:(:(:( - diskuze

nejsi divna,je to tvuj nazor..

@luciasek84 Řekla jsem jen ASI A to bych musela vědět, že je to pro něho \"smrtelně\" zásadní věc. Kromě toho já jsem ne už řekla Rozdíl je jen v tom, že se mému partnerovi spíš ulevilo, než aby na mne tlačil. A pozor, výchovou to rozhodně není! Naši jsou první, kteří by to uvítali. Jsou do dneška vzorem dokonalého, šťastného a ideálního manželství. Jsou spolu 41 let, stále se k sobě chovají moc pěkně, pomáhají si (a že těch těžkých okamžiků bylo hodně), chtějí spolu zestárnout, rodina byla a je na prvním místě. A není to žádná přetvářka. Vždy byli mým vzorem a je mi líto, že už se jim nestihnu vyrovnat (minimálně na tu délku vztahu mám příliš starého partnera ). Taky jsem si představovala, že hned potkám muže svého života a budeme spolu \"dokud nás smrt nerozdělí\" Ale svatba, jako taková, v tom nikdy nehrála žádnou roli, ten samotný akt je mi prostě nepříjemný. A je to jen tím, že nejsem romantik. To, co většina z vás považuje za krásný, nezapomenutelný den, by pro mne bylo jen trápení....a určitě ne proto, že bych měnila partnery, odmítala závazky, lehce odcházela ze vztahů a udržovala si zadní vrátka. Ale jinak jsem celkem normální

@Sphinx No vidíš, ale píšeš že bys do toho šla kdyby partner hodně toužil - a bylo by to asi o hodně kompromisech. Mě šlo o to že Amalie rovnou řekla že ne:) Jinak teda já jsem přesně ten romantickej typ který musel mít nádhernou svatbu :)) Ale já věřím že je to výchovou, jak tě k tomu postaví rodiče. Naši byli vzorem dokonalého a šťastného manželství. Chovali se k sobě krásně, pořád se tulili, jeden bez druhého by neuměl být, trvalo to 25 let. Viděla jsem každý den jak jsou šťastní a mamka mi pořád tvrdila že až si jednou někoho vezmu, bude to ten pravý na celý život. A že to bude můj nejkrásnější den v životě atd. A já v tom vyrůstala a proto mám takový názor. Bez ohledu na to že momentálně jsou naši rozvedení:DD

@luciasek84 Já trpím i na svatbách mých kamarádek, všechno mi to připadá strašně trapné a zbytečně vyhozené peníze, já prostě nejsem romantický typ, ale nikomu svůj pohled nevnucuju. Měla jsem to tak vždycky a s věkem se to ještě zhoršuje. Pro mne není jednoduché odejít z jakéhokoli vztahu a žádný papír na tom nic nezmění. Máme oba srovnané životní hodnoty, za sebou určité životní zkušenosti a to, že máme spolu dítě je ten největší závazek. Případný rozchod by nebyl o nic jednodušší, než rozvod. Kdyby partner po svatbě nějak zvlášť toužil, asi bych do toho šla, ovšem co nejkomorněji, bez všech těch příprav a oslav... ale to u nás určitě nehrozí

Já budu v menšině a řeknu že jsi divná Ale to je způsobené mojí výchovou, takže si z toho nic nedělej

@Sphinx Tak ono je to asi něco jiného když to takhle cítí stejně oba partneři...ale pokud ten druhý chce, tak to je težký rozhodování pak...já se přiznám že kdyby mi Tom řekl že si mě nevezme protože na svatby není, tak bych to hodně ořvala.

já jsem taky nikdy nijak netoužila po svatbě a princeznovských šatech. Nakonec jsme se vzali \"tajně\", byli tam jen moje rodiče a Radkova maminka a ty nám to taky odsvědčili. jo a taky vojtíšek, bylo mu 5měsíců. Známým jsme to oznámili až potom. Museli jsme k tomu nějak dozrát, ale jsem ráda a ještě to můžu vyprávět jako docela sranduAsi to někdy sepíšu. Třeba časem změníš názor nebo ho změní on.

Divná určitě nejsi.. jen je škoda, že to přítel nemá taky tak, abyste se netrápili..Možná uvidíš časem - že to tak nějak přirozeně vyplyne..Moje svatba tak nějak přirozeně vyplynula - řekli jsme si, že se vezmeme, plánovali, zařizovali a já teda do poslední chvíle nevěřila, že se to dotáhne do konce , ale stalo se.. význam a hodnotu manželství jsem pochopila až o něco déle.. také se mi zvedlo sebevědomí - už jsem prostě nebyla jen já, ale my a to šlo vše lépe

Nejsi divná. Já si teda jednu svatbu už užila a taky tu bolest při rozvodu. Už taky hlásám že se vdávat nebudu. pokuď dokážem být spolu šťastní i bez nějakého papíru, tak proč nějak měnit. Mě by se sice líbílo být v bílých šatičkách, ale mám strach že by se to pak nepovedlo jako poprvé.

Určitě nejsi divná.Já po svatbě taky netoužím.Vůbec.S přítelem jsme se sice v mých 19 letech zasnoubili,ale postupem času jsme došli k tomu,že svatba je jen takové divadlo (samozřejmě pro nás,jinak to nikomu nechci vůbec shazovat) a na lásku papír nepotřebujeme.Jsme spolu 15 let a máme půlroční Karolínku.Kvůli ní se nakonec asi necháme oddat (i když se mi do toho fakt nechce),ale jen formálně (my dva a svědci,žádná sláva a humbuk).Vždycky jsme si dělali srandu,že když už,tak stylově.Zaletěli bychom do Las Vegas,nechali se oddat v některé z těch šílených kaplí a obřad by musel vést nějaký týpek imitující Elvise Presleyho,na klávesy by nějakou falešnou píseň hrála paní s naondulovanou hlavou (viděli jsme to v nějakém stupidním filmu) a protože sňatek uzavřený tam,ale nepotvrzený v ČR by vlastně neplatil,tak bychom byli oddaní i neoddaní a všichni by z toho byli zmateníNa okolí se vykašli a příteli to zkus vysvětlit,že žádný papír vám lásku nepojistí

nejsi divnápodívej se na mě:37 na krku, vztah jako manželství ( letos v červenci oslavíme 20 let), máme kluka 2,5roku a žijeme na psí knížku...já už bych teda narozdíl od Tebe řekla ano, kdyby mě požádal o ruku, ale myslím si, že se to nestane...a rozhodně bych to neviděla na bílé princeznovské šaty, ale spíše něco neobvyklého (motorky, let balónem, říct si ano v zahraničí apod.)... některé holky mě tady znají osobně a vědí, že jsme spokojená fungující rodinka na kecy okolí se vykašli...u nás se taky kolem toho v obou rodinách hodně namluvilo, přátelé si dělali srandu, že už chtějí koláče apod., ale já v tomhle na všechny kašlu

@angieblack to jsem rada ze nejsem sama...