Je to léty, je to věkem? - diskuze

Trošku reaguji na ty „povzdechy“ nad našimi chlapy. Úplně chápu třeba janney v příspěvku níž - já jsem taky ta, co mi to leze někdy pěkně na nervy. Moje nejlepší kamarádka, co je skoro jako moje máma – je jí o 20 let víc, kolegyně z práce, říká, že je to tím, že jako mladá (a teda teď jako to platí na mě) chtěla všechno hrozně řešit. Myslela si, že některé věci vyřeší a že něco změní... (třeba chlapa:-)))) V 35letech se málem rozvedla – a teď skoro v 60 je hrozně ráda a šťastná, že to neudělala. Říká, že teď už věci prostě neřeší – naučila se je nechat s úsměvem být, a ono to taky nějak jde. Můj tchán říká: to chce 15-20let a zvykneš si.... Naše bábi (což nechápu!!!), když se děda pustí jako „do pomáhání“, tak to znamená, že uvaří svoji cibulačku – je v kuchyni půl dne, nadělá tam strašný svinčík, šlupky mu padají všude po zemi, linka zralá na výměnu – a když je hotovo – bábi jde a bez jediného slova výčitek to po něm všechno pozametá a poklidí a ještě ho před sousedkami vychválí, jak uvařil, a ty jí ho závidí. Já to asi ještě nechápu... Ale moje teta říká, jak je bábi moudrá. Asi je. Asi je to tím věkem...