Jsme doma - diskuze

Ahoj holky moje,tak koukám že ani nemožní možný přečíst vše,co se tu za týden událo.Já na to ale nemám ani nejak sil.Včera jsme se vrátili opět z nemocnice.Minulou neděli ráno se Verunka začala zase dusit,tak jsme jeli.Diagnoza opě akutní bronchytýda a to po týdnu dobrání antibiotik.Okamžitě ji nainhalovali berodural a hned se jí ulevilo,ale to jsem nevěděla co mně ještě čeká.Dali ji na jipku,tak jsem jí uspala a šla jsem nakoupit do kantýny.Když jsem se vrátila,Verunka celá modrá,nemohla dejchat.Nikdo nevěděl co se dějě.Hned ji hnali na renthen plic jestli nemá zápal nebo pneumonii,ale to bylo v pořádku.No ani tak nějak o tom nemůžu mluvit,protože vidět svoje dítě přidušený ana pokraji všech sil je nepopsatelný.Celý den byla na kyslíku,navečer se to zlepšilo.Řekli mi,že měla astmatickej záchvat,že pravděpodobně zareagovala na dezinfekci,kterou tam našplíchali.Bohužel jako minule řekli že se to bude opakovat dokud se nenajde příčina.Z krve zjistili že je to alergického původu,ale to je všechno.Tak už nemám ani sílu,se radovat z nějakých pokroků,protože vždycky se to pokazí.Jen určitě vím,že do Třebíčské nemocnice se nevrátím,protože ten přístup je hroznej.Málem se mi tam udusí dítě,vše se opakuje už po čtvrté ve dvouch měsících,doktoři mněli kamený obličeje a nevěděli už jak jí pomoci,prootže byla furt přidušená a když se za pár dnů vše zlepší,tak nikdo nic neřeší,všechno je v pořádku.Nikdo vám nic neřekne a když jsem se na něco zeptala nebo něco řekla,tak jsem si připadala jako debil.Každej doktor říkal něco jinýho,všechno si musítě udělat sami,na všechno se zeptat,sestry si radši povídají na sesterně než aby poradily.