Jak se nezbláznit? - diskuze

Už jsem z toho fakt na mašli. Sofince bude 14 měsíců. Měla mama období před nějakým časem. Teď bojujeme s nachlazením a zjevně zase rostou stoličky, ale nevím zda to s tím souvisí nebo má prostě zase mamánkovské období, ale je to vážně síla. Celý den jsem s ní, buď něco děláme nebo si hrajeme, ale nedej Bože když si chci urvat kousek nějaké činnosti sama pro sebe. Třeba vaření nebo zařídit něco na počítači nebo telefonování atd. Neboli to, při čem se jí na 100 % nevěnuji. To mi hned buď visí na noze nebo na jakékoliv jiné části těla, haleká mami mami a když do nějaké chvíle nezareaguji, přejde to v srdceryvný pláč a dívá se na mě pohledem jako kdyby si myslela, že už ji nechci. Je to děs. A nejhorší je to večer. Manžel přijde z práce a já mám radost, že si aspoň na chvíli odfrknu. Udělám si třeba jídlo a manžel, že si bude s malou hrát, jenže ta to odmítá a stojí u mě, fňuká mami mami a brečí. Musím si ji vzít aspoň na klín. Je mi i manžela líto, že se snaží ji zabavit, ale jí v tu chvíli vůbec nic jiného než moje pozornost a blízkost nezajímá. Když jdeme např. do herničky, tak mě tam téměř vůbec nepotřebuje, ale když jsem s ní sama nebo večer s manželem, tak nemůže přenést přes srdce, když se jí nevěnuji. Abyste to dobře pochopily... když třeba spolu dáváme věci do pračky nebo zaléváme kytky atd., tak je v pohodě, ale když se chci něčemu věnovat sama, má s tím problém. Co s tím? Přejde to? mám ji nechat vyřvat? Připadám si trochu jako otrok