hradecká porodnice potřetí - diskuze

Zdravím všchny maminy...po posledních zkušenostech s porodem, jsem si říkala, že sem svůj příspěvek nenapíšu, ale koukám, že každá z vás si to svým způsobem \"užila\". Jak v dobrém, tak v horším. Když jsem čekala Matýska, tak jsem si po nocích, kdy jsem nemohla spát, představovala, jaký to bude zážitek, jak to vlastně půjde rychle, protože bude třetí a tudíž by to mělo být rychle. Kamarádky přispívaly historkami, jak jedna rodila na schodech, protože už to nestihla nikam dál, jedna ve výtahu, další v sanitce a tak dál. Tak nějak jsem se začala bát, abychom to do té porodnice vůbec stihli. No, nakonec to bylo jinak. Matyáška, jako třetí mimi jsem rodila celých 23 hodin. Je fakt, že za tak dlouhým porodem stála následná diagnoza. I když jsem původně chtěla hrozně moc nadávat na hradeckou porodnici a na doktora a por. asistentku, tak díky nim, jsem Máťu porodila přirozenou cestou. U porodu jsem měla i manžela, který do té doby viděl porod jen na instruktážních videích a něco věděl od kamarádů, ale občas slouží u záchranky, tak mu to nebylo zas tak cizí a doteď tvrdí, že nic horšího za svůj život nezažil. Právě proto, že už jsem měla dva porody zasebou a věděla jsem \"do čeho jdu\" jsem byla docela připravená, ale tohle bylo úplně jiné. Poprvé jsem doktorovi utíkala ze stolu. Moc jsem se neotvírala, tak mi \"pomáhal\", stejně tak por. asistentka, poprvé jsem prosila ať už mě nechají a to víc než nahlas...když se Matýs narodil, žádná úleva se nedostavila, přišel šok, hned po porodu jsem byla přesvědčená, že nepřežije do rána a jestli, tak to bude naprostý peklo... ale holky, ať je to jak je to! dneska jsem spokojená máma tří naprosto úžasných dětí. Porod prostě k životu patří, ať je rychle za námi nebo trvá věčnost. A možná jsem i za ten nelehký porod vděčná... uvědomila jsem si, jak velké štěstí mám, že je mám a asi o to víc je budu rozmazlovat