banner
Napadlo vás něco zajímavého nebo hledáte inspiraci? Řešíte právě problém s těhotenstvím, porodem, kojením nebo výživou? Pojďme společně sdílet své radosti, starosti, zkušenosti, tipy a triky a podporovat se.

Pro tuto akci musíte být přihlášení

Inspiroval mě příspěvek od Simči o tom, jak se učí znovu říd... - diskuze

15 reakcí

Zobrazit příspěvky podle:
Inspiroval mě příspěvek od Simči o tom, jak se učí znovu řídit a jak je moc šikovná Chtěla jsem se zeptat, jak jste se vy, co řídíte, naučily opravdu řídit? (nemyslím jen absolvováním autoškoly). Půjčoval Vám auto tatínek, přítel, manžel? Nebo se spíš bál?Já jsem se pořádně naučila řídit, až když jsme si pořídili s přítelem psa a věděla jsem, že s ním nebudu jezdit k rodičům autobusem (to by fakt nešlo). Do tý doby jsem sice byla schopná něco uřídit, ale byla jsem hodně nejistá. Tak jsem si koupila klasické ženské auto - malé, červené (a trochu staré, aby mě nemrzelo, když ho někde ťuknu nebo odřu) a od té doby se řízení nebojím ... nedokážu říct, jestli jsem dobrý řidič, jezdím opatrně, myslím, že slušně, ale hlavně se nebojím sednout i do jiných aut (manželova, tatínkova, švagrova, apod.), když je potřeba ... takže vzkaz pro ty z vás, které máte ze \"znovuřízení\" obavu určitě doporučuju, jestli aspoň trochu chcete, jdětě do toh
Ja jsem mela ridicak od 17ti, ale v autoskole jsem se moc nenaucila. Byla to takova rychlokvaska, jen par lekci a hotovo. Pak jsem musela cekat, nez mi bude 18 a pak mi parkrat pujcil auto tata. Jenze on je hrozny nervak, takze sedel vedle me, kazdou chvili na me houknul nebo zarval, jak to jedu a byl konec. Pak uz jsem se bala cimdal vic. Pak jsem nekolik let vubec nejezdila, nemela jsem prilezitost ani potrebu. Az asi v 27 jsem se prestehovala a bydlela jsem dost daleko od mestske dopravy. Bylo to pesky pres cele mesto na tu zastavku, co jsem potrebovala. Takze jsem si koupila starsi auto a pomaloucku zacala jezdit. Hrozne jsem se bala, ale nakonec jsem se pustila i do Prahy a od te doby uz jezdim porad. Ale je pravda, ze pokud mam jet sama delsi trasu, kde to neznam, tak z toho nemam dobry pocit. jezdim casto, protoze musim, ale mam pred jizdou respekt
Řidičák jsem si dělala v 18ti, taťka mi auto občas půjčil, ale mít ho vedle sebe byl děs. To samé bývalý přítel, taky nervák jak blázen. Manžel snil o autíčku a tak jsme si auto koupili.Starou malou ojetinu, byl to někdy děs, ale alespoň jsem získala super praxi.Teď máme větší auto a já se nebojím kamkoliv jet, snad jen do PrahyŘízení mám ráda, je to pro mě docela i relax
já musím říct, že jsem se hodně naučila v autoškole, měla jsem suprového instruktora...pak mi párkrát půjčil auto táta, ale jednou jsem dopadla jak pan Pávek...při couvání do dvora jsem zrcátkem shodila sousedům sloupek od plotu asi ve dvaceti jsem si koupila svoje auto a jelikož jsem už v té době bydlela v centru Prahy, tak jsem se do řízení dostala hodně rychle...takže jezdím asi sedm let, k autu přibyla na pár let i motorka, a myslím, že jsem dobrý řidič...za volantem se bojím až teď, když vozím Honzíka...
Já jsem si autoškolu dělala při škle(povinně) a fakt jsem se řídit naučila.Měla jsem fajn instruktora.Po škole jsem nastoupila do práce a vyfasovala služební auto.Každý den jsem musela za volant a nikoho nezajímalo,že mám řidičák krátce.Rukama mi prošlo spoustu aut,lepších i horších.Jelikož bydlíme v zapadákově,kde nic není,musím denně za volant a jezdit pro děti.Měsíčně to dělá cca 1.500km.Nechci se chválit,ale po téměř 22 letech ježdění,myslím,že už jsem se vypracovala na slušnou řidičku.Teď zaučuju Cukříka.A dává mi to pořádně zabrat.
Já jsem si autoškolu dělala při škle(povinně) a fakt jsem se řídit naučila.Měla jsem fajn instruktora.Po škole jsem nastoupila do práce a vyfasovala služební auto.Každý den jsem musela za volant a nikoho nezajímalo,že mám řidičák krátce.Rukama mi prošlo spoustu aut,lepších i horších.Jelikož bydlíme v zapadákově,kde nic není,musím denně za volant a jezdit pro děti.Měsíčně to dělá cca 1.500km.Nechci se chválit,ale po téměř 22 letech ježdění,myslím,že už jsem se vypracovala na slušnou řidičku.Teď zaučuju Cukříka.A dává mi to pořádně zabrat.
Dělala jsem si autoškolu v 18,rychlokurz,před zavedením nových kurzů...že jsem blbec do toho šla...nenaučil mi lautr nic, parkovat,tak to jsem si ani s ním nezkusila a zkoušky probíhaly tím stylem,nasedla jsem vyjela pár metrů dala přednost v jízdě a předala kamarádce a prej jsem udělala,v té době jsem byla ráda,ale bylo to na prd,táta mi půjčil auto jednou a dyž viděl,že se na všechno ptám i kdy mám zařadit,tak už se na mne vyprd,no a tak jsem pomalu zapomínala a zapomínala,měla jsem párkrát možnost se svést ,ale bála jsem se a pak jsem rezignobala a smířila se,že prostě jezdit nebudu.......tedka jsem si řekla a chci to umět a bejt v tomhle nezávislá,vozit malou do kroužků a tak...tak jsem párkrát jela z vesnice do vesnice,vždycky po kouskách jsem se něco nového přiučila a stále se teda učím,mhlavně parkování....
tak to ja jsem si prosla \"peklem\" pri rozjizdeni se. Autoskolu jsem udelala za 14 dni a odjela zase do Skotska. Praxe na aute skoro zadna. Tam me vyslali do Glasgow (velke asi jak Praha mozna vetsi) abych tam dovezla ovoce, dostala jsem jeep. Byla to stara herka, nezapomente ovsem, ze je u toho volant na druhe strane a taky se na druhe strane jezdi, ze! No ja byla uplne vedle, zabloudila, dostala se do dopravni zacpy, ale aspon jsem se v ni naucila poradne rozjizdet:))To mi do te doby moc neslo a furt mi to chcipalo.No ale kdyz jsem obcas prijeli do cech, tak jsem mela pocit, ze se ucit ridit znovu, bo to bylo vsechno zase obracene:)
@janasmile Taky mám takového tátu. Takže jezdit jsem začala až s Pepou
Ja jsem si autoskolu delala kvuli praci. Jezdeni vlakem do prace mi denne zabralo 3 hodiny a to jsem pracovala 12 hodinove smeny. Jakmile jsem dostala ridicak, uz jsem do vlaku nesedla. Strach jsem mela jen pri prvni ceste do prace, dodnes obdivuju kolegyne, ze se nebaly se mnou jet. Jinak mam k jezdeni vztah, nemam strach ani v cizim aute, ani na dlouhych cestach, dokonce jsem absolvovala i cestu po nocni dvanactce z Ostravy do Bratislavy bez odpocinku.
No já bych ráda, ale bohužel nemám čím Sice jsem si nikdy za volantem nebyla jistá, ale vím, že auto hodně usnadňuje život. Manža má služební, takže koupě není na pořadu dne. Jeho autem jezdit nechci, přece jenom nejsem zkušená řidička.... Ale mám předsevzetí, že hned jak zase začnu pracovat, a brácha konečně dostaví barák, tak spolu objedeme bazary a nějaké autíčko si pořidím (s manžou nemůžu neb autům vůbec nerozumí, měl vždy pouze služební, takže starat se o něho nemusí)
@rhfenda Jo, taky jsem asi před měsícem a půl vymetla v docela malé rychlosti (asi 50) díru a prorvala jsem pneumatiku - jela jsem kamarádce na svatbu, prostě paráda (už jsem to tu popisovala) ... ale nic to nemění na tom že ten jejich dvojí metr na stejné chyby je šíííííílenej
Tak to ja mam ridicak asi 2.5 roku a od porodu (mala ma skoro rok a pul) jsem neridila.proste se bojim a ted jeste s malou.mam z toho hrozny nervy,tak se radsi necham v klidecku vozit.Kolikrat me to sere a rikam si ze zacnu jezdit,ale vzdycky to zustane jen u reci.Ted mela moje nejlepsi kamaredka nehodu,zlomila si 3 obratle,2 zebra a prorazila plici,tak to mi moc nepridalo.ale ted by se mi to hodilo,ze bych za ni mohla jezdit casteji.No jo no jsem posera.

Vybraná anketa

Souhlasíte s omezením odkladů za současného zrušení přípravných tříd?

27 %
19 hlasů

68 %
48 hlasů

6 %
4 hlasy

Celkem hlasovalo 71 unikátních návštěvníků

Diskuze 0

Mohlo by vás zajímat

Knihy vysoce hodnocené odborníky i rodiči zaštiťuje matka-lékařka Jana Martincová.

Žena po 40 – sebevědomá a v kondici

Jak být šik a fit i po 40
Unikátní publikace pro ženy, nejen po 40, v níž jedna z autorek podstoupila omlazující proces přirozenějšími metodami na vlastní kůži. Inspirujte se desaterem nejen pro ženu po 40! Jediná komplexní kniha o období po 40. Omlazení přirozenými metodami!
cena pouze u nás: 349 Kč
Žena po 40 – sebevědomá a v kondici