jsem zde dnes poprvé - diskuze

Prvni tehotenstvi jsem si moc neuzila. Mela jsem obavy, ze nebudu moct v budoucnu uz nic delat, jenom skakat kolem ditete, ze po me v praci uz ani pes nestekne, nesnasela jsem, ze jsem na sebe musela davat pozor (coz mi kazdy rikal), a do toho neshody v manzelstvi. No ale zaroven mi prislo hrozne smutne, ze to dite ma takove vyhlidky a takovou matku. Jak se narodilo, pecovala jsem o nej, jak jsem nejlip umela, ale cim vic jsme toho spolu zazily, tim se muj vztah upevnoval a teprve rozvijel mezi nami dvema jako konkretnimi osobnostmi. Nekdo se tesi na imaginarni miminko, jak o nej bude pecovat, ale kdyz je to dite realne, je to proste blizky clovek se svymi specifickymi vlastnostmi, a to je neco uplne jineho. V manzelstvi se to taky spravilo, spousta veci se akorat musela vyjasnit a usporadat. Dneska jsem schopna kvuli male ledacos obetovat a ani o tom nepremyslet, na druhe strane si myslim, ze jsem neztratila vlastni osobnost a ze se rozvijim dal i ja sama, ne ze bych byla jen automat na domaci prace a peci o deti. A taky premyslim, jestli budou stacit jenom dve tak skvele deti nebo mit rovnou tri Ono to tak nejak prijde samo, to dite si te ziska. Ale spatne se to dopredu predstavuje, ja jsem nikdy na cizi deti nesislala, ani jsem zadne neznala, a batolat jsem se spis bala.

My jsme miminko chteli, ale kdyz jsem to zjistila, byla jsem hrozne vyjukana, proc tak brzo. Zdala jsem se hrozne tlusta, oskliva a vubec nechapala, jak to, ze tehu je nejhezci obdobi zeny. Me to prislo, ze to pisou nejake nany, ktere potrebuji utesovat ty hnusne velryby. Kdyz se maly narodil, tak jsem se rozkoukavala, ale jenom naznak, ze by mohl byt nemocny ve me rozevrel ochranne kridla a dala bych mu cokoli. Ted jsem opet tehotna, ale uz se tesim, ze budeme vetsi rodina a maly nebude jedinacik. Je mi 36 let. PS. nikdy jsem nerozumela kamaradce, ktera vyhlasovala, ze je MAXIMALNE stastna a spokojena. Ale oni to maji vymodlene. A jeste porad je MAXIMALNE stastna, s NEJHEZCI holcickou a vsichni jsou z male UPLNE UJETI, jak je KRASNA a SIKOVNA To si tak neber, budes stejne delat vsechno nejlepsi pro to ditko a ono bude rado, ze ma tak rozumnou maminu

Ahoj, my jsme dítě chtěli, teda já určitě, protože mi hrozilo, že třeba žádné už nikdy mít. Bylo to spíš rozhodnutí z rozumu než z mega lásky nebo \"nehoda\". A to že bych se strašně těšila, mi nepřijde, brala jsem to jen jako změnu stavu těla, samozřejmě jsem na sebe dávala větší pozor, ale to \"běsnění\" jak píšeš se mě nedotklo, spíš poslední měsíc jsem se těšila, a to bylo vlastně tím, že mi vadilo břicho, bolely záda a tak. Ale když se na tebe ten prcek podívá a usměje... Jsem z toho na měkko, když ji vidím, když mi usne v náručí. Ten pocit MATKA přišel až později po porodu, skoro po 2 týdnech, takže určitě nejsi sama.

@zuzka83 ano, můj muž má od jednoho svého syna už dvě vnoučata - jsem taková instantní babka :-) Ale moc je zase nevídáme. Když jsou u nás, tak pak nechtějí domů a vůbec nějak snaše kazíme normu - u nás jedí jako utržený (doma do nich nic nedostanou) a pak vyžadujou jídlo jako u nás nebo chtějí, aby s nimi rodiče dělali to co mi - četli, vyprávěli si a nechali je podílet se na veškeré činnosti...no to doma nemají - mají chůvu (asi skvělou) ale s rodiči to nazažijou.....tak snacha dala zákaz návštěv u nás a syn je přiveze občas nazapřenou:-)

Myslím,že až budeš držet v náruči ten úžasný voňavý uzlíček,budeš ta nejšťastnější máma pod sluncem.Všechno má svůj čas a každá jsme jiná.Nedávno jsem své nejstarší dceři vyprávěla,že když mi ji poprvé na porodním sále ukázali,měla jsem pocit,že je to to nejošklivější miminko,jaké jsem kdy viděla.Dnes je z ní úžasná a hezká 22letá slečna

@same myslím, že to určitě bude dobrý a že z miminka budeš mít jednou opravdovou radost!to už máte vnoučata, ne?

@same No těma pocitama jsem zaskočená, vím, že ty kila zhodím, manžel je v tomto v pohodě. Ani nevím, proč mě to vlastně trápí. To je jen prostě takový blbý pocit, jak kdybych tomu mimču něco vyčítala i když bylo plánované, tak prostě na to těhotenství jsem naštvaná. A pořád si ho nějak nedokážu užívat.

@zuzka83 tak tohle asi přesně vystihuje moje pocity.....jsem tak nenadšená, až mě to mrzí! Až mi někdy lidi naznačujou, že bych měla být ve svém věku (38 let) vděčná, že jsem těhotná - no a já nejsem. Když tohle píšu, uvědomuju si, že mým hlavním motorem je můj o 30 let starší muž, který je naprosto úžasný - a to jak v chování ke mně i v tom těšení se na miminko. Má dva syny, kteří jsou starší než já a tak trochu spoléhám na to, že ví, do čeho jde..resp. jdeme. Díky za reakci, vidím, že nejsem až takovej nelida:-)

myslím, že nejsi divná..ale každopádně v menšině. já byla z těhotenství velmi nenadšená a ani chvilku jsem se na dítě netěšila...až mě to mrzelo. a vzbuzovalo to pochybnosti o tom, jaká asi budu matka.teď jsou malýmu 2a půl a je krásný být matkou (většinou)

No tak nevím,já taky nijak nejásala že čekám potomka.Všechny mé děti jsou pro mě šokem který sem musela rozdýchat.A tenhle poslední vetřelec-ani nemluvím.Ještě stále je v podmínce(ta mu skončí až po amnio) a ještě stále se s tím vyrovnávám že se asi narodí.No pravda,já mám ještě pořád pár týdnů čas.A to jak budeš matkou si teď radši ani nepředstavuj-proč mít noční můry dřív než je nezbytně nutné?

@LenkaM23 ...a pokud se na to miminko těšíš, tak asi nemá smysl řešit, že přibíráš - zase o tak kila přijdeš.:-) Tvému muži určitě tvoje obliny taky nevadí - zvlášť když jste to miminko plánovali. Já jsem v tom fakt neplánovaně - po 20 letech manželství.....už jsem se těšila, že ze mne bude ve stáří taková Miss Murple...no a najednou je to jinak. Takže když dokážeš tak hezky plánovat a vychází ti to, tak je to asi OK:-) ne ?

@LenkaM23 Tak to mám asi kliku - nevolnosti se nekonaly, žádné potíže typu oteklé nohy nebo bolesti v zádech....prostě nic z klasických těhotenských potíží se nekonalo - zatím. Do teď - 35.týden jsem přibrala ccca 6 kg a ze všech stran slyším, že mám hrozně hezký bříško - no co je na něm tak hezkého to fakt nevím, ale prej ano. Takže tyhle poccity nemám. Já se jen nijak zvlášť netěším na to miminko - ač jsem mu jednou jako omluvu koupila dudlík....to bylo v začátku -a si v pátém měsíci, protože jsem pořád uvažovala o PRO a PROTI a pořád jsem těch PROTI měla nějak víc....tak mi ho bylo trochu líto. Ani výbavičku nějak horečně nesháním - hodně věcí se tak nějak sešlo od mých převážně bezdětných kamarádek, které pořád něco nakupujou. Budeme muset jen vybrat nějaký kočárek, ale to je fakt dneska věda. Já se vyznám v autech a ve zbraních o hodně lépe....ale nějak to nastuduju :-) tak jako dudlíky, lahvičky a spol....všeho je tolik druhů a značek!!!