Jak si krátíte čekání u lékaře? - diskuze

ctu v ctecce...s detma kdyz jdeme si hraji a hlidam at nezdrhnou...vetsinou cekavam jen s detma kdyz jsou nahodou nemocni,prevence jdeme presne na cas,ja take..ale ja chodim vsude driv a proto cekam a ctu

já sebou beru noviny, sluchátka a mp3, ale většinou to vyjde tak, že pokud toho mám sebou hodně, tak nečekám a pokud nic, tak čekám dlouho

většinou si prohlížím časopisy,nebo nějaké létaky o lécích

když jdu s klukama tak beru nějaké knížky, hračku, aby se kluci zabavili, hlídám co prověděj a aby nezdrhli někam kam namají. Když jdu sama, sedím a nedělám NIC.

Vždycky mám sebou čtečku, knížku nebo noviny, takže relaxuju u čtení. Když jdu s Vašíkem, tak se ho snažím zabavit.

Zásadně s sebou vždycky nosím knížku,i kdybych měla čekat jen 10 minut.Nedokážu jen tak sedět a koukat do zdi,případně pozorovat lidi.Sama to nemám ráda,když mě někdo sledujeKdyž jsem byla těhotná a chodila do poradny,tak jsem tam byla jediná,která si četla a to jsem bývala na řadě jako první a přesto jsem tam strávila minimálně hoďku a půl.Nechápu,jak tam ostatní maminky dokázaly sedět třeba dvě,tři hodiny jen tak

kdyz su sama mam mp3, casaky a tak.kdyz du s ditetem tam je hracek plno a knizek takze cteme hrajeme si a kecame s ostatnima maminkama a detma

když jsem byla malá, u doktorů jsem trávila hodně času, takže vždycky jsem měla sebou Sluníčko či Mateřídoušku a snažila se číst, i když jsem se děsně bála, nebo se mi mamka snažila zpříjemnit čekání a nervozitu vyprávěním různých veselých historek nebo jsme společně vzpomínaly, co jsme prožily, a tak. Dnes už v čekárně vůbec nečtu, koukám buď do zdi nebo po lidech a v duchu hodnotím třeba co mají na sobě, když jdou k doktorovi a tak

Ctu, jako vzdy a vsude. Jednu dobu jsem nosila knizku, i kdyz jsem sla jen do obchodu. Abych nervozne nepodupavala, kdyz Marusku zaujal zajimavy sutr na zemi, ktery bylo treba zkoumat pul hodiny

začnu si s někým povídat a uteče to razdva.

Málokdy čekávam.Jednou jsem čekala 12hodin u zubaře na poliklinice a bylo to strašné.To už se nedalo ani číst,ani pozorovat lidi.I když tam bylo tolik exotu,že bych o tom jednom dni mohla napsat knihu.Ja si ,když tak nejčastěji povídam s mojima dětma.

prohlížím časopisy ale já k dr. moc nechodím, tak tohle nemusím řešit