Zkušenosti pacientek z porodnice Ústav pro péči o matku a dítě - diskuze

Porod 14.2.2010

Porod byl těžký a dlouhý. Porodnici hodnotím jako maximálně profesionální co se týká samotného porodu. Všichni se o mě velmi dobře starali a mít svůj vlastní porodní sál byla velká výhoda. Manžel mohl být po celou dobu se mnou. Oddělení šestinedělí je, jak se všude píše starší, ale nemocnice není hotel. Sprchy jsou společné, ale za těch 5 dní, jsem se ve sprše potkala s jednou rodičkou. celkově hodnotím za super a nikde jinde rodit příště nechci.

Březen 2008

Dobrý den,
já bych se též chtěla podělit o porod a péči v porodnici v Podolí. Rodila jsem 18.3.2008 a po mnoha negativních článcích jsem byla velice překvapená, že nic neni takové jak bylo napsáno. Já můžu jen a jen tuto porodnici, porodní asistenku a i péči o mě a miminko jen a jen pochválit. Nesetkala jsem se s nikým negativním a vše bylo tak jak by si člověk přál. Chtěla jsem využít nadstandart, ale i na "obyčejném" šestinedělí bylo vše v pořádku a já nadstandart nevolila. Nebyla jsem zklamaná a kdybych ještě jednou měla jít rodit nešla bych nikam jinam.

Poporodní péče nic moc

Rodila jsem v únoru 2009,co se týká porodu úplná spokojenost,porodní asistentka výborná a doktoři také,klidně bych tam rodila zase.Co se týká šestinedělí hrůza.Po porodu jsem byla odvedena na oddělení P4 vypadalo to tam jak za komunismu ale člověk to nějak přejde hlavně že všechno dopadlo dobře u porodu.Příjímala mě moc hodná sestřička kdyby všechny byly takové tak by to bylo supr.Sprchy a WC úděsné ,jídlo studené tím myslím hlavní jídlo(oběd)jenom polévka byla teplá(hlavně že se máme dobře stravovat).Péče o miminko jak se to vezme asi hodně záleží jak se která sestra vyspí.Přišla mi trošku buzerace co se týká kojení, nevím možná jsem byla citlivější než obvykle,protože už jsem taky byla v podolí druhý týden(předtím týden na rizikovém a tam to bylo úžasný naprostá spokojenost)malej nechtěl moc jíst protože měl žloutenku a ty moc papat nechtějí,takže taky přišla řada na dokrmování,takže pak nechápu jak se má ženská rozkojit když mu tlačí jiné mléko atd.Nicméně jsem tam strávila týden protože malej musel jít pod světlo a z toho jsem byla hodně smutná a ještě mi ho dokrmovali,myslím že by hlady neumřel.Lituju toho že jsem si nezařídila nadstandart měla jsem i našetřeno,ale když jsem byla na rizikovém tak jsem si řekla že to přece nebude tak hrozný na šestinedělí,ale spletla jsem se.Takže rodit ano,ale neležet tam.

První porod a velmi smíšené pocity

Když jsem v roce 2017 čekala první miminko, tak co se výběru porodnice, měli jsme celkem jasno. Podolí - jednak kvůli dobré pověsti a jednak kvůli dopravní dostupnosti. Už to, že registrovat se přes internet bylo dost o rychlosti a štěstí a podařilo se to až na několikátý pokus, svědčilo o tom, že zájem budoucích maminek je veliký. Všechna předporodní vyšetření byla bez problémů, lékaři byli milí a nesetkala jsem se s ničím, co bych nemohla chválit :-) A pak přišel zlom. Zaplatila jsem si předražený "Podolský balíček" pro možnost aromaterapie a přednostní nárok na nadstandard. Z čehož se mi nedostalo ani jednoho, takže peníze vyhozené oknem, ale k tomu se ještě dostanu.
V den porodu, reps. noc, jsme jeli do porodnice. Ve třetím patře na příjmu jsem zazvonila s tím, že asi rodím. Sestřička mi bez většího zájmu přes bzučák řekla ať počkám. Na nic se nezeptala, a ani neotevřela dveře, aby se podívala, jak vážná situace je. Čekala jsem tam asi 15 minut, ale přišlo mi to jako celá věčnost, než sestra vyšla ven. Pak mě posadila do křesla, napojila na monitor, sedla si k počítači začala se mne ptát na informace, které už ode mne dávno měli - to jsem odevzdávala už při registraci. Takže já nervózní, kontrakce sílily a madam se mě s klidem ptá "Tak jaké je vaše zaměstnání?" A já si v duchu říkala "To jako vážně???" Navíc se zaučovala a druhá sestra jí radila, co jak má psát. Také se mě několikrát ptali - snad všichni, s kým jsem přišla do kontaktu, zda-li mám podolský balíček. Ano mám. Jelikož to pro mě bylo všechno poprvé, nevěděla jsem, jestli to tak chodí nebo ne. Všemu jsem se podřídila a jen čekala na pokyny.
Po výslechu u počítače přišla otrávená doktorka - chápu, měla na to po tom celodenní porodním maratonu nárok, ale i tak... - prohlédla mě, provedla tuším, že Hamiltnův chvat a byla dost znechucená, že jim poté vytekla plodová voda na podlahu - což asi mohla čekat. Připadala jsem si takt hrozně. Ale říkala jsem si, že je asi přepracovaná a neměla jsem jí to za zlé. Až do porodu jsem strávila čas v místnosti na lůžku, s břichem připojeným na monitor a kanylou v žíle. Kontrakce sílily, únava taky, měla jsem zimnici a hroznou žízeň a přála si, aby TO už přišlo. Občas se na mě podívala sestra nebo paní doktorka, jestli je vše ok, ale jinak bez většího zájmu. Ach jak by se v tenhle moment hodila teplá sprcha nebo aromaterapie. Ale čekala že to nabídnou ve správný čas. Samotný porod si nepamatuji, jelikož se paní doktorka rozhodla (věřím, že správně) k císařskému řezu a já byla v celkové anestezii. O pár hodin později jsem se probudila na JIPce. Nevěděla jsem, kde je moje dítě a jestli je v pořádku. Když jsem se ptala sestry, tak ona, že prý nic neví, že děti má na starosti sestra z jiného oddělení a že je přiveze na kojení. Byla jsem z toho dost nervózní a nezbylo mi nic než čekat. Asi po 3 hodinách sestra přivezla děti, ale to moje nikde. Ani mi nic neřekla, musela jsem ji sama oslovit a chtít informace o svém dítěti. Jen stručně řekla, že je pod světýlkem a ještě se "dopéká". Byla jsem asi šťastná, že alespoň vím, že žije a že je v pořádku. Každá minuta čekání byla nekonečná. Po dalších třech hodinách jsem konečně uviděla a moha na alespoň chvíli obejmout svoje dítě. Pak si ho opět sestra odvezla a já se s ním setkala až na Odd šestinedělí. A to je další kapitola. Pokoje jak za krále klacka a soc. zařízení společné na chodbě, které by si zasloužilo kompletní rekonstrukci.Opravdu nic pěkného to nebylo. Sestry zaneprázdněné a maminkám se věnovaly jen v nutném minimu. I když musím říct, že až na jednu byly celkem milé. Opravdu jsem si přála být co nejdříve doma. Bohužel měl syn novorozeneckou žloutenku, takže se nám pobyt prodloužil na 5 dní.
Každopádně z porodnice jsem si odvezla krásné zdravé dítě, porod by provedený profesionálně, takže ve výsledku to dobré předčilo všechno špatné. :-)

Moje rada:
Pokud se v Podolí (nebo i kdekoliv jinde) chystáte rodit poprvé, doporučuji si ještě před porodem zjistit, na co máte nárok a o čem můžete sama rozhodovat - doba před porodem, zákroky při porodu (anestezie, nástřih atp.), dítě hned u sebe, otec u porodu bezplatně... Zjistěte si do detailu, jak co bude probíhat. Velkou pomocí by určitě byla vlastní porodní asistentka, se kterou se předem domluvíte, co chcete a co ne, a ona s vámi může být po celou dobu porodu.
A pokud zvažujete koupi Podolského balíčku, jsou to vyhozené peníze. Leda byste se o toho, co máte zaplacené, chtěla aktivně domáhat, na což já fakt neměla chuť. Takže za dva tisíce jsem dostala pamětní pohlednici, mundúr a občerstvení pro tatínka (který u porodu stejně nebyl), což byla houska s levnou šunkou a jablko, a kousavou dětskou čepičku, která je použitelná leda na panenku.

Moje zkušenost

V porodnici v Podolí jsem rodila 4.1.2008. Na porodním sále to bylo fajn, péče byla super. Na oddělení šestinedělí to bylo trochu horší. Sestřičky toho měly hodně, takže ukázaly jen to nezbytně nutné, a pak si člověk musel poradit sám. Při dalších dotazech u sestřiček jsem si připadala, že jsem úplně nemožná máma(jakto, že to nevím?). Po porodu je ale člověk citlivější, takže jsem si vše hned moc brala. Doktoři byli moc fajn. Porodnici doporučuji.

Podolí únor 09

Ještě před porodem jsem slyšela o Podolí pozitivní i vyloženě negativní historky, tak jsem byla vážně zvědavá, jak ten můj porod proběhne.

Než se dostanu k hodnocení personálu a porodnice jako takové, chci se vrátit ještě k úrovni ÚPMD, pokud jde o poradnu v posledních týdnech těhotenství. Pokud zde nemá nastávající maminka svého lékaře (chtěla jsem chodit ke konkrétní lékařce, ale byla jsem tak trochu odbyta...), ocitá se člověk každý týden u jiného doktora, a to zrovna nevyhovovalo. A pak - komunikace některých lékařů při vyšetření ultrazvukem byla na bodu mrazu, uvítala bych více \"lidský\" přístup.

K porodu: porodní sály perfektní, asistentky velmi milé a ochotné!!! Měla jsem jisté komplikace vyžadující rychlý zásah lékařů, ale i přesto nemám z porodu trauma, nikdo mě zbytečně nestresoval, spíše mě povzbuzovali. Jedinou výtku mám k lékařce na příjmu, která podle všeho úplně neodhadla polohu dítěte - a navíc jsem měla pocit, že se mě při vstupním vyšetření štítila (praskla mi voda a začala jsem krvácet, tak proto asi....?)

Oddělení šestinedělí - P1 - sestřičky ochotné, milé - nemůžu si stěžovat. Pravda, jídlo bylo občas vlažné až studené, ale o nemocniční stravě si nikdy nedělám iluze. Sprchy byly čisté, leč mírně zastaralé, ale to holt v současném systému financování zdravotnictví není ničím neobvyklým. Trochu úsměv vzbuzují i zastaralé váhy (jako v řeznictví), na kterých se nejedno miminko nespokojeně vrtí.

Výhodou Podolí podle mě je, že zde vozí jídlo na pokoj, kde se člověk může v klidu najíst, pokud tedy má k jídlu chuť - vím, že u Apolináře nebo v Motole vždy nahánějí maminky do společné jídelny.

Takže, i přes pár nedostatků bych v Podolí rodila znovu!

Vše super

Pro porod v Podolí jsem byla rozhodnuta ještě před otěhotněním.Chodím sem již řadu let na preventivní prohlídky do gynekologické ambulance. Nebudu popisovat porod, ten jsem měla naprosto nekomplikovaný a bezproblémový - naštěstí. Jisté obavy jsem měla z pobytu na odd. šestinedělí. Ty se nakonec naštěstí nevyplnily, všechny sestřičky na odd. P4, ať dětské nebo \"maminkovské\", byly naprosto skvělé. Měla jsem zprvu problémy s kojením, dcerka se při porodu nalokala plodové vody a vůbec se nechtěla přisát a jen díky nekonečně trpělivosti a pomoci sestřiček jsem se nakonec aspoň trochu rozkojila. Teď je malé skoro měsíc a kojím už úplně normálně. Je mi jasné, že tomu skutečně vděčím hlavně místnímu personálu, čímž jim alespoň touto cestou ještě jednou děkuji.
Takže já říkám - v Podolí rodit i ležet. Přeji všem nástavajícím maminkám stejně pohodový porod a stejně skvělou péči ať už v Podolí nebo v jiné porodnici.

listopad 2006

Ahoj maminy...Jelikož se teď připravujeme na další porod, tak mě napadlo ohodnotit porodnici při prvním porodu...

Co se týče ÚPMD byla jsem do porodnice předána jako riziková,takže jsem si zde užila i prenatální péči.Co se té týče, měl mě na starosti MUDr. Buben, který byl úžasný a vstřícný a kontroly jsme si domlouvali dle jeho služeb, jelikož jsem chtěla chodit pouze k jednomýu lékaři.

Co se týče porodu, přístup personálu byl naprosto úžasný, dostala jsem výbornou PA, která se mnou byla ve všch chvílích kdy mi při komplikacích bylo ouvej,jediné co při porodu bylo nepříjemné tak původní doktorka, která mě měla rodit a chovala se jako řeznice, na jednu stranu jsem za ty komplikace byla ráda, protože při nich se mi změnil doktor a nakonec mě odrodil MUDr. Velebil, který byl přímo dokonalý a to 3 hodinové šití se mi snažil co nejvíce ulehčit...

Oddělení šestinědělý bylo také moc fajn, sestřičky i doktoři nám věnovali spoustu pozornosti, byli vstřícní, při jakémkoliv problému ochotně poradili i pomohli,takže ze svého pohledu mohu Podolí jen vřele doporučit.

Po této zkušenosti a po tom co jsem u spousty kamatrádek viděla péči v jiných pražských porodnicích, kdy si o spoustě věcí, které v ÚPMD byli samozřejmostí, mohli nechat zdát, budu i napodruhé rodit tam.

Péče porodních asistentek byla velmi dobrá a to hlavně i proto, že jsem dovolila u porodu žákynku, která se starala opravdu skvěle. Mohu jen a jen doporučit. Odd. šestinedělí hodnotím také velmi dobře. Dětské sestřičky jsou velmi ochotné a rády poradí .)Všem doporučuji a hlavně přeji rychlý a nekomplikovaný porod .)

Nemůžu si stěžovat

Ahoj maminky. Na začátku bych chtěla říct, že než si uděláte názor na jakoukoliv porodnici, tak si ho nedělejte podle zkušeností jednotlivých maminek (nic proti nikomu:-) ale přeci každý porod je jiný a každá maminka vnímá věci jinak. Můj vlastní poznatek, jelikož to bych prakticky nemohla rodit skoro nikde :)
Já jsem původně měla rodit v Krči. Byla jsem tam i na předporodním kurzu, chodila na kontroly, prostě vše jak má být, když se rozhodnete. Jenomže :) Každá porodnice jednou za rok musí malovat. A ta moje měla skončit malování přesně týden před mým porodem (plán. 20.9.2009). Malému jsem to v bříšku vysvětlovala, že musí vydržel, ale jemu se prostě chtělo přijít na svět o týden dřív. 13.9. jsem se probudila, že se něco děje. Jeli jsme do Krče, ale když se maluje, tak není nikdo přítomný a maminko máte smůlu jeďte jinam (to bude ale asi všude stejné). Měli jsem naplánovaný oběd u rodičů, a protože bydlí kousek od ÚPMD, tak jsme jeli pro jistotu na kontrolu tam. Chci jen říci, že jsem s touto porodnicí něchtěla mít nic společného, jelikož mě při registraci hrozně rozčílili a řekla jsem a sem nepůjdu...Ale člověk míní osud mění. Už při kontrole se ke mě chovali moc hezky, vůbec mě neodbyli - tady nejste registrovaná nemáte tu co dělat - ale naopak mě vyšetřili, dali zprávu, že si mám druhý den dojít na kontrolu do své porodnice (otevřená totiž byla od 14.9.) a kdyby náhodou něco, tak ať přijedu. Dorazili jsem tedy na oběd, já snědla půlku, praskla voda a jeli jsme tam znovu. Asi jsem měla velké štěstí, ale vzali mě, porodila jsem a vše OK. Co musím ocenit, je, že jsem měla vlastní porodní sál a sprchu (neumím si představit být tam ještě s někým - to bohužel v Krči ano), přístup porodní asistenky absolutně perfektní a poté i pana doktora a dětské lékařky. Na šestinedělí - nevím co komu přijde tak hrozné? Na pokoji jsme byly 3, ale jen za dobu co jsem tam ležela já se maminky změnily 4x, ale úplně v pohodě. Stejně se tam moc nevyspíte a na těch pět dní je to super. Sestřičky výborné, když jsem jim s brekem předávala malého, že už nevím co s ním, tak si ho vzaly a daly mi ho až ráno, takže jsem se mhohla alespoň trošku prospat. Jídlo taky dobrý. Sprchy tedy společné, ale opravdu, jestli jsem se tam jednou potkala s jednou maminkou, tak to bylo moc. Takže pokud jste rozhdnuté pro tuto porodnici, myslím, že se Vám tam bude líbit. A kde můj druhý porod? To se ještě uvidí :-)

Porod v srpnu 08 - pozitivní i negativní zkušenost

Zdravím všechny maminky , na konci šestého měsíce těhotenství lékaři zjistili, že moje holčička je špatně vyživovaná placentou a poslali mě do Podolí. Tam mě okamžitě hospitalizovali na rizikovém oddělení a do porodu jsem tam strávila téměř dva měsíce (občas mě pustili na pár dní domů). Maličká málo přibírala, 3x denně jsem chodila na monitor a v podstatě mi skoro denně hrozil předčasný porod. Bylo to hodně těžké období strachu o miminko, ale díky rodině, manželovi a zlatým sestřičkám a doktorkám na rizikovém oddělení P3 jsem to zvládala. Péče tam byla skvělá, čisto, a rodina i manžel mě mohli navštěvovat a podporovat i mimo návštěvní hodiny. Tímto moc děkuji personálu z oddělení P3! Nakonec se rozhodlo, že porodím císařským řezem. Na sále byli všichni milí - kromě protivného doktora, který se ironicky zeptal při pohledu na moje bříško \"ježíš, kolik tam těch dětí máte?\". Fakt milej chlap Po císaři mne převezli na JIP a netrpělivě jsem čekala až mi přinesou moji holčičku. Sestra se přišinula po 5 hodinách s otráveným obličejem a slovy \"tak se s ní pomazlete a já musím zase dolů\". Na mé přání, že bych si malou chtěla zkusit přiložit k prsu, abych se rozkojila mi jen řekla, že teď kojit stejně nebudu a že ona nemá na starosti jen mě. Tento přístup většiny sester trval až do mého propuštění z JIP. Těšila jsem se na oddělení šestinedělí, že si tam užiju maličkou i klid. Byla jsem ale velice rozčarovaná. Uvítala mě sice velice milá sestřička, ale to byla na dlouhou dobu poslední milá osoba. O té neskutečné špíně ani nemluvím - na WC koše přetékaly zakrvácenými vložkami, ve sprchách byla na podlaze krev a uklízečky se objevily jednou za čas a příslušenství přetřely smradlavým hadrem. Matrace v postýlce pro malou byla prožraná volakými breberkami a vypadala, že pamatuje ještě dobu kdy jsem se narodila já. Děs! Nanynka byla sice zdravá, ale hodně spavá a nechtěla se budit na pití - na radu sestřiček jsem jí vždy rozbalila, chladila žínkou, štípala jí lehce do tvářiček, dokonce když přišel manžel se švagrem a švagrovou, tak jsme se na ní vrhli všichni (jeden štípal, druhý lechtal, třetí chladil a já se snažila kojit), ale nic nepomáhalo. Nanynka se jen přisála a zase spinkala. Sestry si jí po marném snažení kdy vypila necelou dvacítku většinou odnesly, dokrmily jí cizím mlékem a mě jí vrátily s obviňujícím pohledem a slovy, že se musím víc snažit o její probuzení. Nechápala jsem co tím myslí – vyzkoušela jsem už všechno a intenzita štípání a chlazení už mi připadala jako týrání dítěte. Bála jsem se, aby z toho následně chuděrka neměla noční můry, protože takhle se přece s miminky nezachází! Měla jsem Nanynku snad bít nebo co po mě chtěly?! Po dvou dnech snažení mi vrchní sestra doporučila ať jí tedy večer nechám spát dokud se sama neprobudí hlady. Poslechla jsem a Nanynka prospala celou noc. Druhý den ráno se ptala po kolika hodinách se malá probudila - řekla jsem jí tedy, že už od večera spí bez probuzení. Na to na mě začala řvát, že to přece nemůžu jí nechat tak dlouho a že jsem nezodpovědná matka. Na mojí obranu, že jsem jen poslechla její pokyn si jen odfrkla a já jsem se chtěla zahrabat pod zem. Nanynku jsem tedy ihned vzbudila, ona se napapala (moje + cizí mléko) a zase spinkala. Už jsem nevěděla co dál. Když jsem sestry znovu žádala, aby se podívaly, že moje holčička opravdu nejde vzbudit, tak mi řekly, že mají plné oddělení a spoustu práce. Ať prý se jdu podívat jak kojí ostatní maminky. Já ale neměla problém s technikou kojení, ale s tím, že moje holčička byla moc slabá na tahání z prsu! Nikdo mě ale nebral vážně a já už nevěděla jak jim to mám říct. Po pár dnech mi sestra na opětovnou žádost o pomoc řekla, že když nechci kojit, tak mi dají léky na zastavení laktace. Už v hysterických slzách jsem jí vysvětlovala, že kojit chci, ale že Nanynka prostě nezvládá tahat. Odpovědí mi byl ironický úšklebek a prásknutí dveří. Já i moje rodina jsme byli v šoku z tak neskutečného přístupu. A to nám Podolí, tak doporučovali. Do toho Nanynka ještě dostala žloutenku a tak jí daly pod světlo a nosily mi jí jen na krmení. Dostala jsem i zákaz jí přebalovat, protož musela být do určité doby znovu pod světlem - což chápu. Co ale nechápu je to, že když jsem to po dvou dnech už nevydržela a totálně pročuranou jsem jí přeci jen přebalila, tak jsem zjistila, že má do živého masa opruzený zadeček! Neskutečné. Když jsem si stěžovala sestře, tak mi řekla, že mám špatné plenky. Takový nesmysl jsem jí samozřejmě nezbaštila a po mém vzteklém proslovu mi jen suše sdělila, že sestry toho mají moc a nestíhají . Měla jsem hrozný vztek a taky jsem cítila úděsnou bezmoc. Nabídla jsem se, že si tedy Nanynku vždycky dojdu po dvou hodinách přebalit ke světlu, ale to prý nejde. Byla jsem na zhroucení - Nanynka hubla, baštila cizí mléko, měla úděsně bolavý zadeček a sestry i paní doktorka se na mě dívaly jako na krkavčí matku, protože jsem dle nich \"nechtěla\" kojit. Nakonec se neudržela moje maminka a vynadala jedné sestře přímo u nás na pokoji, když velice ostře odmítla žádost mojí spolupacientky o pomoc s prvním koupáním. Rázem se náš pokoj ocitl na černé listině. Byly jsem \"ty hysterky\". Fakt super pocit. Pak se přehodily směny a nastoupily na noc konečně hodné sestřičky, které když viděly jak se snažím a propláču každý pokus o kojení, tak si ke mně sedly (nejdřív jedna starší a pak jedna mladá) a celou dobu u mě byly, aby se podívaly co se vlastně nedaří. Nanynka stále spinkala a z prsu nezvládala tahat - prostě se naprosto správně přisála, dvakrát zatáhla a přisátá dál spala. Sestřička se snažila o její probuzení stejně jako já celý uplynulý týden, ale nic. Tak jí zkusila dát pod tekoucí vodu, ale Nanynka spinkala i pod tou vodou! Mám dojem, že teprve v tu chvíli mi konečně uvěřily, že to není ve mně, ale že potřebujeme alternativní způsob baštění dokud Nanynka nezesílí. Sestřička jen poznamenala, že takhle spavé dítě tam ještě neviděla a ať se nebojím, že promluví s paní doktorkou . Ještě tu noc jsem zjistila, že jsem z toho stresu přišla úplně o mléko. Bylo mi nanic a cítila jsem se totálně neschopně. Další den se paní doktorka chovala o poznání lépe a zavedla nám příkrmy z lahvičky Bebou. Nanynka se vždycky rychle nabaštila a spinkala zase jako andělíček. Během dvou dnů přibrala a konečně se rozhodlo, že můžeme být propuštěny z toho nepřátelského prostředí. Přijel si pro nás manžel a odvezl si nás domů kde ze mně všechno spadlo. Během večera se mi neskutečným způsobem nalila prsa a zase jsem kojila. Po pár dnech Nanynka zesílila a s lehkými příkrmy jsem kojila až do 4 měsíců. Musím říct, že jsem se z oddělení šestinedělí v Podolí vzpamatovávala pár týdnů a dodnes s vděčností vzpomínám na jediné tři sestřičky z celého týmu, které se k nám chovaly hezky. Mojí holčičce je teď osm měsíců, je zdravá, čilá a usměvavá jako sluníčko . Až jí budeme chtít pořídit bratříčka, tak si hodně rozmyslím jestli se vrátím do ÚPMD nebo ne. Jedno, ale vím jistě - na oddělení šestinedělí v Podolí nikdy nezapomenu a shoduji se s jednou maminkou v diskuzi - rodit v Podolí ano, ale ležet tam po porodu NE! Všem maminkám držím palce, braňte své uzlíčky a nedejte se!

Samotný pôrod prebehol v poriadku, aj keď mám podozrenie, či nie až príliš rýchlo, na čo doplatila moja zdĺhavá "vnútorná" rekonvalescencia. Najvačšie pripomienky mám ale k popôrodnej starostlivosti. Asi som zrovna nemala šťastie na sestričky a hlavne na laktačnú sestru, ktorá bola v tom momente pre mňa najcennejšou. Ako prvorodička som mala na srdci tisíce otázok ku kojeniu, ale vždy boli zodpovedané holou vetou s velkou dávkou nadradenosti. Cítila som sa ako najvačšia "tupaňa" a už som sa bála viac pýtať. Sestra si akoby na mne vybíjala nejaké svoje komplexy!...Velmi mi to znepríjemnilo celý pobyt. Celkovo som ale nezaznamenala žiadnu naozaj príjemnú sestru. Neustále si tam klučku podávali rôzne sestry, akorát že nám nikto neprezradil, či je to detská, laktačná alebo ženská.. to sme museli vydedukovať rýchlo z jednej otázky a ak sme to nestihli, sestra bola fuč. TO je to najdoležitejšie, aj keď nie všetko. Neviem, ktorú pôrodnicu by som si teraz vybrala. BOHUŽIAL pravdepodobne tú istú, aj napriek mojim skúsenostiam. Predsa len má zatial všeobecne jeden z najlepších kreditov. Tak vela zdaru s výberom!

brezen 2007

v Podoli jsem byla velmi spokojena, prubeh porodu jsem prosla i s lekarem v poradne, pripravila jsem si porodni plan - ktery dodrzovali vcetne detailu ohledne pece o mimco, vsichni byli ochotni, mili a mluvili se mnou, pripadne zodpovidali me dotazy - predem v poradne i v prubehu porodu.
Mela jsem domluveneho lekare, ktery prijel k memu porodu - to doporucuji, protoze jsem byla klidnejsi, ze u meho porodu bude nekdo, koho uz znam a kdo o mne vi vice detailu, i pres male komplikace v zaveru porodu - vice jsem krvacela, vse probihalo dobre a byla jsem spokojena. Porod jsem mela normalni, zadne opravdove komplikace, hojila jsem se taky vyborne. Sestricky na sestinedeli byly uzasne a pece byla vynikajici - jak o mne (prvni den jsem potrebovala pomoci i do sprchy) tak o meho milovaneho syna, doktorky vse vysvetlovaly a vse jsme krasne zvladli! Dalsi porod planuji opet v Podoli.

podoli

Bohuzel nemam jen pozitivni zazitky. Nastoupila jsem v srpnu 08 po odtoku plodove vody na rizikove oddelni. To bylo bajecne, vsude cisto, prijemne pokoje a v neposledni rade personal, ktery se venoval, vysvetloval, proste super. Taktez porodni saly super, asistentka byla naprosto skvela:) Oddeleni sestinedeli P1 mi ovsem trosku vzalo iluze. Nektere sestricky byly moc hodne,ale nasly se i vyjimky, ktere jak jsem si bohuzel pozdeji uvedomila pravdepodobne resily sve komplexy na pacientkach. Bohuzel jsem byla po dlouhem porodu dost "rozhozena", takze jsem si to nechala libit. Nejvetsi problemem se stalo kojeni, i kdyz se nektere sestricky snazily pomoci radou, nakonec mi daly kloboucek a bylo. Bohuzel smena kde mely snahu nejvice poradit chodila v te dobe na nocni. Jenze moje dite i pres rady stejne moc nevypilo, takze jsem ji musela nosit na dokrmy (jak mi nabidla sestricka z nocni smeny), nastesti od 4.dne to bylo moje mleko. Bohuzel se nasla sestricka, ktera chtela vylozene slyset rozhodnuti doktorky o dokrmech a odmitla dat me dceri dokrm, takze ta dalsích 8 hodin prokricela. Asi bych ted poradne nekojila a svoje dite dokrmovala z lahve nebyt toho, ze 5. den meho pobytu nastoupila smena se skvelou a trpelivou sestrickou, ktera si nasla cas a opravdu se venovala kazde mamince individualne - a to nejen kojeni, ale napriklad kdyz mela maminka obavu z koupani pomohla ji i s koupanim (kdezto u smeny predtim ukazala sestricka koupani rychle na jednom pokoji a oznamila nam, ze tam se koupe do pul seste a jinak pry se nekoupe). Rikala jsem si ale cert vem koupani, to zvladneme, dulezitejsi je umet svemu diteti dat jist. Chapu ze sestricky toho maji asi hodne, ale zase na druhou stranu prichod noveho clovicka na svet je jedna z nejdulezitejsich veci a ne kazda prvorodicka si prakticky vi hned rady. Taktez detska lekarka me pri propusteni ani neinformovala, ze zloutenka je stale dost vysoka a ze me dite ma pupecni kylu. Pouze na me zavrcela ze snad vim co si mysli o kojeni pres klouboucek. Vsechny problemy zjistila a informovala me o nich az druhy den moje detska lekarka. Komunikace s lekari gynekology byla rozhodne lepsi nez s detskou lekarkou. Ale zalezi asi na tom jakou smenu zrovna kdo "chytne". Rozhodne by se nekteri lide meli zamyslet nad tim, proc vlastne takovouto praci vykonavaji a pripadne zkusit jit pracovat nekam jinam:D A taktez nekdo ze sponzoru by mohl oddeleni sestinedeli pomoci zrekonstruovat:) Na pokoji se mnou lezela druhorodicka, ktera sve prvni dite privedla pred par lety na svet take v Podoli a rikala, ze nektere veci si personal tenkrat vubec nedovolil a naopak snazil se o maximalni pomoc a profesionalni pristup. Tak nevim jestli je to reformou naseho zdravodnictvi.......

registrace k porodu

Čekáte miminko a chcete rodit v podolské porodnici? Máte obavy, že nestihnete registraci termínu vašeho porodu? Nemusíte!
Rozumíme, že jakožto nastávající maminky máte dost starostí s všemožnými návštěvami u doktorů, výběrem správných dupaček, nakupováním kočárku a vymýšlením jména pro Vaše zlatíčko.
Doslechly jste se, že termíny bývají často obsazeny během několika vteřin od jejich otevření? Kapacita je bohužel omezená a na všechny se nedostane. Není výjimkou, že se termín naplní během méně než půl minuty od jeho otevření.
Pokud chcete mít jistotu, že se na termín dostanete, napište nám e-mail rodimvpodoli@email.cz
Registraci provedeme za Vás a o svůj termín už nemusíte mít strach!

nejlepsi porodnice

Ták rodila jsem ve 25+2 tt a narodila se mi dcerka Miriam 740g. Doktori u porodu byli primový i když jsem měla u sebe snad pet doktoru a 4 sestry všichni byli hodny suprovy a prijemny !! O maličkou se starali cele tri mesice a ja za ni dojizdela .. Jeste jak jsem lezela na rizikovem tak se o me starali bezvadne opravdu mile sestry a dr také. Takze tuto nemocnici bych jen a jen doporucovala takovy doktori a sestry jak jsou prijemny hodny uz nikde nejsou... Za tri mesice jsme s dcerkou sli domu a vse dopadlo nadherne je zdravoucka vesela hrava a pekne aktivní :-) Takze tuto nemocnici doporucuji !!

Spokojenost...

Mě se miminko v Podolí narodilo v srpnu 2010. Absolvovala jsem s manželem i předporodní kurz. Ten byl moc fajn. Poradny od 36 týdne byly také bez problémů. Netrávila jsem tam mládí, jak je v některých porodnicích normální. Měla jsem plánovaný císařský řez, ke kterému měl být přizván i manžel a měla jsem být pouze v částečné anestezii. Bohužel jsem začala rodit spontáně a tak nakonec došlo k akutnímu císaři. Netušila jsem, že už rodím, paní na příjmu mě dala na monitor, byl mi udělán kontrolní ultrazvuk, 2x mě prohlídli a bylo sděleno, že se tedy opravdu rodí. Všichni byli tak příjemní, že přestože jsem se klepala jako ratlík, tak jsem se vůbec nebála. Bylo mi sděleno přesně, co se bude dít. Jen jak to šlo rychle, tak manžel to nestihla nikdo se mě už neptal, zda bude částečná či celková anestezie. Nakonec mi dali celkovou a já byla i ráda, jelikož po stálých prohlídká, zda porod nepostupuje spontáně mě už tak vše bolelo, že jsem byla, že spím. Manžel přiběhl snad v tom okamžiku, kdy malého vyndali, viděl ho a odnesli ho ohřát se. Pak vyvezli i mě a šla jsem na normální pokoj s dohledem sestry. Ta tam chodila co pár minut. Po celou dobu pobytu se o mě starali dobře, na dotazy odpovídali, nebo ke mě poslali doktorku. Rodila mě docentka Měchurová a ta byla jako sluníčko. Vůbec jsem se nebála, byla úžasná. O malého se starali taky báječně... Jediné, co mohu vytknout, tak byla péče o kojení. Ze stran sester to byl takový šílený tlak, že jsem byla až zoufalá. Sice byly trpělivé, vše ukazovaly, snažili se pomoct, ale stálé zapisování, nakázáno i v noci miminko budit atd... To už fakt ne. Jako prvorodička jsem to nesla hodně špatně... Pro příště vím, že odsávačku s sebou do porodnice a vše bude fajn... Pomalu začínáme přemýslet nad dalším mimčem a přemýšlím i nad porodnicí... Asi opět vyhraje Podolí...

Rodila jsem v Podoli v listopadu 2007 a byla jsem velmi spokojena, jak s porodem, tak pote i s peci po porodu. Porodni saly jsou moderne a prijemne zarizene a personal byl velmi vstricny a mily. U porodu jsem nechala asistovat studentku a taktez to bylo bez jakychkoliv vyhrad z me strany. Mela jsem stesti na velmi dobre hojeni po porodu, tudiz i nasledna pece nemusela byt nijak "specialni", nicmene ochotu personalu, kontroly, starostlivost o miminko atd. hodnotim velmi kladne a jsem rozhodnuta pristi porod opet absolvovat v Podoli.

SC 2013

Rodila jsem v Podolí v srpnu 2013 plánovaným císařským řezem a nemůžu si stěžovat. Lékaři mi všechno podrobně vysvětlili (jak porodník, tak anestezioložka), sanitář dokonce běžel pro mého zbloudilého muže na chodbu, aby porod neprošvihl ;) Celá "akce" trvala asi půl hodinky, potom převoz na pooperační, milá sestřička, miminko v pořádku. Za mě velká spokojenost.

Příště opět v Podolí

I já jsem byla v Podolí moc spokojená a myslím si, že tam moji holčičku zachránili. Porod byl velmi dlouhý, ale doktorka vše důkladně sledovala a vše kontrolovala! Nakonec, se dcerce nedostával kyslík a hrozilo přidušení, během vteřiny dr. rozhodla, že musí být proveden císařský řez! Naše holčička je zdravá, naprosto v pořádku! Nedávno oslavila svůj první půl rok. Říkám si, jak by to asi dopadlo, kdyby u mě dr. stále nebyla a tak důkladně mě nekontrolovala. Na JIP i na odd šestinedělí jsem též byla naprosto spokojená!!!!! Velmi hodné sestřičky, doktoři taktéž!!! Nebála jsem se na nic zeptat!!! A to je nejdůležitějšhttp://www.babyonline.cz/classes/class.ForumBaby/smiles/12.gif
í!

Porod v Podolí byl skvělý výběr

Rodila jsem v březnu 2014. Dlouze jsem zvažovala kam jít rodit. Výběr byl U Apolináře nebo Podolí. Nakonec jsem se rozhodla pro Podolí. Musím říci, že jsem zvolila velice dobře. Měla jsem rizikové těhotenství a velké komplikace. Lékaři mě po celou dobu hlídali a porod se rozhodli vyvolat raději dříve. Byla jsem ráda, nerada bych o miminko přišla a to po dlouhý čas těhotenství hrozilo. Vše mi vysvětlili, jednali rychle a všichni byli strašně příjemní. Během porodu nastali komplikace a tak jsme zvolili císařský řez. Na sále byli všichni úžasně vstřícní. Dcera byla malinká a všichni se o ní krásně starali. Nádherné bylo, že ji po celou dobu v porodnici vždy oslovili jménem a měli přehled co v kolik hodin dělala. Na pokoj jsme měli určenou zdravotní sestru, která měla na starost jen nás. Výborný nápad. Kdybych se měla znovu rozhodnout kam jít rodit, tak neváhám. Doporučuji. Dokonce i rodina byla příjemně překvapena přístupem po mém porodu. Já byla po operaci na JIP a sestry je zavedly za dcerou, ukázaly jim jí a nechali udělat první fotku po porodu. Z mé strany říkám, že Podolí určitě doporučuji.

Spokojenost

Vybrala jsem podolí dle hodnocení kamarádek.A to nebydlíme v Praze.Při jedné z kontrol si mě tam už nechali, měla jsem strašně vysoký tlak. Asi tři dny jsem byla na rizikovce, kde to nebylo špatné,je to pěkně zrekonstruované, dvě těhu na pokoji s vlastním záchodem a sprchou. Sestřičky milé a jídlo dobré. S porodního sálu jsem byla nadšená, v podstatě je to takový malý byteček jen pro vás. Sprcha, záchod a porodní křeslo. Ani miminko mi nikam neodnesli. Všechno proběhlo v soukromí v jedné místnosti. Všechny doktorky, asistentky, sestřičky mi moc pomáhaly. Jsou to opravdová sluníčka, poradí, podpoří. Po porodu nám dali věčeři - i manželovi a mohli jsme si malou odnést na pokoj. Vyšlo to tak, že jsem první noc byla na pokoji sama. To mi taky hodně pomohlo. Ale stejně jsem do rána na to naše malinkaté miminečko koukala. Sestřičky tam byly absolotně úžasné. Chodily si i popovídat, poradit. Všechno ukázali, pomohli jak jen to šlo. Často sme se i dost nasmáli.Celkem jsem v Podolí byla 10 dní. Nechtěli mě kvůli tomu vysokému tlaku pustit. Strašně jsem se těšila domů, ale sestřičky byli opravdu zlaté. Prostě skvělé ženské, pomáhaly a radily nad rámec povinností.S Podolím jsem byla maxxximálně spokojená a odnesla jsem si z toho dobrý pocit.Markétka se nám narodila 28.01.2012

Docela zklamání

I když Motol mám téměř za rohem, rozhodla jsem se i vzhledem ke svému gynekologovi pro porod v Podolí. Zpětně a s nadhledem musím říct, že příště bych volila jinak. Předporodní péče je důsledná, ale v organizaci a administrativě mají neuvěřitelný chaos. Kromě toho, že neustále na něco čekáte několik hodin.
Porod proběhl v pořádku, i když jsme PA museli opakovaně z porodního pokoje zvonkem volat kvůli rychle pokračujícímu porodu. Kdyby nebyl přítel u porodu, nevím, jak bych to všechno zvládala.
Následná porodní péče je opravdu dost příšerná. Kromě ranní vizity se o vás a o miminko nikdo nestará, nikdo neřekne nic o kojení, péči apod. Problémy se řeší až když nastanou, ještě k tomu dost ledabylým způsobem.

Standardní pokoje
- Na všech pokojích chybí tlačítko pro přivolání sestry/lékaře. Myslím, že to ani neodpovídá základním požadavkům na lékařskou péči. Takže když se vám udělá špatně, což se stává, nemáte šanci někoho přivolat. Občas se stane, že zůstanete na pokoji bez spolubydlících a i ty případně obtěžovat není s ohledem na jejich stav ideální.
- Na cca 30 pacientek jsou k dispozici pouze společné sprchy a WC v počtu 4x WC, 4x sprcha. Při přijímání na pokoj mi sestra řekla "pijte málo, jste až na konci chodby, máte to na WC daleko". Zrovna jsem zde byla v období extrémně vysokých teplot.
- Nedostatek personálu na nočních směnách. Pouze 2 sestry na 35 dětí.
- Nedostatek látkových plen. Když nám na pokoji (pro tři) došly, šla jsem sestru požádat o doplnění. Dala mi tři kusy s tím "že je to příděl na víkend, ať šetříme".
Kvůli hodně vysokým teplotám na pokoji jsme miminka balily pouze do látkových plínek.
- K dispozici máte pouze jeden balíček porodních vložek+jedny síťované kalhotky. Nic víc nečekejte. Většinou v prvním dnu (než návštěvy přinesou) chybí jednorázové plenky, čistící ubrousky a přebalovací podložky. My jsme se na pokoji vzájemně podělily.
- V postýlkách chybí monitory dechu.

Nadstandardní pokoje
- Cena neodpovídá kvalitě. Nemám problém si připlatit, ale očekávám odpovídající plnění.
- Vybavení to nejlacinější, které nemocnice sehnala.
- Postele neměly polohovací rošt.
- Miniaturní WC a sprchový kout. Žena plnějších tvarů zde musí mít problém.
- Absence vzduchotechniky.
- Výhoda je pouze možnost zavolání sestry a vlastní koupelna - což ale považuji za standard.
- K těmto pokojům jsou přiřazeny většinou příjemné sestry.
- Možnost návštěv 24 hod. denně.
- Máte dostatek látkových plen a erárního oblečení pro miminko.
- Lepší postýlky pro miminko s monitorem dechu.

Porodní pokoje
- Vybavení (nemyslím lékařské) z těch nejlacinějších materiálů a zařizovacích předmětů, což se již negativně projevuje na jejich funkčnosti.

Obecně o celé nemocnici
- Absence vzduchotechniky v prostorách pro pacienty i personál (kromě porodních pokojů)
- Stále opakovat personálu své údaje a anamnézu i přesto, že jsem byla registrovaná a vše bylo již dávno zapsáno do nemocničního systému (všimly si toho i ostatní pacientky)
- Informovanost ohledně péče o miminka, kojení apod. minimální.
- Tzv. nadstandardní jídelníček obsahuje nevhodná jídla a kvalitou spadá spíš do nižšího standardu, standardní strava zcela nevyhovující.
- Jako pacient jsem neustále na něco čekala. Většinou několik hodin.
- Některé sestry byly super, některé průměr a některé by se ve zdravotnictví vůbec neměly pohybovat, pokud jim dělá problém práce s lidmi.
- Pokoje jsou otočené do ulice, takže posloucháte hluk tramvají a aut, nedaleké diskotéky, houkání lodí a hluk ze zásobovacích aut brzo ráno.
- Drahé parkování s ohledem na čekací doby na vyšetření. 50,-/hod., počítá se každá započatá hodina.
- Poplatek otec u porodu 1500,- je přehnaný.
- Setkala jsem se za celou dobu pouze s mladými doktory. Obávám se, že nemocnice jede ve stylu "vycucat a vyplivnout". Fluktuace bude asi značná.

Nemocnice těží pouze z kvality a odbornosti lékařů. Ostatní chod nemocnice je v dost špatném stavu. Vidím problém především v managementu nemocnice. Myslím, že zařízení čerpá dost finančních prostředků, ale rozhodně jej nevrací zpět do nemocnice...

maximální spokojenost

V Podolí jsme rodili 15. dubna. Porodní sál byl naprosto luxusní, porodní asistentka velmi vnímavá, milá a schopná, s manželem jsme měli soukromí, zároveň o mne i mimi bylo postaráno. Na oddělení šestinedělí též péče skvělá, velkou poklonu si zaslouží všechny dětské sestry, které se i při velkém vytížení všem maminkám trpělivě věnovaly, vyzařoval z nich optimismus a klid - opravdu, nemám si nač stěžovat, příště bych volila stejně.