Hrdost :o( - diskuze

Tak se nám Davídek bouchnul do hlavy a měl velkou bouli, co jsem mu musela zatlačit lžičkou a chladit svou polozmraženou rukou, protože zeleninu si na to dát nechtěl:-D Skoro přesně na rok jsme s tím skončili v nemocnici a mám na to děsné vzpomínky, dali mi ho z jipky sjetého práškama tak, že mě nejdřív nepoznal. To bylo o den později. Jednu noc tam byl!!! Tak jsem raději zkusila zatlačit a chladit a pomohlo to, aby se to nebyl nějaký obrovský hematom, jak minule. Teď bych s ním ani v nemocnici kvůli těhu zůstat nemohla, protože kdo ví, co bychom tam od těch dětí chytla. Takže chápete ten stres, co bude a jestli je to vážně jen boule... No a do toho můj milý Péťa byl takový, že se mu k němu v noci nechtělo vztávat a byl na mě protivný!! Já chápu, že toho má moc, ale copak já ho můžu tahat? No asi jo, protože jsem mu řekla, že už mu v noci nikdy o nic neřeknu a Davídkovi vztávám tedy já, když tam kňučí a hrozí, že spadne z postele... Dnes v noci se mu stýskalo po tatínkovi, kdo ho nesl? Já. A pak to začlo... rodím, nerodím... Praskne mi ta voda, nepraskne. Malému v bříšku domlouvám, ať je rozumný a zůstane a asi poslouchá:o) Alespoň někdo z té rodiny :-D Ale proč já musím být tak hrdá a stát si za svým, to nevím. Nějaká špatná výchova Nejde mi to překousnout.