzpomínám, potkala jsem lidi, které normálně člověk nepotká (propuštěné z vězení, zloděje, flákače, ale i pracující a snažící se ukrajince apod.) strašně zajímavá sociologická sonda to pro mě byla.Když jsem se po dvouch letech s tímhle přítelem rozešla bydlela jsem nějákou dobu sama v podnájmu.Podle mě je ideální doba n avylétnutí z hnízda daná tím jestli člověk studuje a jeho sytuací doma a povahou a chutí se uživit.Já se prostě s matkou nesnesla a odejít jsem chtěla už v 15 ti, ale to nešlo takže jakmile to šlo šla jsem.Můj manžel byl doma zase do 27. let. Nemusel platit nájem, maminka vařila, prala starala se, navzájem si nevadili tak proč ne. POtom se stěhovlai do menšího bytu z asi 8+ 1 do 1+kk, jeho sestře koupili byt a martin šel ke mě do podnájmu.

popvé jsem odešla hned v 18ti, ale brzy se vrátila, a pak ve 22 jsem začala žít se svým současným manželem.Myslím si, že v okamžiku, kdy pracují. Takže v těch 19ti u vysokoškoláků ve 25ti.

ja odesla po skole, takze v 22 a rovnou jsem odjela do Anglie, po navratu jsem byla sice 2m doma ale jen do te doby nez jsem si nasla praci v Praze a sla do podnajmu. Takze bych to videla idealne po te skole. Znam lidi, kteri sice pracuji ale bydli doma, maji \"mamahotel\" a \"fullservis\" - to uz je potom jen o lenosti, pohodli a castecne vycuranosti.

Taky si myslím,že ideální věk nelze říct.Napíšu jak to bylo u nás.Nebudu se opakovat,že jsem v 18 ti byla vdaná a tak,že od 18.Zajimavé to měl Martin-v 17 mu umřela babička a odkazala mu byt.A on tam šel hned bydlet.Měl před maturitou,pak dělal výšku.Rodiče ho živili(neživili,klidně ho hajzlové nechali vyhladovět)Tchyně mu to tam chodila i uklízet,vařit mu,furt tam lezla.Až jí řekl,že ji tam tak často nechce,tak se urazila a měsíc ho nechali bez peněz a jídla za trest.Ja nikdy v životě nebyla jen sama za sebe.Trošku mi to chybí.Největší samostatnost mám vlastně až ted-paradoxně se třema dětma.

já šla bydlet sama na své 21. narozeniny a už je to 8 let a ještě jsem se nikdy nevrátila zpátky...

Nejprve jsem odesla v 18, situace se vsak vyvinula tak, ze jsem se musela vratit. Pak jsem s nasima bydlela jeste tri roky jako vdana pani, sami by jsme pronajem nezvladli. Hned jak to bylo financne mozne jsme se odstehovali, dokonce do jineho statu . To mi bylo 24 a myslim, ze byl nejvyssi cas se postavit na vlastni nohy

Já odešla asi ve dvaceti, bydlet k přítelovo rodičům (už bych to nikdy neudělala) a už jsem se domů nevrátila. Pak jsme se přestěhovali po roce do domečku. Myslím, že to bylo tak bylo ideální.

uz od 16sem byla pryc na vikendy, a obcas sem spala u pritele v tydnu.. po marurite sme spolu hned bydleli... pak sem se potupne vratila na 4m dom a pak zas hura k novýmu chlapovi, kde sem doted... myslim si ze idealni vek neni.. kazdej je pripraven jinak, a v jinej vek:o)