Jsem šílená matka - diskuze

Je to jen třináct dní a já zase byla s Aničkou u doktora,tantokrát mi vypadla z přenosné tašky na miminko.Chtěla jsem ji vzít s sebou do obchodu,ona spinkala.Vyndám jí , udělám pár kroků a vykulím oči a šíleně se vyděsím,protože to moje milovaný křehký miminko je obličejem na zemi na dlaždicích.Divím se , že to se mnou "opět" neseklo.Zvedla jsem jí,měla pusu plnou krve a křičela tak,jako jsem jí nikdy ještě křičet neslyšela.Holky strašný.Vím , že to tak u dětí je,ale prostě fuj!!Už nikdy!!Kočár jsem nechala jak byl na ulici ,Aničku v náručí a běžela jsem na ulici pro pomoc.Přes svoje slzy jsem skoro neviděla , tak díky bohu , že jsem se ještě nenatáhla,Anička křičela a tak pomoc byla rychlá.Jedna maminka velmi rychle pochopila co je třeba a na nic se neptala a rovnou otevírala dveře u auta a odvezla nás na chirurgickou ambulanci,tam mě vyprovodila a odjela,ale ptala se i jestli nemá počkat.Musím jí pak přes naše noviny najít a poděkovat jí.U lékaře mi nebylo vůbec rozumět,já už jsem taková,břečela jsem a tak se setřičky ujaly Andulky a když jsem konečně ze sebe něco vytlačila přišel pan doktor a prohlédl to moje sluníčko a říkal, že je v pořádku.Pak raději přišel ještě jeden doktor a také řekl,že nemusím mít strach.Já bych si ty svoje ruce urazila,to není možný,co se se mnou děje,ale přitom jsem tak opatrná!Ránu jí vyčistily kysličníkem a šly jsme domů.Anička mi cestou usnula v náručí,bylo to asi 2 km do centra.Ani jsem nepočítala,že tam kočár najdu,ale byl tam.Tak konec dobrý-všechno dobré.Jen jí pořád tulím nosím a poslouchám a pozoruju...Ach jo