Je jiná doba nebo si neumíme vybudovat autoritu? - diskuze

nad tímhle jsem tak přemýšlela.A nevím čím to,jestli jako děti jsme tu situaci viděli jinak než to vidíme teď jako rodiče.třea z pohledu dítěte si on myslí že dělá všechno pro to aby zachránil situaci a ty z pohledu rodiče to vidíš že se ofrňuje nevím,ale taky mi přijde že doma žádnou autoritu nemám,že je drzá tak jak já bych si v jejím!!věku nemohla dovolit,Ale jak toho docílit a neubít jí u toho?

pamet je to nejhorsi medium...tudiz nevim jaka jsem byla..ale za nas nevahal asi nikdo diteti plesknou,zakazat cokoliv a na jakkoliv dlouho,vyhodit hracku apod...tudiz nebyl to respekt,ale podle me obycejnej strach...aspon co tak posloucham vrstevniky co si pamatuji ,tak od domacich vezeni az po facky ano,vecne rozhovory apod malokdo....nejak mi neprijde,ze jsou mimoni drzy nebo neco...zatim jeste slapou jak hodinky a dokonce se v poslusnosti hodne od odby skoly zlepsili...a par blbych ksichtiku ci treba slovni opozice , v hopikove podani ve vysokem ,hlucnem tonu me nerozhodispis ja rozhodim je,kdy\ jim pak klidne sdelim ,jak krasne vyslovili to a to a jak najednou to jde mluvit a radeji zmlknou at se neprozradi jeste vic

Moni, já to naše poslouchání v dětství zase tak růžově nevidím :-). Ano, byly jsme jiné děti, ale mělo to i rubovou stranu mince - minimálně do revoluce jsem neměla vlastní názor, protože nás v socíku stále někdo organizoval, říkal, co je správné, my o tom nediskutovali, ani nepřemýšleli.To budu mít raději to, co mám doma, kterým musím říkat věci několikrát, občas na mě hodí nějaký ten ksicht, oboří se, ale budou s vlastním názorem a nepadnou na zadek před vším a každým. Samozřejmě musí vědět, že o některých věcech se nediskutuje a platí určitá pravidla. Díky hyperaktivitě syna velmi těsné spolupráci se školou a ostatními odborníky. Nebudu zastírat, že mně neudělalo radost, když jsem byla shledána matkou s velkou autoritou u dítěte :-), jeden odborník mně do závěru zprávy napsal: Matka s dítětem pracuje na profesionální úrovni.Než jsem se však k tomuto stavu jako matka dopracovala, stálo mě to jistě spoustu nechání se vytočit s reakcí, kterou bych již dnes neudělala. Ale to k tomu patří. Matkami se nerodíme a mateřský cit si neustále člověk musí zdokonalovat. Také si musím zvykat na to, že děti nejsou mou věrohodnou kopií, ale jsou tam i jiné geny a díky tomu vznikl naprosto unikátní jedinec :-). A k tomu strachu, o kterém píše Liberte, i ten je bohužel v případě některých záležitostí důležitý. Např. proč dítě nevstoupí do vozovky plné aut? Ze strachu.

tak ono je to asi tím, že si autoritu až tak nebudujeme, že se spíš snažíme mít s dětmi partnerský vztah. Pryč jsou doby, kdy se rodičům vykalo a otec jedl první a děti musely mlčet, dokud je dospělý nevyzval.Nás měla máti vycepovaný, bály jsme se jí, fungovaly jsme, jak ona potřebovala, ale jakmile se vzdálila, tak jsme na ni zvysoka tamto. Asi záleží i na povaze té autority a dětí.Většina tady těch situací vychází z blbé komunikace, že to prostě nefunguje, ty říkáš něco, on slyší něco jinýho - a troufne si držkovat, protože si prostě troufne, není to uzlíček nervů a nereaguje jako vycvičenej pes.

Já jsem měla mám diktátor tatku.Moje dětství bylo krušné,on teda autoritu měl.Mamka neměla,ale snažila se mu zavděčit.Moje děti mají podle mě hezké dětství.A Gabce bych přála mojeho tatku na měsíc,ten by ji zkrotil.Martin zastával názor,že nebudeme dětem potlačovat osobnost.Blb jeden.

@Calamity J. je strach a strach...ano,bat se vlaku na kolejich je dobre...ale bat se,ze kdyz reknu,ze jsem dostal treba 3 a nekdo me zmlati nebo serve nebo neco zakaze je uchylne..nastesti nasi vedi,ze i kdyz udelaji neco ,co se jinejm zda spatne,muzou to rict...protoze zjistime co je spatne a proc a muzou si najit pak cestu jak to neudelat znova a nebo si vybrat trest ze to jdou delat porad dokolaa mozna mam takovy nazor take proto,ze mam doma mimone a spolehat se na neco jako autorita prave u nej je opravdu nadmiru smesnemam pocit,ze me posloucha proto,ze davam jist,davam dobroty,zahanim bolistky,pusinkuju,servu a ze me asi opravdu a uprimne miluje...ale to nas ohavko take

Jelikož jsem byla jako dítě věčný a nekonečný rebel nemůžu se divit tomu co mám jako rodič...

@markíla přesně jak toho docílit? Nějak dlouhodobě, aniž bych jednou za čas musela udělat restart? Já věděla, že mám nějaké povinnosti, a ve chvíli kdy jsem tušila, že bude zle, tak lítala jak fretka aby to bylo... On? Má mě na háku, ještě mi pomalu nadá

@moninif No tak to mu chybely zkusenosti s tihou nasledku:-)

@Liberte No, to já je za trojku také nepochválím :-).

@moninif Asi tak :-)

@zuzka83 tak teď už je má :-D A nemám pocit, že by netušil co bude následovat.. Jen asi zkoušel :-)