internetové přátelství - diskuze

Jéjda tak za mě je to uplně opačně.Co jsem poznala holky tak ve skutečností jsou uplně stejné jako když píšou.Je to až z podivem,že to jak toho dotyčného odhadnu tak takový potom je.Jak už ostravské holky-scházíme se co pul roku a je nás asi 5 stálic plus se vždy někdo přidá.Potom jsem byla na celostátním srazíku v Šiklově mlýně a taky všichni byli jako tady.Jaky by jsme se znaly roky a viděli se každý den.A v létě přijela Jana z ameriky s Violkou a taky jako by to byla kámoška od vedle.Ja v tom nevidím žádný rozdíl-živá nebo virtualni.

co ja videla,tak jsemna tom skoro jakhonafa,proste vse jakkdyby to bylo nazivo

taky jsem nikdy nebyla zklamaná....jen na těch celostátních, není možné pořádně pokecat s každým, což je škoda....ale i tak je to paráda

Já co jsem se sešla s holkama odsud, tak .

Já musím říct, že se většinou moje očekávání naplnila. Jak píše Small - je trochu problém na celostátních srazech, protože tam je nás hodně a není tak možnost si pořádně popovídat s každým.

Přiznám, že s tímto problém nemám, zatím mě intuice a odhad nezklamaly. Ale je to dáno tím, že si tu situaci neidealizuji a člověka hned nezatracuji, pokud slovní projev neodpovídá představám. Každý to máme jinak. Měla-li bych si vybrat, raději vše vyjádřím písemně než ústně, jiný by si zase vybral opačně. Ty máš ale asi na mysli něco trochu jiného. I přesto si myslím, že je těžké se konzistentně a dlouhodobě přetvařovat nebo si dávat pozor.Chodím sem sdílet hodnoty :-), tj. setkávat se s lidmi, kteří sice jinde bydlí, jsou jiného profesního nebo zájmového zaměření, ale mají zhruba stejný hodnotový žebříček jako já.Na srazech se projevuje ještě jeden aspekt. Dlouho jsem jej pouze cítila, ale neuměla pojmenovat. Dlouho si s někým píšeš a konečně jej uvidíš. Je to takové překvapení, najednou je to tady, že Ti až bere slova, je to něco jako první rande. Najednou také cítíš, že je Ti s tím člověkem, o kterém toho již hodně víš, dobře v pouhé přítomnosti, aniž bys musela příliš mluvit. Užíváš si té chvíle beze slov. No, a když se konečně uvolníme a začneme mluvit, sraz končí.

taky mám jednu \"vtipnou\" příhodu, chodila jsem do BOLtěhulek a asi půl roku jsme si psaly, zjistila jsem, že tam je jedna takybudoucí mamča z Jeseníku, tak jsme si psaly, že se chystáme obě na cvičení před porodem a že se tam třeba jednou potkáme a pořád to nevycházelo, až jednou píšu Lucce, že jsem teda konečně na to cvičení dorazila, že to bylo fajn a ona na to: Vždyť já jsem tam byla taky!!! no trapas prostě jsme se nepoznaly a to nás tam bylo asi 8 teď se taky sice nescházíme, není čas, ale snad až budou prcci větší, tak se zase začnem hledat v MC, to už se poznáme a musím říct, že je Lucka super holka a nezklamala mě!

Já jsem nikdy zklamaná nebyla.Pamatuju si na úplně první živé setkání s Nadulí.Bože,jakej já měla strach,žaludek jak na vodě.A během 5 minut jsem věděla,že jsem našla kamarádku.A potom do Šiklova Mlýna jsem se neskutečně těšila a už na dálnici koukala,jestli neuvidím v ostatních autech známé tváře z Bolu.

holky jsou super-ostravský strazík...ještě bych chtěla pár holek které znám odtut

Ja jsem si teda vetsinu predstavovala uplne jinak vzhledove.

U mě žádné sklamání nebylo ba naopak byla jsem kolikrát mile překvapena.

většinou jsem prostě měla pocit že musím říct nahlas...heléé,tebe přece dobře znám první setkání s Tygřicí bylo srandovní,šla proti mě a já věděla...jo,jo,to je ona....to je ta skvělá Tygřímámaa její Anička a Dáda a pak s holkama na Benecku jsem ani nechtěla odjet,jako by mi někdo bral to přátelství :-) a přitom jsme v kontaktu stále jen se třeba někoho příběhy a starosti staly takové hmatatelnější