Zkušenosti pacientek z porodnice Ústav pro péči o matku a dítě - diskuze

Porod 14.2.2010

Porod byl těžký a dlouhý. Porodnici hodnotím jako maximálně profesionální co se týká samotného porodu. Všichni se o mě velmi dobře starali a mít svůj vlastní porodní sál byla velká výhoda. Manžel mohl být po celou dobu se mnou. Oddělení šestinedělí je, jak se všude píše starší, ale nemocnice není hotel. Sprchy jsou společné, ale za těch 5 dní, jsem se ve sprše potkala s jednou rodičkou. celkově hodnotím za super a nikde jinde rodit příště nechci.

Březen 2008

Dobrý den,
já bych se též chtěla podělit o porod a péči v porodnici v Podolí. Rodila jsem 18.3.2008 a po mnoha negativních článcích jsem byla velice překvapená, že nic neni takové jak bylo napsáno. Já můžu jen a jen tuto porodnici, porodní asistenku a i péči o mě a miminko jen a jen pochválit. Nesetkala jsem se s nikým negativním a vše bylo tak jak by si člověk přál. Chtěla jsem využít nadstandart, ale i na "obyčejném" šestinedělí bylo vše v pořádku a já nadstandart nevolila. Nebyla jsem zklamaná a kdybych ještě jednou měla jít rodit nešla bych nikam jinam.

Poporodní péče nic moc

Rodila jsem v únoru 2009,co se týká porodu úplná spokojenost,porodní asistentka výborná a doktoři také,klidně bych tam rodila zase.Co se týká šestinedělí hrůza.Po porodu jsem byla odvedena na oddělení P4 vypadalo to tam jak za komunismu ale člověk to nějak přejde hlavně že všechno dopadlo dobře u porodu.Příjímala mě moc hodná sestřička kdyby všechny byly takové tak by to bylo supr.Sprchy a WC úděsné ,jídlo studené tím myslím hlavní jídlo(oběd)jenom polévka byla teplá(hlavně že se máme dobře stravovat).Péče o miminko jak se to vezme asi hodně záleží jak se která sestra vyspí.Přišla mi trošku buzerace co se týká kojení, nevím možná jsem byla citlivější než obvykle,protože už jsem taky byla v podolí druhý týden(předtím týden na rizikovém a tam to bylo úžasný naprostá spokojenost)malej nechtěl moc jíst protože měl žloutenku a ty moc papat nechtějí,takže taky přišla řada na dokrmování,takže pak nechápu jak se má ženská rozkojit když mu tlačí jiné mléko atd.Nicméně jsem tam strávila týden protože malej musel jít pod světlo a z toho jsem byla hodně smutná a ještě mi ho dokrmovali,myslím že by hlady neumřel.Lituju toho že jsem si nezařídila nadstandart měla jsem i našetřeno,ale když jsem byla na rizikovém tak jsem si řekla že to přece nebude tak hrozný na šestinedělí,ale spletla jsem se.Takže rodit ano,ale neležet tam.

První porod a velmi smíšené pocity

Když jsem v roce 2017 čekala první miminko, tak co se výběru porodnice, měli jsme celkem jasno. Podolí - jednak kvůli dobré pověsti a jednak kvůli dopravní dostupnosti. Už to, že registrovat se přes internet bylo dost o rychlosti a štěstí a podařilo se to až na několikátý pokus, svědčilo o tom, že zájem budoucích maminek je veliký. Všechna předporodní vyšetření byla bez problémů, lékaři byli milí a nesetkala jsem se s ničím, co bych nemohla chválit :-) A pak přišel zlom. Zaplatila jsem si předražený "Podolský balíček" pro možnost aromaterapie a přednostní nárok na nadstandard. Z čehož se mi nedostalo ani jednoho, takže peníze vyhozené oknem, ale k tomu se ještě dostanu.
V den porodu, reps. noc, jsme jeli do porodnice. Ve třetím patře na příjmu jsem zazvonila s tím, že asi rodím. Sestřička mi bez většího zájmu přes bzučák řekla ať počkám. Na nic se nezeptala, a ani neotevřela dveře, aby se podívala, jak vážná situace je. Čekala jsem tam asi 15 minut, ale přišlo mi to jako celá věčnost, než sestra vyšla ven. Pak mě posadila do křesla, napojila na monitor, sedla si k počítači začala se mne ptát na informace, které už ode mne dávno měli - to jsem odevzdávala už při registraci. Takže já nervózní, kontrakce sílily a madam se mě s klidem ptá "Tak jaké je vaše zaměstnání?" A já si v duchu říkala "To jako vážně???" Navíc se zaučovala a druhá sestra jí radila, co jak má psát. Také se mě několikrát ptali - snad všichni, s kým jsem přišla do kontaktu, zda-li mám podolský balíček. Ano mám. Jelikož to pro mě bylo všechno poprvé, nevěděla jsem, jestli to tak chodí nebo ne. Všemu jsem se podřídila a jen čekala na pokyny.
Po výslechu u počítače přišla otrávená doktorka - chápu, měla na to po tom celodenní porodním maratonu nárok, ale i tak... - prohlédla mě, provedla tuším, že Hamiltnův chvat a byla dost znechucená, že jim poté vytekla plodová voda na podlahu - což asi mohla čekat. Připadala jsem si takt hrozně. Ale říkala jsem si, že je asi přepracovaná a neměla jsem jí to za zlé. Až do porodu jsem strávila čas v místnosti na lůžku, s břichem připojeným na monitor a kanylou v žíle. Kontrakce sílily, únava taky, měla jsem zimnici a hroznou žízeň a přála si, aby TO už přišlo. Občas se na mě podívala sestra nebo paní doktorka, jestli je vše ok, ale jinak bez většího zájmu. Ach jak by se v tenhle moment hodila teplá sprcha nebo aromaterapie. Ale čekala že to nabídnou ve správný čas. Samotný porod si nepamatuji, jelikož se paní doktorka rozhodla (věřím, že správně) k císařskému řezu a já byla v celkové anestezii. O pár hodin později jsem se probudila na JIPce. Nevěděla jsem, kde je moje dítě a jestli je v pořádku. Když jsem se ptala sestry, tak ona, že prý nic neví, že děti má na starosti sestra z jiného oddělení a že je přiveze na kojení. Byla jsem z toho dost nervózní a nezbylo mi nic než čekat. Asi po 3 hodinách sestra přivezla děti, ale to moje nikde. Ani mi nic neřekla, musela jsem ji sama oslovit a chtít informace o svém dítěti. Jen stručně řekla, že je pod světýlkem a ještě se "dopéká". Byla jsem asi šťastná, že alespoň vím, že žije a že je v pořádku. Každá minuta čekání byla nekonečná. Po dalších třech hodinách jsem konečně uviděla a moha na alespoň chvíli obejmout svoje dítě. Pak si ho opět sestra odvezla a já se s ním setkala až na Odd šestinedělí. A to je další kapitola. Pokoje jak za krále klacka a soc. zařízení společné na chodbě, které by si zasloužilo kompletní rekonstrukci.Opravdu nic pěkného to nebylo. Sestry zaneprázdněné a maminkám se věnovaly jen v nutném minimu. I když musím říct, že až na jednu byly celkem milé. Opravdu jsem si přála být co nejdříve doma. Bohužel měl syn novorozeneckou žloutenku, takže se nám pobyt prodloužil na 5 dní.
Každopádně z porodnice jsem si odvezla krásné zdravé dítě, porod by provedený profesionálně, takže ve výsledku to dobré předčilo všechno špatné. :-)

Moje rada:
Pokud se v Podolí (nebo i kdekoliv jinde) chystáte rodit poprvé, doporučuji si ještě před porodem zjistit, na co máte nárok a o čem můžete sama rozhodovat - doba před porodem, zákroky při porodu (anestezie, nástřih atp.), dítě hned u sebe, otec u porodu bezplatně... Zjistěte si do detailu, jak co bude probíhat. Velkou pomocí by určitě byla vlastní porodní asistentka, se kterou se předem domluvíte, co chcete a co ne, a ona s vámi může být po celou dobu porodu.
A pokud zvažujete koupi Podolského balíčku, jsou to vyhozené peníze. Leda byste se o toho, co máte zaplacené, chtěla aktivně domáhat, na což já fakt neměla chuť. Takže za dva tisíce jsem dostala pamětní pohlednici, mundúr a občerstvení pro tatínka (který u porodu stejně nebyl), což byla houska s levnou šunkou a jablko, a kousavou dětskou čepičku, která je použitelná leda na panenku.

Moje zkušenost

V porodnici v Podolí jsem rodila 4.1.2008. Na porodním sále to bylo fajn, péče byla super. Na oddělení šestinedělí to bylo trochu horší. Sestřičky toho měly hodně, takže ukázaly jen to nezbytně nutné, a pak si člověk musel poradit sám. Při dalších dotazech u sestřiček jsem si připadala, že jsem úplně nemožná máma(jakto, že to nevím?). Po porodu je ale člověk citlivější, takže jsem si vše hned moc brala. Doktoři byli moc fajn. Porodnici doporučuji.

Podolí únor 09

Ještě před porodem jsem slyšela o Podolí pozitivní i vyloženě negativní historky, tak jsem byla vážně zvědavá, jak ten můj porod proběhne.

Než se dostanu k hodnocení personálu a porodnice jako takové, chci se vrátit ještě k úrovni ÚPMD, pokud jde o poradnu v posledních týdnech těhotenství. Pokud zde nemá nastávající maminka svého lékaře (chtěla jsem chodit ke konkrétní lékařce, ale byla jsem tak trochu odbyta...), ocitá se člověk každý týden u jiného doktora, a to zrovna nevyhovovalo. A pak - komunikace některých lékařů při vyšetření ultrazvukem byla na bodu mrazu, uvítala bych více \"lidský\" přístup.

K porodu: porodní sály perfektní, asistentky velmi milé a ochotné!!! Měla jsem jisté komplikace vyžadující rychlý zásah lékařů, ale i přesto nemám z porodu trauma, nikdo mě zbytečně nestresoval, spíše mě povzbuzovali. Jedinou výtku mám k lékařce na příjmu, která podle všeho úplně neodhadla polohu dítěte - a navíc jsem měla pocit, že se mě při vstupním vyšetření štítila (praskla mi voda a začala jsem krvácet, tak proto asi....?)

Oddělení šestinedělí - P1 - sestřičky ochotné, milé - nemůžu si stěžovat. Pravda, jídlo bylo občas vlažné až studené, ale o nemocniční stravě si nikdy nedělám iluze. Sprchy byly čisté, leč mírně zastaralé, ale to holt v současném systému financování zdravotnictví není ničím neobvyklým. Trochu úsměv vzbuzují i zastaralé váhy (jako v řeznictví), na kterých se nejedno miminko nespokojeně vrtí.

Výhodou Podolí podle mě je, že zde vozí jídlo na pokoj, kde se člověk může v klidu najíst, pokud tedy má k jídlu chuť - vím, že u Apolináře nebo v Motole vždy nahánějí maminky do společné jídelny.

Takže, i přes pár nedostatků bych v Podolí rodila znovu!

Vše super

Pro porod v Podolí jsem byla rozhodnuta ještě před otěhotněním.Chodím sem již řadu let na preventivní prohlídky do gynekologické ambulance. Nebudu popisovat porod, ten jsem měla naprosto nekomplikovaný a bezproblémový - naštěstí. Jisté obavy jsem měla z pobytu na odd. šestinedělí. Ty se nakonec naštěstí nevyplnily, všechny sestřičky na odd. P4, ať dětské nebo \"maminkovské\", byly naprosto skvělé. Měla jsem zprvu problémy s kojením, dcerka se při porodu nalokala plodové vody a vůbec se nechtěla přisát a jen díky nekonečně trpělivosti a pomoci sestřiček jsem se nakonec aspoň trochu rozkojila. Teď je malé skoro měsíc a kojím už úplně normálně. Je mi jasné, že tomu skutečně vděčím hlavně místnímu personálu, čímž jim alespoň touto cestou ještě jednou děkuji.
Takže já říkám - v Podolí rodit i ležet. Přeji všem nástavajícím maminkám stejně pohodový porod a stejně skvělou péči ať už v Podolí nebo v jiné porodnici.

listopad 2006

Ahoj maminy...Jelikož se teď připravujeme na další porod, tak mě napadlo ohodnotit porodnici při prvním porodu...

Co se týče ÚPMD byla jsem do porodnice předána jako riziková,takže jsem si zde užila i prenatální péči.Co se té týče, měl mě na starosti MUDr. Buben, který byl úžasný a vstřícný a kontroly jsme si domlouvali dle jeho služeb, jelikož jsem chtěla chodit pouze k jednomýu lékaři.

Co se týče porodu, přístup personálu byl naprosto úžasný, dostala jsem výbornou PA, která se mnou byla ve všch chvílích kdy mi při komplikacích bylo ouvej,jediné co při porodu bylo nepříjemné tak původní doktorka, která mě měla rodit a chovala se jako řeznice, na jednu stranu jsem za ty komplikace byla ráda, protože při nich se mi změnil doktor a nakonec mě odrodil MUDr. Velebil, který byl přímo dokonalý a to 3 hodinové šití se mi snažil co nejvíce ulehčit...

Oddělení šestinědělý bylo také moc fajn, sestřičky i doktoři nám věnovali spoustu pozornosti, byli vstřícní, při jakémkoliv problému ochotně poradili i pomohli,takže ze svého pohledu mohu Podolí jen vřele doporučit.

Po této zkušenosti a po tom co jsem u spousty kamatrádek viděla péči v jiných pražských porodnicích, kdy si o spoustě věcí, které v ÚPMD byli samozřejmostí, mohli nechat zdát, budu i napodruhé rodit tam.

Péče porodních asistentek byla velmi dobrá a to hlavně i proto, že jsem dovolila u porodu žákynku, která se starala opravdu skvěle. Mohu jen a jen doporučit. Odd. šestinedělí hodnotím také velmi dobře. Dětské sestřičky jsou velmi ochotné a rády poradí .)Všem doporučuji a hlavně přeji rychlý a nekomplikovaný porod .)

Nemůžu si stěžovat

Ahoj maminky. Na začátku bych chtěla říct, že než si uděláte názor na jakoukoliv porodnici, tak si ho nedělejte podle zkušeností jednotlivých maminek (nic proti nikomu:-) ale přeci každý porod je jiný a každá maminka vnímá věci jinak. Můj vlastní poznatek, jelikož to bych prakticky nemohla rodit skoro nikde :)
Já jsem původně měla rodit v Krči. Byla jsem tam i na předporodním kurzu, chodila na kontroly, prostě vše jak má být, když se rozhodnete. Jenomže :) Každá porodnice jednou za rok musí malovat. A ta moje měla skončit malování přesně týden před mým porodem (plán. 20.9.2009). Malému jsem to v bříšku vysvětlovala, že musí vydržel, ale jemu se prostě chtělo přijít na svět o týden dřív. 13.9. jsem se probudila, že se něco děje. Jeli jsme do Krče, ale když se maluje, tak není nikdo přítomný a maminko máte smůlu jeďte jinam (to bude ale asi všude stejné). Měli jsem naplánovaný oběd u rodičů, a protože bydlí kousek od ÚPMD, tak jsme jeli pro jistotu na kontrolu tam. Chci jen říci, že jsem s touto porodnicí něchtěla mít nic společného, jelikož mě při registraci hrozně rozčílili a řekla jsem a sem nepůjdu...Ale člověk míní osud mění. Už při kontrole se ke mě chovali moc hezky, vůbec mě neodbyli - tady nejste registrovaná nemáte tu co dělat - ale naopak mě vyšetřili, dali zprávu, že si mám druhý den dojít na kontrolu do své porodnice (otevřená totiž byla od 14.9.) a kdyby náhodou něco, tak ať přijedu. Dorazili jsem tedy na oběd, já snědla půlku, praskla voda a jeli jsme tam znovu. Asi jsem měla velké štěstí, ale vzali mě, porodila jsem a vše OK. Co musím ocenit, je, že jsem měla vlastní porodní sál a sprchu (neumím si představit být tam ještě s někým - to bohužel v Krči ano), přístup porodní asistenky absolutně perfektní a poté i pana doktora a dětské lékařky. Na šestinedělí - nevím co komu přijde tak hrozné? Na pokoji jsme byly 3, ale jen za dobu co jsem tam ležela já se maminky změnily 4x, ale úplně v pohodě. Stejně se tam moc nevyspíte a na těch pět dní je to super. Sestřičky výborné, když jsem jim s brekem předávala malého, že už nevím co s ním, tak si ho vzaly a daly mi ho až ráno, takže jsem se mhohla alespoň trošku prospat. Jídlo taky dobrý. Sprchy tedy společné, ale opravdu, jestli jsem se tam jednou potkala s jednou maminkou, tak to bylo moc. Takže pokud jste rozhdnuté pro tuto porodnici, myslím, že se Vám tam bude líbit. A kde můj druhý porod? To se ještě uvidí :-)

Porod v srpnu 08 - pozitivní i negativní zkušenost

Zdravím všechny maminky , na konci šestého měsíce těhotenství lékaři zjistili, že moje holčička je špatně vyživovaná placentou a poslali mě do Podolí. Tam mě okamžitě hospitalizovali na rizikovém oddělení a do porodu jsem tam strávila téměř dva měsíce (občas mě pustili na pár dní domů). Maličká málo přibírala, 3x denně jsem chodila na monitor a v podstatě mi skoro denně hrozil předčasný porod. Bylo to hodně těžké období strachu o miminko, ale díky rodině, manželovi a zlatým sestřičkám a doktorkám na rizikovém oddělení P3 jsem to zvládala. Péče tam byla skvělá, čisto, a rodina i manžel mě mohli navštěvovat a podporovat i mimo návštěvní hodiny. Tímto moc děkuji personálu z oddělení P3! Nakonec se rozhodlo, že porodím císařským řezem. Na sále byli všichni milí - kromě protivného doktora, který se ironicky zeptal při pohledu na moje bříško \"ježíš, kolik tam těch dětí máte?\". Fakt milej chlap Po císaři mne převezli na JIP a netrpělivě jsem čekala až mi přinesou moji holčičku. Sestra se přišinula po 5 hodinách s otráveným obličejem a slovy \"tak se s ní pomazlete a já musím zase dolů\". Na mé přání, že bych si malou chtěla zkusit přiložit k prsu, abych se rozkojila mi jen řekla, že teď kojit stejně nebudu a že ona nemá na starosti jen mě. Tento přístup většiny sester trval až do mého propuštění z JIP. Těšila jsem se na oddělení šestinedělí, že si tam užiju maličkou i klid. Byla jsem ale velice rozčarovaná. Uvítala mě sice velice milá sestřička, ale to byla na dlouhou dobu poslední milá osoba. O té neskutečné špíně ani nemluvím - na WC koše přetékaly zakrvácenými vložkami, ve sprchách byla na podlaze krev a uklízečky se objevily jednou za čas a příslušenství přetřely smradlavým hadrem. Matrace v postýlce pro malou byla prožraná volakými breberkami a vypadala, že pamatuje ještě dobu kdy jsem se narodila já. Děs! Nanynka byla sice zdravá, ale hodně spavá a nechtěla se budit na pití - na radu sestřiček jsem jí vždy rozbalila, chladila žínkou, štípala jí lehce do tvářiček, dokonce když přišel manžel se švagrem a švagrovou, tak jsme se na ní vrhli všichni (jeden štípal, druhý lechtal, třetí chladil a já se snažila kojit), ale nic nepomáhalo. Nanynka se jen přisála a zase spinkala. Sestry si jí po marném snažení kdy vypila necelou dvacítku většinou odnesly, dokrmily jí cizím mlékem a mě jí vrátily s obviňujícím pohledem a slovy, že se musím víc snažit o její probuzení. Nechápala jsem co tím myslí – vyzkoušela jsem už všechno a intenzita štípání a chlazení už mi připadala jako týrání dítěte. Bála jsem se, aby z toho následně chuděrka neměla noční můry, protože takhle se přece s miminky nezachází! Měla jsem Nanynku snad bít nebo co po mě chtěly?! Po dvou dnech snažení mi vrchní sestra doporučila ať jí tedy večer nechám spát dokud se sama neprobudí hlady. Poslechla jsem a Nanynka prospala celou noc. Druhý den ráno se ptala po kolika hodinách se malá probudila - řekla jsem jí tedy, že už od večera spí bez probuzení. Na to na mě začala řvát, že to přece nemůžu jí nechat tak dlouho a že jsem nezodpovědná matka. Na mojí obranu, že jsem jen poslechla její pokyn si jen odfrkla a já jsem se chtěla zahrabat pod zem. Nanynku jsem tedy ihned vzbudila, ona se napapala (moje + cizí mléko) a zase spinkala. Už jsem nevěděla co dál. Když jsem sestry znovu žádala, aby se podívaly, že moje holčička opravdu nejde vzbudit, tak mi řekly, že mají plné oddělení a spoustu práce. Ať prý se jdu podívat jak kojí ostatní maminky. Já ale neměla problém s technikou kojení, ale s tím, že moje holčička byla moc slabá na tahání z prsu! Nikdo mě ale nebral vážně a já už nevěděla jak jim to mám říct. Po pár dnech mi sestra na opětovnou žádost o pomoc řekla, že když nechci kojit, tak mi dají léky na zastavení laktace. Už v hysterických slzách jsem jí vysvětlovala, že kojit chci, ale že Nanynka prostě nezvládá tahat. Odpovědí mi byl ironický úšklebek a prásknutí dveří. Já i moje rodina jsme byli v šoku z tak neskutečného přístupu. A to nám Podolí, tak doporučovali. Do toho Nanynka ještě dostala žloutenku a tak jí daly pod světlo a nosily mi jí jen na krmení. Dostala jsem i zákaz jí přebalovat, protož musela být do určité doby znovu pod světlem - což chápu. Co ale nechápu je to, že když jsem to po dvou dnech už nevydržela a totálně pročuranou jsem jí přeci jen přebalila, tak jsem zjistila, že má do živého masa opruzený zadeček! Neskutečné. Když jsem si stěžovala sestře, tak mi řekla, že mám špatné plenky. Takový nesmysl jsem jí samozřejmě nezbaštila a po mém vzteklém proslovu mi jen suše sdělila, že sestry toho mají moc a nestíhají . Měla jsem hrozný vztek a taky jsem cítila úděsnou bezmoc. Nabídla jsem se, že si tedy Nanynku vždycky dojdu po dvou hodinách přebalit ke světlu, ale to prý nejde. Byla jsem na zhroucení - Nanynka hubla, baštila cizí mléko, měla úděsně bolavý zadeček a sestry i paní doktorka se na mě dívaly jako na krkavčí matku, protože jsem dle nich \"nechtěla\" kojit. Nakonec se neudržela moje maminka a vynadala jedné sestře přímo u nás na pokoji, když velice ostře odmítla žádost mojí spolupacientky o pomoc s prvním koupáním. Rázem se náš pokoj ocitl na černé listině. Byly jsem \"ty hysterky\". Fakt super pocit. Pak se přehodily směny a nastoupily na noc konečně hodné sestřičky, které když viděly jak se snažím a propláču každý pokus o kojení, tak si ke mně sedly (nejdřív jedna starší a pak jedna mladá) a celou dobu u mě byly, aby se podívaly co se vlastně nedaří. Nanynka stále spinkala a z prsu nezvládala tahat - prostě se naprosto správně přisála, dvakrát zatáhla a přisátá dál spala. Sestřička se snažila o její probuzení stejně jako já celý uplynulý týden, ale nic. Tak jí zkusila dát pod tekoucí vodu, ale Nanynka spinkala i pod tou vodou! Mám dojem, že teprve v tu chvíli mi konečně uvěřily, že to není ve mně, ale že potřebujeme alternativní způsob baštění dokud Nanynka nezesílí. Sestřička jen poznamenala, že takhle spavé dítě tam ještě neviděla a ať se nebojím, že promluví s paní doktorkou . Ještě tu noc jsem zjistila, že jsem z toho stresu přišla úplně o mléko. Bylo mi nanic a cítila jsem se totálně neschopně. Další den se paní doktorka chovala o poznání lépe a zavedla nám příkrmy z lahvičky Bebou. Nanynka se vždycky rychle nabaštila a spinkala zase jako andělíček. Během dvou dnů přibrala a konečně se rozhodlo, že můžeme být propuštěny z toho nepřátelského prostředí. Přijel si pro nás manžel a odvezl si nás domů kde ze mně všechno spadlo. Během večera se mi neskutečným způsobem nalila prsa a zase jsem kojila. Po pár dnech Nanynka zesílila a s lehkými příkrmy jsem kojila až do 4 měsíců. Musím říct, že jsem se z oddělení šestinedělí v Podolí vzpamatovávala pár týdnů a dodnes s vděčností vzpomínám na jediné tři sestřičky z celého týmu, které se k nám chovaly hezky. Mojí holčičce je teď osm měsíců, je zdravá, čilá a usměvavá jako sluníčko . Až jí budeme chtít pořídit bratříčka, tak si hodně rozmyslím jestli se vrátím do ÚPMD nebo ne. Jedno, ale vím jistě - na oddělení šestinedělí v Podolí nikdy nezapomenu a shoduji se s jednou maminkou v diskuzi - rodit v Podolí ano, ale ležet tam po porodu NE! Všem maminkám držím palce, braňte své uzlíčky a nedejte se!

Samotný pôrod prebehol v poriadku, aj keď mám podozrenie, či nie až príliš rýchlo, na čo doplatila moja zdĺhavá "vnútorná" rekonvalescencia. Najvačšie pripomienky mám ale k popôrodnej starostlivosti. Asi som zrovna nemala šťastie na sestričky a hlavne na laktačnú sestru, ktorá bola v tom momente pre mňa najcennejšou. Ako prvorodička som mala na srdci tisíce otázok ku kojeniu, ale vždy boli zodpovedané holou vetou s velkou dávkou nadradenosti. Cítila som sa ako najvačšia "tupaňa" a už som sa bála viac pýtať. Sestra si akoby na mne vybíjala nejaké svoje komplexy!...Velmi mi to znepríjemnilo celý pobyt. Celkovo som ale nezaznamenala žiadnu naozaj príjemnú sestru. Neustále si tam klučku podávali rôzne sestry, akorát že nám nikto neprezradil, či je to detská, laktačná alebo ženská.. to sme museli vydedukovať rýchlo z jednej otázky a ak sme to nestihli, sestra bola fuč. TO je to najdoležitejšie, aj keď nie všetko. Neviem, ktorú pôrodnicu by som si teraz vybrala. BOHUŽIAL pravdepodobne tú istú, aj napriek mojim skúsenostiam. Predsa len má zatial všeobecne jeden z najlepších kreditov. Tak vela zdaru s výberom!