Taky se chci podělit o zážitek a hlavně dodat optimismus nastávajícím maminkám - prvorodičkám. Porod u nás probíhal v podstatě jako reklama na rození dětí. 21. 7. (tři dny po termínu) jsem během dne ještě dodělávala pracovní resty a odpoledne jsem si pěkně oddychla, když jsem vše dodělala a pomyslela, že teď už máme vše hotové a může malá na svět. Ještě jsem si poseděla do pěti na zahradě s těhotnou kamarádkou, rozešly jsme se odpočívat. V 18:00 začaly kontrakce hned po 5 minutách. Když to trvalo 3/4 hodiny, volala jsem manželovi, jestli už bude v práci končit. Prý ano, že tedy pojedeme, ale že nás určitě pošlou ještě domů ... muži. Přijel, večeřel a když viděl, že během kontrakcí zvládám dobalovat, strojit se apod., ještě víc věřil tomu, že dnes to nebude. Vyrazili jsme do porodnice, kam jsme dojeli ve 20:30, na monitoru 5 silných kontrakcí, po vyšetření doktor oznámil, že si mě tam už nechají, protože jsem otevřená na 4 cm. Šla jsem to říct manželovi, ten zbledl a šel pro věci do auta . Pak do přípravny a ve 21:30 na sál. Po natočení monitoru mi porodní asistentka říkala, že teď mě čeká sprcha, na což jsem jí říkala, že to si nemyslím, protože se mi chce tlačit. A pak už to šlo podle mě hrozně rychle - neustále se kontrakce měnily, zintenzivňovaly a asi po 45 minutách tlačení byla Barborka na světě, ve 23:25. Musím říct, že čas ubíhá rodičce mnohem rychleji než si dopředu představuje a hormony umožní hned druhý den po porodu pozapomenout skutečnou bolest. Všem prvorodičkám přeji takový porod, sice mě nastřihli, ale teď po 3 týdnech o tom už nevím.Všem hodně štěstí, trpělivosti a elánu.