Jak psala Gabka u jednoho příspěvku níž, že duchové bývají t... - diskuze

@foREVer piš co babička at se mužu bát

@foREVer Právě že já se bojím nechat v té ložnici děti.Štěpánkovi tam pořád rozsvěcím solnou lampu,a manžel ji zase zhasíná. Proberu to s ním a zkusíme to co nejdříve prohodit.

@veru-beru Dětský pokojík Ale Maty se tam cítí výborně,líp, než tam, kde měl pokoj dřív a kde my máme ložnici te´d. Je to zvláštní, že?

@foREVer A co je z té ložnice teď? Taky bych to chtěla vyměnit.

@veru-beru Veru, já tě úplně chápu. Víš co zkus-vem si svěcenou vodu a vystříkej si místnosti-to pomáhá. Jinak já se v naší bývalé ložnici necítila dobře, teď máme přestěhovaný pokoj a to je hned lepší pocit.

Silvi,to ti věřím.Asi mám štěstí, nebo jsem na to citlivá.Kdysi u mámy v bytě kde strašně vrzala podlaha,jsem vidděla zablikat stolní lampičku a zavrzat podlahu(teď si teda myslím,že zrovna duch by po zemi nešel) ale tehdy mě to vyděsilo.Byla jsem doma sama.A tady v tom domě?To je srašný.Ty stíny o kterých píšeš vidím pořád,přes den, večer, v noci...Pepa pes nereaguje,tak nevím zda mám halucinace,nebo je jen blbej. Několikrát jsem si říkala, že to je vlas v zorným poli,co se mi uvilnil z účesu,ale vidím to i když mám vlasy v ručníku po mytí. Já dost ponocuju a dole v domě bývám sama. V ložnici se necítím dobře,až jsem ji opustila,viděla jsem pořád něco,nedokázala jsem zavřít oči,pak jsem měla rozsvícenou solnou lampu do zásuvky,to je takové teplé světlo. V ložnici teď spí kluci a já s Aničkou spím v dětském pokoji. Napadlo mě,že si pozvu kněze a nechám ho \"vyčistit\" náš dům.Bývalá majitelka zemřela,ani jsem se sousedů neptala,zda tady v domě,nebo v nemocnici.

S námi tady taky někdo žije, občas tu něco klapne, buď se rozsvítí nebo naopak zhasne světlo u odsavače. Myslím, že babička nebo děda, oba umřeli tady doma. Nevadí mi to, není to nikdo cizí.

@foREVer Taky jsem si zažila myslím dost a taky cca před pár měsíci...a docela mám strach se o tom i bavit,protože mám k tomu strašně velký respekt.

s namadesne dlouhon nekdo zil..ja mu rikala jonas..ruzne vse cvakalo,slysela si kroky atd..a pes obcas stal a mrskal ocasem a cucel do prazdna a nebo skakal..ja ho brala jako kamarada....a to uz my bylo 20..ne dite..ale proste jsem se s nim i bavila,kdyz neco trisklo atd ,tak jsem ho sprdlapak jednou zmizel...akorat kdyz jsem se vratila domu z nemocnice...mozna uz konecne nasel klid a mohl odejit,,,ale byl s nama skoro 10 let..a ted obcas mam pocit ze mam doma sveho milovaneho psa a sve 2 kocky.,,,proste najednou citim jejich cumak na kuzi,zaslechnu to jejich vrneni atd...a mysli si ze mi hrabe..a v noci mi zalehavaji moji deku porad jak to delavali vsihni dohromady

Měla jsem v bytě v Šumperku ještě než se narodil Ondra podobné pocity. Ale po porodu a po přestěhování nic.

tyjo, ja teda nic takovyho nezazila..a asi kdybych mela pocit ze tu nekdo chodi- maximalne bych si rikala ze su cvok:o)

@Gastrica Zvykla by sis-teda aspoň an něco.. Já dokážu vycítit hodně a postavy už jsem viděla vícekrát, už mi to ani tak nepřijde. Zažila jsem toho v životě vážně dost a věř, že jsem se někdy šíleně bála. A kdybys viděla v čem žije babička, tam bych nešla spát ani za zlaté prase.