jsem už fakt zoufalá - diskuze

nejsem si jistá správným zařazením do této kolonky,ale už několik nocí pořádně nespím, potřebuju se někomu svěřit,doufám,že vás to nebude moc obtěžovat.Vezmu to asi od začátku, přítele jsem poznala ve svých 16 letech,jemu bylo 30.O rok později jsme se rozhodli,že bychom chtěli miminko.Možná mě odsoudíte,že jsem byla ještě mladá holka, co nemá dokončenou střední školu, že nejsem schopna vychovávat dítě,apod.Ale já se vždycky cítila vyzrálejší než jiné holčiny v mém věku,jasně od 15-ti jsem chodila po diskotékách,ale už v těch 16 mě to prostě nebavilo, hledala jsem něco smysluplnějšího. Když jsem zjistila,že jsem těhotná, byli jsme moc rádi,jasně, mí rodiče z toho byli dost vedle,ale vzhledem k tomu,že je přítel špičkový manažer věděli, že o peníze nouzi mít nebudeme a já slibovala,že si během mateřské maturitu dodělám.Jenže a tady je právě problém mých bezesných nocí,přítel vydělá dost peněz, aby uživil mě, Danielka,sebe,dům,auto,cokoliv a tudíž pro něj není důležité,jestli budu mít školu nebo ne,jestli půjdu pracovat nebo zůstanu v domácnosti.Jenomže stát se může cokoli, může se mu něco stát a i když má sice vysokou životní pojistku na celý život nám nevystačí,tak si řikám,že bych si alespoň tu maturitu dodělat mohla.Od minulého září jsem nastoupila zpátky do školy,ale bohužel nejsem schopna se s Danielkem učit,přítel je do noci v práci,babičky nemáme,takže na učení mi moc času nezbývá.Chápu, že jsou ženy, co zvládájí třeba i dvě vysoké školy si na MD udělat.Připadám si absolutně neschopná. Moc ráda bych se na 100%věnovala Danielkovi,nechci žádnou chůvu,chtěla bych zase nastoupit do školy,když půjde Danielek do školky,ale mám trošku strach,co na to lidi.Danielkovi je teďkom 18 měsíců,takže zhruba za 2roky půjde do školy a to mi bude 22. Mám tak špatný pocit,že to nezvládám jako ostatní. děkuji,že jsem se mohla takhle vypsat.