Jsme doma :) - diskuze

@Renie to kojeni.je to boj.. my taky bojovali s tobikem. pri kazdym kojeni sem mu na kloboucek do pusy kapala koj. vodu, aby se prisal na prso... ale ted uz je to pohoda. thea ta vi co a jakD: ono to bude fakt lepsi.. ja nikoho doma nechtela ani ted u druhyho.. chlap sel hned do prace. a jak sme se zajeli hned.. uvidis ze to bude cimdal lepsi..on se da taky dokupy, pak zacne broukat smat se- a posejris se z neho:o) a on bude pak i trochu klidnejsi:o))) drz se!

@amalie2011 Tak to jsem ráda, že mě někdo chápe. Mluvila jsem o tom s manžou, ale vzdala jsem to, protože ten nic nechápe. Snad se to zlepší. Teďka to bude ještě další zkouška, až budeme spolu doma sami a nikdo tam nebude. Budu se muset spolehnout jen sama na sebe, tak snad to pomůže. S kojením to bylo špatný už v porodnici. Malej začne hystericky řvát, když ho přiložím k prsu a škrábe mě do nich. Pamatuje si asi z porodnice ten klobouček na kojení a že nic neteklo. Ale navíc mám mlíka málo a nepokryje to jeho denní potřebu. Odstříkávám a dokrmuju ho Sunarem a je spokojenej...

@Renie hele jak píšeš ty pocity,po propuštění z porodnice s Barborkou jsem na tom byla stejně,u druhého je to o malinko lepší,je to úplně jiné dítě-chovací,plačící.Zatím jsem bez Báry a s tatnínkem doma,ale bojím se až ve středu přijede Bára jak to budu zvládat a hlavně až nasoupí tatínek zpátky do práce po dovolený.Neboj,jsme na tom v podstatě všechny stejně,zvládli to ostatní,zvládneme to taky.Ono to uteče jako voda to budeš koukat a za chvíli na to už budeš jen vzpomínat.Já to vidím u Barborky jak to uteklo,v září jde do školky,mazec.Nedávno byla miminko jako je dneska Roza.Tak se drž,hodně mi vždycky pomohly holky tady když jsem něco nevěděla

@Zuzbr děkuji

@Mis děkuji

@Courtney děkuji

Gratuluju!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

moc gratuluji

@Renie upllne te cháápu.. ja to mela uplne stejne.. prislo to cca v 5-6 tydnu- zacal broukat a hlavne se na me cilene usmivat- v tu chvili sem ho milovala upne!!! ale kdyz rval- nenavidela sem ho:D ono se to fakt zpelsi.. ty nekojis?( nak mi to uteklo, ze chodis ohrivat mliko) a 100% to dite pozna a je nervozni z tebe.-ale ja se snazila dat do kllidu,ale moc to neslo..ale casem to byla pak uz pohoda... ale ted u druhyho- uzivam si to od prvni minuty, je to uplne skvely, clovek to bere tak nak jinak( taky mala nerve 24hodin denne)..

Gratuluji

Gratuluji k miminku:) Sestram bych nejradsi za tebe nafackovala. To clovek opravdu nikdy nevi, komu se dostane do pece:( Hlavne ty zily opravdu namahej co nejmene. Moje mamka kvuli tomu mesic po porodu musela na operaci a jak asi muze vypadat pece o miminko v takovem stavu:( Ale teda jinak, holky, jak to tu ctu, jdou na me mdloby, jelikož se mi presne vrací vzpominky radeji zapomenute. Hlavne vydrzte. Vsechny ty veci, ktere vas trapi opravdu cas vyresi. Jenze to se lehce řekne. Pro me byly nejhorší asi prvni tri měsíce. Trvaly celou věčnost a byly o tom samem. Porod mi taky meli o vikendu vyvolávat, nastoupil vsak vecer po odpolednim pichnuti te silene injekce do zadku a mala se narodila druhy den vpoledne s 3800 g. \"Nejradeji\" vzpominam na to,jak mi v noci sestra rika, ze ma povoleno pichnout mi injekci, abych se vyspala s tim, ze kontrakce neustanou. Rekla jsem si, proc ne. Budit se kazdych osm minut na každý bolestivy stah a pak pet minut zabirat znovu do spanku a za tri minuty byt znovu vzhuru je opruz, tak jsem si to nechala dat. To byla kravina nejvetsiho kalibru. Bolesti stejne, buzeni taky, jenom se k tomu bdelemu stavu pridala nevolnost s motanim hlavy, jak pri morske nemoci. A Renie... Na presne tyhle pocity mas naproste pravo. Rozhodne jsem to tak podobne mela i ja a kdyz jsem se odvazila bavit se o tom s druhymi, coz bylo po teprv tak trech mesicich, zjistila jsem, ze je to uplne běžný jev. Nejsme roboti a laska v nas musi vyklicit, nelze ji ani hormony naprogramovat. Ja kdyz videla nasi malou hned po porodu, kdyz mi ji nesli jako kokon a prikladali k prsu, nemela jsem zrovna ani moc stastnych pocitu. Pamatuju si, jak brecela, byla takova fialova jak zbrunatnela a jeste dost opuchla a ve mne by se asi nenasla ani spetka nejake nove nabyte materske lasky a citu. Pripadala js si trochu jako pouhy pozorovatel a clovek, kteremu odted proste dal nekdo ma starost peci o detatko a tento ukol proste musi nejak plnit. A presne si pamatuju, jak padla sedma hodina vecer a udelalo se mi spatne od zaludku a přepadla me panika, ktera odchazela zas az nekdy se svitanim. Neboj. Chlapecek te bude brzy odmenovat a dobijet ti odejmutou energii. Do te doby zkus treba aromaterapii pro sebe a nektere etericke oleje bude moci brzy i malicky, tak se rozhodne nerozpakuj a cuchej, co to jen jde;D My meli a mame moc radi propravky od Eoné. Nedam na ne dopustit. S druhym miminkem se uz ze me asi stane profesionalni čichač:DD

@markíla Já jsem taky byla ráda, že malý šel den před termínem. Dýl už bych to asi nevydržela. Byla jsem jak nafouklej balon, břicho pořád tvrdý...Hrůza. No, s malým to nějak zvládáme...Můžeš si počíst o pár řádek nahoře..Snad se to zlepší. První dítě je záhada Porod byl celkem v pohodě. Rodila jsem 8 hodin, měla jsem epidurál, ten to urychlil tak, že jsem po injekci do hodiny porodila. No, tlačila jsem jako kráva. Snažila jsem se, ale už to byla taková bolest a pak když ti tam 4 lidi říkají, co máš dělat, sledovat to..no masakr..ale nakonec se povedlo. Nástřih byl taky, ale skoro jsem to necítila. Bylo to takový malý štípnutí. Vevnitř jsem nebyla potrhaná vůbec, takže se sešil jen ten nástřih a druhej den jsem celkem v pohodě seděla. Měla jsem štěstí