V noci jsem naprosto nestandardně nemohla usnout (jinak spím jako zabitá), usnula jsem někdy po čtvrté ráno, v osm mě vzbudila mamka telefonem, jestli je vše ok, protože jsem měla večer volat a zapomněla jsem na to a jí se zdálo, že už jsem porodila. Tak jsem jí řekla, že je vše ok a zase jsem nemohla usnout. A všimla jsem si, že necítím žádné pohyby. Tak jsem si říkala \"to nic, malé asi spí, nejanči\". Ale když ani po půl hodině nic, tak jsem začala dělat všechny ty věci, co se radí - dýchala jsem do břicha, chodila, seděla, pohupovala se, mírně do něj šťouchala a vůbec nic. Před desátou se trošku hýblo, tak jsem si říkala \"jo, dobrý, planej poplach\" a šla jsem ještě spát. spala jsem do dvanácti a když jsem vstala, tak jsem zase nic necítila. Normálně mě malé kope fakt hodně, že mě to často bolí a teď prostě nic. Jenže já hrozně nerada jezdím k doktorům zbytečně (mamka je lékařka na záchrance a často vypráví, jak je volali ve tři ráno ke \"kašlíčku\"). Počkala jsem do jedné a zavolala jsem na ambulanci do Apolináře. Tam mi sestřička řekla, a´t koukám přijet, že už jsem tam dávno měla být. Tak jsem si zavolala taxíka a jela jsem. Na porodním sále byli všichni moc milí a když mi PA přiložila sondu k břichu a já slyšela srdíčko, tak jsem se rozbrečela a hrozně jsem se jí omlouvala, že jsem takhle hysterčila. Ale ona mi říkala, že je dobře, že jsem přijela, že dít se může cokoli a tak. Tak mě nechala na monitoru, malé se samozřejmě probudilo a rozhýbalo, ale po asi čtvrt hodině přestalo. Tak se ho snažila vzbudit a nic, říkala, že se mi nediví, že jsem se bála, když je takhle k nevzbuzení. Tak zavolala paní doktorku a ta mi ještě udělala ultrazvuk a říkala, že pohyby cítím míň proto, že se malé pootočilo a není na bok, ale hřbetem nahoru, nožičky má pod sebou a tak to moc necítím. No každopádně vše je v pořádku, omlouvám se za tak dlouhý příspěvek, chtěla jsem to ze sebe dostat. Byl to hrozný zážitek.