Je mi do breku - diskuze

Po dlouhé době se mi zalíbili u vietnamců kalhoty. Vybrala jsme velikost podle jak jsem byla zvyklá a šla si je vyzkoušet, v kabince bylo torchu zděšení a paní prodavačka mi musela donést kalhoty o 4 čísla menší, tochu jsem se sekla.Moc se mi líbili a cena 250Kč nebyla tak strašná a já si je koupila. To je jediný veselí okamžik. Kalhoty jsem dala do kočárku a šla dál. V dalším krámě měli napsáno že kočárky se mají nechat u dveří. Tak jsem vzala Ondru vyšla schody a nechala ho pobíhat. Tudíž jsem se na nic pořádně nekoukla a pořád škvrně naháněla, aby na nic nechytal, jaká to výhoda když sedí v kočárku. Za chvíli už volal Martin, že už je hotov a může nás vzít domu. U auta koukám kalhoty nikde. Do obou obchodů jsem se vrátila a hledala. Tam kde jsem si nesměla vzít kočár k sobě, jsem jim alespoň ukázala důsledek blbého nařízení. V kočárku jsem nechala i velkou tašku, ta tam zůstala,ale blbej tenkej igeliťák někdo vzal. Nakonec jsem si kalhoty koupila nové, protože něco nosit musím,ale je mi hodně smutno z chování lidí.