Jdu ke dnu? - diskuze

Nebudu tu psát o žádné nemoci,ale spíše o strachu. Jsem 6týdnů po porodu svojí krásné holčičky,celé šestinedělí proběhlo vpohodě,žádné smutky ,špatné nálady...hormony to tentokrát ustály,ale zato ted... Je mi strašně zle na duši,mám pocit ,že nic nezvládám a nestíhám a o pohledu do zrcadla ani nemluvím. Jsem stále hrozně unavená a bez elánu,nulová energie.v noci nemůžu spát a brečím nad sebou.Vašík nám přestal chodit na nočník a zase máme plínky,už nevím jak na něj.Stále se jenom vzteká a zlobí mě,vím že žárlí na Kačenku,ale já se obávám že to nezvládnu,tím jak jsem unavená,tak mi dochází trpělivost .Já na něj nechci stále jen křičet a zakazovat,snažím se vždycky po dobrém,ale je to k ničemu a když jsem ho po třetím upozornění plácla na zadek tak se tomu smál.Holky,já už to nevydržím.A navíc Vašík nechce spát ve svém pokoji a chodí za mnou do postele,to by mi ani tak nevadilo,ale on při usínání mlátí hlavou ze strany na stranu a hlasitě se směje a povídá si nesmysly.A když nemůže zabrat,tak to trvá i několik hodin a u toho se fakt nedá usnout.A hlavně to budí i Kačenku.Holky,pomooooooooooooooooooooooooc ,jak z toho ven.Svěřovala jsem to manželovi,ale akorát jsme se pohádali,on chodí utahaný z práce a pak ještě maká doma. A pak jsem o tom mluvila s mamkou a od té jsem se akorát dočkala rady,že ho musíme vychovávat a stanovit mantinely.To vím taky ,ale jak na to? Ach jo,táhne mě to strašně ke dnu.Díky že jste mě vyslechly,jsem ráda, že tu jste.